Tvářil se jako kamarád a já mu věřil. Pak mě zmáčknul a připravil o všechno… Film o Babišovi, který nám ČT nechce pustit, ukazuje jeho metodu. Čeká nás po volbách totéž?
komentář
16.09.2017
Foto: D1film
Popisek: Selský rozum: Snímek z filmu
KOMENTÁŘ Dokumentární film Selský rozum chtěl původně jen mapovat situaci v českém zemědělství. Jak se z něj tedy stal film o Andreji Babišovi a z jeho (ne)odvysílání politikum? „Téměř tříletý sběr materiálu na českém venkově, zkoumání toho, jakými tématy žijí zemědělci a podnikatelé v této oblasti, jak a proč fungují dotace, proč se pěstují některé plodiny více a jiné méně a proč v posledních letech ubylo chovů zvěře a jaké to má důsledky na produkci potravin, vedl ve výsledném střihu autory k zaměření se na roli Andreje Babiše, styl a důsledky jeho podnikání a následně i politických aktivit, které se stávají jedním z nejvíce určujících faktorů pro českou krajinu, podnikatelské prostředí a brzy nejspíš také pro celý stát,“ odpovídají sami tvůrci. O čem dokument, který lze bez potíží shlédnout na Youtube, mají ho také Britské listy.cz a Forum24.cz, tedy vlastně je?
Než se k tomu dostaneme, nejprve k té České televizi, která je koproducent snímku: Selský rozum uvidí diváci na obrazovkách České televize až po volbách, což je nová informace. A nedobrá informace, protože to již může být pozdě… „Dokument nepřináší žádné nové pohledy, neexistuje tak žádný zásadní zájem, aby televize tento film odvysílala do voleb,“ sdělil včera na jednání rady ČT generální ředitel ČT Petr Dvořák s tím, že vysílat se tak bude asi během listopadu. Diskusi ohledně filmu otevřel radní ČT Zdeněk Šarapatka, kterého zajímalo, proč televize pořad neplánuje vysílat. „Snímek je k vidění na internetu. ČT je z řady médií ostrakizována za to, že pracuje na politickou zakázku, což se já nedomnívám," uvedl Šarapatka. Podle Dvořáka nebylo možno film odvysílat v delším časovém předstihu před říjnovými volbami. Snímek prý bylo nutno přepracovat. Objevily se v něm nedostatky v pravidlech citací, nebo vyvstala otázka, zda všechny strany v dokumentu dostaly dostatek prostoru, uvedl ředitel ČT.
Selský rozum, Žlutý baron a…
Ještě jedna poznámka, než přejdeme k obsahu výbušného dokumentu: Sedmdesáti tří minutový film autorů Zuzany Piussi a Víta Janečka využívá i dlouhodobé práce řady novinářů v této oblasti a několik jeho scén přímo sleduje autory nedávno vydané knihy Žlutý baron Zuzanu Vlasatou a Jakuba Patočku, což jsou novináři z levicového Deníku Referendum a autoři knihy Žlutý baron, Patočka pak je přímo člen ČSSD, při jejich investigativní práci. Nejsou ale jediní, ve filmu vystupuje i Taňa Králová (novinářka a expertka na zemědělství), František Tomášek (zemědělec a spoluautor zákona o půdě), Jan Rambousek (expert na kritické finanční a daňové situace), Josef Středula (předseda odborové centrály), Jana Moravcová (bývalá krajská ředitelka Inspekce životního prostředí), Jan Boček (bývalý ředitel a spolumajitel Kosteleckých uzenin) a další. A jedním z hlavních protagonistů filmu je moravský sedlák Bohumír Rada, který spoluzasvětil Andreje Babiše do zemědělského podnikání a pak se jejich cesty zásadně rozešly. To je právě ten muž, který popisuje Babišovu osvědčenou metodu nejdříve se skamarádit a pak provést nepřátelské převzetí firmy. No a protože Babiš mnohokrát prohlásil, že stát hodlá řídit jako firmu, je podle mne na výsost důležité tuto jeho metodu důkladně poznat. Což se ČT rozhodla voličům neumožnit.
Selský rozum má potenciál udělat z vás vegetariány
To píší ParlamentníListy.cz, které dosud jediné zhlédly snímek a popisují, co v něm je. „Podívaná z Babišových drůbežáren je ale skutečně pouze pro silné žaludky. Snímek má potenciál z vás udělat vegetariány. Vybrali jsme to nejnechutnější,“ píše web.
Snímek používá Babišovy citáty. „Učitelé, policisté to je základ státu. Stát se má řídit selským rozumem,“ hovoří Babiš. „Jsem pro to, aby se zrušily všechny dotace do zemědělství, ať se zruší,“ pokračuje, a to říká vlastník holdingu Agrofert, jenž je největším příjemcem zemědělských dotací v Česku, tudíž si raději držte klobouky.
Z filmu...
Následující scéna zachycuje Babiše, jak slibuje, že nikdy nebude zasahovat do práce redaktorů svého vydavatelství. Jako důkaz, že Babiš lhal, pak tvůrci přidávají nahrávku jeho rozhovoru s redaktorem Markem Přibilem, na které se zmínění pánové domlouvají na vhodném načasování politického mediálního materiálu. Lhal tedy Babiš? Podle všeho to vypadá, že ano, a jeho příznivci si mohou vzteky rvát vlasy.
Snímek následně přibližuje příběhy českých zemědělců, kterým Babiš škodil a všelijak je likvidoval. Způsob, jakým to dělal, je v podstatě triviální. Nejprve se přiblížil, dělal kamaráda a následně realizoval nepřátelské převzetí firmy. Tento způsob ve snímku Selský rozum přibližuje již mediálně notně provařený pan Rada, bývalý majitel společnosti Agra Jevišovice, kterou Agrofert koupil.
Agrofert nalíčí past a pak začne „mačkání“
„Je to model, který Agrofert používá vlastně u všech nepřátelských převzetí konkurenčních firem,“ uvádí Jakub Patočka. Agrofert to podle něj nalíčí tak, že se firma dostala do problémů svým nešikovným hospodařením a Agrofert následně tuto firmu zachraňoval. „Celé převzetí firmy Agro Jevišovice bylo krajně podezřelé,“ uvádí dále Zuzana Vlasatá, co novináři vypátrali.
Babiš se podle Rady tvářil jako „kamarád“ a on mu uvěřil. Na jeho přesvědčování tak zrušil smlouvy i s ostatními dodavateli. Jenže pak začalo „mačkání“, a to až v té chvíli, kdy ho měl Babiš tzv. v náručí. „Udělal jsem tu největší životní blbost. Dal jsem se mu všanc a on mě za těch čtyři pět let tak dokonale zlikvidoval, že jsem mu byl donucen firmu prodat,“ stěžuje si Patočkovi Rada.
Budovy prázdné, lidi propuštěni
Následuje scéna, kdy Rada naloží novináře do auta, projíždí přilehlými zemědělskými objekty v okrese Znojmo, která má podle jeho slov jednu z nejvyšších nezaměstnaností v Česku. Ty působí prázdným, vybydleným dojmem. Farma je podle Rady od nástupu Babiše prázdná. „On nemá zájem,“ vypráví Rada. „On není podnikatel zemědělský,“ dodává. „Před čtyřmi roky tady bylo 20 zaměstnanců, dílny, sprchy. Teď je to zamčené, prázdné, zatlučená okna, aby to nikdo nevykradl,“ dodává a tak podle Rady dopadla firma, kterou od něj Babiš odkoupil. „Támhle ty budovy. Tam bylo sto tisíc kusů drůbeže,“ uvádí. „Opět, budovy jsou prázdné, lidi propuštěni. Firma Agro Jevišovice měla podobných areálů 27,“ dodává.
„Toto všechno prodal, zpeněžil. Peníze odejdou odsud do Prahy, do Agrofertu. To je jeho byznys, takhle to dělá. To není hospodář. Místo toho teď vozí kuřata z Polska a přebaluje je,“ vysvětluje pan Rada. Patočka dále uvádí, že na případu Agra Jevišovice se novinářům podařilo zjistit, že se jedná o promyšlený model. „Oni získají nad tou firmou nějakou částečnou kontrolu, získají místa ve správních orgánech. Zjistí si úplně přesně, jak ta firma hospodaří. Oni tu firmu přivedou do problémů a těch problémů potom využijí k nepřátelskému převzetí,“ uvádí Patočka.
Šílený střet zájmů
„Předmětem jeho podnikání není Vodňanské kuře, ale vliv na ten stát, aby ty toky peněz do Agrofertu byly co nejvyšší,“ uvedl Patočka s odkazem na to, že je Agrofert největším příjemcem zemědělských dotací v Česku. Proto podle Patočky Babiš potřeboval založit politickou stranu. Vystoupí i novinářka specializující se na zemědělství Táňa Králová. „Daňové úlevy pro ty firmy samozřejmě schvaluje ministerstvo financí, takže to je úplně šílený střet zájmů,“ uvedla. Ministerstvo financí dá po Babišově nástupu do zemědělství podle Králové takřka cokoliv. Stále více peněz jde jak ze státního rozpočtu, tak z EU. „Nejvíce peněz bere pan Babiš,“ uvedla. EU podle ní v tom viděla střet zájmů.
Dále se snímek dotýká problému řepky olejné, na jejímž pěstování Babiš rovněž velice bohatne. „Když tu mám lidi z Ameriky, z Iowy, tak mi říkají, proč pěstujete řepku,“ říká zemědělec Rada. „To je plodina, kterou musíte sedmkrát nebo devětkrát ošetřit hnojivem.“ „Poprvé tedy musíte nechat vydělat nějakýmu chemikovi. V tomto případě firmě Agrofert,“ dodává.
Musíte do té země nacpat spoustu chemie
„Musíte do té země nacpat spoustu chemie. Tu zem zabijete. To jenom ty výpary, traktorista z toho má okamžitě průjem. To se tam taky nasype do té půdy. Tam má ten Babiš první velkej výdělek. Manažeři skupiny Agrofert nutí ty lidi pěstovat řepku,“ říká pan Rada. „Vydělá na chemii, vydělá na státní podpoře a vydělá na tom, že to pěkně uskladní těm sedlákům. Na tom on má založenej svůj byznys, perfektní byznys,“ oceňuje pan Rada obchodnické umění bývalého ministra financí.
Pan Rada Babišovi uvěřil, teď trpce lituje
Nicméně to nejdrsnější má teprve přijít. A tím není nic jiného než legendární česká drůbežárna Vodňanské kuře, které si majitel Agrofertu pořídil. Na nedůstojné podmínky v podniku a vysokou koncentraci agenturních pracovníků novináři Deníku Referendum upozorňovali již dříve. „Ve městě Vodňany se na značkách a sloupech vyskytují samolepky v různých jazycích, které nabízejí pomoc vykořisťovaným dělníkům,“ uvádí scénu z Vodňan vypravěč. „Právě zahraniční dělníci tvoří rok od roku stále rostoucí část pracovníků tradiční české značky,“ dodává. „Proč už zde nechtějí místní a za jakých podmínek jsou akceptováni cizinci?“ zní následující otázka.
Vládnou tu pracovní agentury, nízké mzdy a teror
Jaké to tedy je pracovat v podniku exministra financí, který podle své reklamy nabízí jednoznačně české kuře původem z Vodňan a to takzvané kuře s rodokmenem. Záběry snímku tak trochu připomínají reportáže Saši Uhlové. I zde vládnou pracovní agentury, nízké mzdy a teror.
„To funguje tak, že nějaký Ukrajinec udělá agenturu, támhle si to přihlásí v Praze jako podnikatel, znám jednoho mafiána, prostě sem přijede v sobotu člověk a v pondělí jde do práce,“ tvrdí na kameru anonymní zdroj filmařů, který poukazuje na to, jak pracovní agentury obcházejí u svých zaměstnanců ze zákona povinné zdravotní prohlídky. „A tam musíte mít zdravotní průkazy, když děláte se žrádlem,“ doplňuje. „Oni je mají vlastně nakoupený od nějakýho doktora s razítkama,“ upřesňuje. Následně filmaři hovoří s agenturním dělníkem původem z Rumunska. Mzdy se podle něj pohybují okolo sedmi tisíc měsíčně na ruku. Rumuni dostávají za 12 hodin práce denně sedm tisíc měsíčně, Ukrajinci pak sedm a půl tisíc měsíčně. „Práce strašná, moc práce, málo peněz a straně moc mafie,“ cituje Patočka na kameru, co mu dělník řekl.
O Babišově drůbežárně ví celá Ukrajina
Podle dalšího dělníka, kterého Patočka vyslechl, ví o nabídce v Babišově drůbežárně celá Ukrajina. Muž staršího věku novináři řekl, že pracuje 12 hodin denně. O nabídce práce mu řekli kamarádi v Mukačevu, kde je doma. V pátek pak dělá 14 hodin, v pondělí 13. Dostává 80 korun na hodinu.
Podle anonymního zdroje jsou cizinci takřka výhradně zaměstnáváni přes agenturu, přičemž záleží, pod jakou agenturou děláte. Podle toho jsou pak směny dvanáctihodinové, třináctihodinové nebo i čtrnáctihodinové. Na hodinu mají ti lidé 72. „Pochopila jsem ale, že za ně nikdo neplatí zdravotní a sociální a že se to snad nedaní,“ dodává další zdroj, žena. „Říkám to jako informaci, kterou jsem dostala nejenom od těch agenturních, ale i od těch českých zaměstnanců“. „Prostě se o tom mluví, že to není daněný.“
Následují záběry přímo z drůbežárny pořízené skrytou kamerou. „Mě bolelo břicho, když jsem tam měla jít. Ne proto, že bych se bála, že dělám v zimě, nebo že bych se nemohla šest hodin napít nebo že je i problém si dojít na záchod. To všechno bych nějak vydržela. Ale to, jak se ke mně chovali, tak to se vydržet nedalo,“ uvádí anonymní žena.
Kdyby za ně měli platit daně, tak si vydělaj hovno
Následuje střih a reklama na Vodňanské kuře s Jágrem a Babišem v hlavní roli. „To je kus,“ říká Jágr. „Pošli to tam,“ radí mu Babiš v roli stánkaře. S razítkem výhradně z českých farem. Podle dalšího zdroje, se kterým Patočka ve Vodňanech mluvil, jsou cizinci v drůbežárnách načerno. „Oni dají ty výplaty mafiánovi a ten je pak rozděluje,“ uvádí muž se změněným hlasem.
Drůbežárny podle muže o tom, že zde jsou cizinci načerno, vědí a hodí se jim levná pracovní síla. „Oni tam můžou dělat dvanáctky a nemusejí za ně platit daně. Kdyby za ně měli platit daně, tak si vydělaj tady hovno,“ říká muž. Podle Patočky jakmile se Babiš zmocní nějaké firmy, začne dramaticky srážet mzdové náklady, zaměstnance pak nahradí agenturní pracovníci, to se začne odrážet i na celé komunitě.
České kuře s rodokmenem?
Některé maso, které se v drůbežárnách zpracovává, pak má podle zjištění novinářů pocházet z Polska. „No jasně, třeba řízky. To nejsou ale řízky,“ udává muž. „Taková ta přepravka a na tom jsou igelity a ta bedna je oštítkovaná.“
Snímek pokračuje dalšími zjištěními. Táňa Králová upozorňuje na případ kamionu plného kuřecího separátu z Polska mířícího do Kosteleckých uzenin. Jak upozorňuje Rada, tyto odřezky v zemích původu sloužily za potravu psům a kočkám. Pravděpodobně se tedy podle jeho názoru mlely do psího žrádla. Jenže v Česku mají sloužit za potravu lidem.
Následuje návštěva masokombinátu spadajícího pod skupinu Agrofert. „Všude cizí kamiony, všude,“ stěžuje si na kameru Patočka.
S panem Radou se následně filmaři pokoušejí přesvědčit jednoho z řidičů kamionu, aby jim ukázal, co veze. Zvažují i finanční úplatek. Kamion veze tak zvané ořezy. „Vořezy úplně evidentně,“ komentuje Patočka situaci poté, co se jim podaří řidiče vozu uplatit a do nákladového prostoru nahlédnout. Následují ilustrační záběry dokumentující výrobu kuřecího separátu a ty jsou opravdu jen pro silné žaludky. Rozřezané zbytky částí kuřecích těl putují na pásu, do stroje, kde jsou rozemlety na kaši. Pracovník v kombinéze je chytá do igelitového pytle. A tento materiál se podle všeho následně cpe do uzenin.
Kostelecké uzeniny z kuřecího separátu?
Film pokračuje testem uzenin, které vyrábí další Babišova firma, Kostelecké uzeniny. Ten ukazuje, že například v šunce je více než polovina masa právě z onoho kuřecího separátu. Filmaři tak navštěvují bývalého ředitele firmy, kterého Babiš z podniku v minulosti vyštípal. Ředitel Bošek nyní žije na samotě, v chalupě u lesního rybníka. Kostelecké uzeniny si kdysi Babiš pořídil za pouhých 23 milionů korun.
Boček následně pro filmaře analyzuje kvalitu masa. Když byl ve vedení firmy on, dávali do šunkového salámu prý nejméně 80 procent masa, které nepocházelo z koncentrátu. „Za mě se tam dělalo 200 tun uzenin denně. Dnes dělají 50 a s bídou to prodají. A kupujou z venku maso a srajdy z Polska. Už se na to nemůžu taky dívat. Už mě to rozčiluje,“ komentuje Bošek stav firmy. „Řezníci by byli, ale musejí se zaplatit. Nikdo nebude dělat za tyhle prachy,“ dodává. A mne napadá – tak tohle je muž, kterého budeme za měsíc volit? No nazdar bazar.
Vyjádření Andreje Babiše i vyprávění autorů o tom, jak snímek vznikal, přineseme zítra.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Anička Vančová