Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Je jich skoro půl milionu. A zkušenosti s nimi leckdy otřesné; buzerace občana, který si dovolil něco chtít. Státní úředníci... Úterní komentář Pavla Přeučila

komentář 12.09.2017
Je jich skoro půl milionu. A zkušenosti s nimi leckdy otřesné; buzerace občana, který si dovolil něco chtít. Státní úředníci... Úterní komentář Pavla Přeučila

Autor: Pixabay

Popisek: Úředník, ilustrační foto

Ujednáno, schváleno, potvrzeno. Kantoři a státní zaměstnanci dostanou přidáno. Ti první 15% a ti druzí 10%, a to už od listopadu. Budiž jim všem přáno, v dnešní době je každá koruna dobrá. Ale jako ošklivý malý červíček mi v hlavě vrtá taková neodbytná otázka. Zaslouží to opravdu všichni? Ponechám dnes ve svém komentáři kantory stranou a zaměřím se na ony státní zaměstnance.

Jakékoliv plošné navyšování platů v sobě skrývá nebezpečí, že se v něm sveze i řada lemplů, kteří berou své povolání pouze jako zdroj příjmu, bez toho, aby jej vykonávali poctivě a také s odpovídajícími výsledky. Nedávno jsem se ve svém komentáři zabýval katastrofálním stavem českého školství, které své metody výuky mnohdy stále vede v duchu výuky v rakousko-uherském mocnářství. Nejinak je tomu i v úřednické sféře, která se nám za ta léta svobody rozrostla doslova do mamutích rozměrů. Jen za poslední vlády stoupl počet státních zaměstnanců o 31 000.

Já jsem úřad, a kdo je víc

Zvláště ve veřejné správě je stále řada úředníků, kteří jakoby z oka vypadli postavičkám z prvorepublikových filmů, vládnoucím neomezenou mocí nad maličkým občanem, který si dovolil je obtěžovat, navíc ještě v pracovní době. Přes veškeré sliby mnoha minulých vlád, tu současnou nevyjímaje, absolvuje občan, dožadující se nějakého úředního potvrzení stále ona pověstná kolečka, kdy si jej úředníci posílají od jednoho k druhému, přičemž každý má pravomoc danou žádost zamítnout či povolit. Každý z nich má přitom 30 dní, než se vám uráčí dát kýžené razítko.

Stále je vidinou budoucnosti poslat například na stavební úřad elektronicky žádost o povolení stavby domu a za 30 dnů by vám mohlo přijít povolení, opatřené potřebnými razítky všech zúčastněných subjektů. Proč to stále nejde, je ve hvězdách. Podle vychloubačných řečiček mnoha politiků, jsou již dnes téměř všechny úřady elektronicky propojeny a nic by nemělo bránit tomu, aby žádost mezi nimi kolovala po drátech, pardon, pane Marconi, dneska už bez drátů.

K čemu je potřebujeme?

Dneska se blíží počet státních úředníků k doslova hrozivému číslu, půl milionu lidí. A teď si vezměte, že ekonomicky výdělečných pracujících tu máme necelých 5 000 000. Ti musí živit onen půlmilionový zástup čekatelů na státní mzdu. Otázka, k čemu je potřebujeme, je pro mne zásadní, i když pro pozorného pozorovatele je na ní docela snadná odpověď. K buzeraci. Ta je dnes všudypřítomná. Počínaje nejrůznějšími kontrolními hlášeními, přes EET až po tisíce zákazů a příkazů, které naše legislativa chrlí doslova jak na běžícím pásu.

Tady je namístě vzpomenout zákony úctyhodného pana Parkinsona, protože jakmile jeden úředník vymyslí jeden jediný zákaz či nařízení, bude potřeba stovek dalších úředníků, kteří jeho dodržování budou kontrolovat a vyhodnocovat. V této souvislosti stojí za připomenutí nejnovější pitomost, vycházející z bran pražského magistrátu. Ten už zcela vážně připravuje vyhlášku, která zakazuje pohyb po ulicích města s otevřenou lahví alkoholu ZDE.  

Vždycky jsem se musel od srdce smát těm chudákům Američanům, sedícím na lavičce v parku, žmoulajíc v ruce hnědý papírový pytlík, skrývající nějaký ten alkoholický nápoj. Při své poslední návštěvě San Franciska jsem se snažil přizpůsobit a plechovku piva jsem decentně skrýval v rukávu. Připadal jsem si přitom jako nesvéprávný idiot. A ejhle, zakrátko si tak budeme všichni připadat i u nás, v matičce Praze.

Kdo a jak to bude kontrolovat?

Všichni samozřejmě víme, že onen připravovaný zákaz veřejného popíjení je namířen proti bezdomovcům, ale proč má dopadnout i na řádné občany, kteří si třeba na Petříně chtějí udělat rodinný piknik, nebo na partu studentů, oslavujících tamtéž úspěšné složení zkoušek? A samozřejmě je zde otázka, kdo a jak to bude kontrolovat? Na to potřebujeme ony nové tisíce úředníků? Budou po ulicích chodit nějací kontroloři konzumace alkoholu, nebo to hodíme zase na policajty, jako při kontrolách zákazu kouření? Proti nové vyhlášce se postavili v pražském zastupitelstvu pouze Piráti a budu napjatě sledovat, jak uspějí.

Pochybuji, že nám ten zástup nových klotových rukávů nějak ulehčí život a zjednoduší jednání s úřady. Jestliže nám kdysi stačila necelá třetina státních zaměstnanců a to v době, kdy se jim mohlo o internetu a elektronické komunikaci jen zdát, zaměstnanců, kteří obíhali se složkami spisů jeden úřad za druhým, proč se dnes, v elektronickém věku naopak počet úředníků nesnižuje? To je prostě záhada, na jejíž vyřešení by nestačil ani mozek ctěného pana Hercula Poirota. 

 

 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Pavel Přeučil

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace