Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Vánoce 2017

Vánoce 2017

Co se děje v době adventní a vánoční v Česku

Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Byl jediný, kdo o tuhle roli vůbec nestál, jenže si vytáhl Černého Petra. Jeho smrt zůstává naší národní ostudou. Tajnosti slavných

10.09.2017
Byl jediný, kdo o tuhle roli vůbec nestál, jenže si vytáhl Černého Petra. Jeho smrt zůstává naší národní ostudou. Tajnosti slavných

Autor: repro/moderni-dejiny.cz

Popisek: Třetí československý prezident Emil Hácha

Kolaborant, nebo zachránce národa? Po dlouhá desetiletí se názory odborníků i laiků na jeho roli v dramatických letech historie Československa diametrálně lišily. Kdo vlastně byl náš třetí prezident, který nejspíš zachránil naši zemi před totálním zničením válkou a nejstrašnější politickou roli zaplatil nejprve zdravím, a nakonec i životem?

Za protektorátu mu národ přezdíval Prezident Chacha nebo dědek podpisový a většina lidí mu nedokázala odpustit, že se snažil sloužit českému národu v dobách nacistické krutovlády. Po osvobození se na něj všichni vrhli jako na zrádce. Na to, jak těžce a ze všech sil plnil léta roli zdi, která se ze všech sil snažila odvracet co možná nejvíc pohrom a katastrof od zbytku ořezané a systematicky ožebračované vlasti, v prvních hektických poválečných dnech nikdo ani nevzpomněl. Byl politik a bezesporu excelentní právník Emil Hácha kolaborant, nebo vlastenec? Odsouhlasil nacistickou okupaci a napomohl Hitlerovi se správou protektorátu, nebo se snažil dělat v rámci omezených možností to nejlepší, aby uchránil národ od zbytečných ztrát? Jisté je pouze jedno. Na prezidentský post byl navržen, protože byl nejen mimořádně schopný manažer, ale navíc ve své době ani politicky nikomu nevadil. A nebýt toho, že krátce předtím ztratil svoji životní družku, nejspíš by tuto nabidku ani nepřijal.

Zakladatel československé justice

Třetí československý prezident Emil Dominik Josef Hácha se narodil 12. července 1872 v Trhových Svinech do rodiny berního úředníka. Byl hluboce věřící katolík, čímž se později stala jeho kandidatura přijatelnou i pro slovenské poslance, a díky své apolitičnosti byl přijatelný pro Německo. Po maturitě na českobudějovickém gymnáziu vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde promoval v roce 1895. O tři roky později nastoupil k Českému místodržitelství v Praze a v letech 1916 až 1918 pak sbíral další právnické zkušenosti jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni. Po vzniku Československa v roce 1918 se stal členem Nejvyššího správního soudu, který pomáhal založit s Ferdinandem Pantůčkem. V roce 1920 obhájil habilitační práci a v letech 1924 až 1929 působil na právnické fakultě jako docent. Mezitím ale v roce 1925 Pantůček zemřel, a tak prezident T. G. Masaryk jmenoval Háchu druhým prezidentem Nejvyššího správního soudu. Jako právník byl ceněn pro skvělé znalosti anglosaského zvykového práva a mezinárodního práva, stal se členem legislativní rady vlády, České akademie i České učené společnosti. Za uznání jeho profesionálních hodnot lze rozhodně považovat členství u haagského rozhodčího soudu.

Prezidentem z donucení

Dramatické změny přinesl do jeho života rok 1938. Nejprve 6. února zemřela jeho žena Marie, se kterou žil od roku 1902 ve velmi harmonickém manželství, a vzápětí se jeho dcera Milada rozvedla s právníkem Zdeňkem Rádlem kvůli tomu, že nemohli mít děti. Manželé Háchovi prý rozvod velmi těžce nesli a zřejmě se podepsal i na zdravotním stavu paní Marie, která měla nemocné srdce. Další velká změna v Háchově životě přišla po abdikaci prezidenta Edvarda Beneše v důsledku mnichovské dohody a po přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na nátlak okolí pak přijal 30. listopadu 1938 funkci prezidenta Česko-Slovenské republiky. Volba se uskutečnila v budově Rudolfina a hlavními důvody pro jeho volbu byly jeho dosavadní neutralita a zkušenosti s vedením větší instituce – Nejvyššího správního soudu. Z 312 přítomných zákonodárců Hácha získal 272 hlasů a jeho zvolení zpočátku kladně hodnotila většina českých politiků včetně Beneše. „Kdyby maminka žila, otec by se prezidentem nikdy nestal,“ prohlásila později jeho dcera Milada. Myslela to prý tak, že by mu to manželka jistě rozmluvila a že by raději svůj čas věnovali společným zájmům, především tedy hudbě, výtvarnému umění a literatuře. Právě v té době Hácha navíc koupil vilu v Písku a plánoval, že tam prožije klidné stáří. Osud ale rozhodl jinak.

Proradní lidovci

Velké historické kotrmelce odstartovali představitelé ľudové strany, která se zmocnila vlády na Slovensku. Tajně vyjednávali s nacisty o vyhlášení slovenské nezávislosti, a tak v noci na 10. března vyhlásil Hácha stanné právo, sesadil slovenskou autonomní vládu v čele s Jozefem Tisem a moc na Slovensku převzala s Háchovým souhlasem československá armáda. Vzápětí ale byl 14. března pozván do Berlína na jednání se špičkami Německé říše. Adolf Hitler nejprve sliboval autonomii, pak hrozil vyvražděním národa… Když vyjednal, že československá armáda nebude klást odpor, byl prý nebývale nadšený. „Děti, křičel, rychle mi dejte pusu na obě tváře. Rychle! Mám pro vás dobrou zprávu. Hácha podepsal,“ vzpomínala později jeho sekretářka Christa Schröder. „To je můj největší životní úspěch! Vstoupím do dějin jako největší Němec. Děti zlaté!“ Podle historika Jana B. Uhlíře z Vojenského historického ústavu si totiž Hitler v březnu 1939 ještě nemohl dovolit přímý vojenský konflikt. „Wehrmacht nebyl dozbrojen a vycvičen. Vůdce tedy potřeboval čas, tanky a děla. A to vše mohl získat obsazením Československa. Ale bez boje. Proto na Háchu tolik naléhal, aby se mu zbytek republiky bez boje podrobil,“ vysvětlil Uhlíř před časem serveru idnes.cz. Podle dochovaného stenozáznamu byl rozhovor s Hitlerem velmi dramatický, Hácha dokonce během něj dostal srdeční záchvat. „Buď se podrobíte, anebo vás vyvraždíme,“ stupňoval nátlak Hitler, když Hácha váhal. Nakonec psychicky zlomený podepsal 15. března 1939 protokol, jímž vložil další osud své země do rukou Němců. O den později se stal prezidentem Protektorátu Čechy a Morava.

Pomýšlel i na sebevraždu

Otázkou zůstává, jestli vůbec mohl odmítnout dokument podepsat. Československá armáda sice ani po mnichovském diktátu nerezignovala a byla ke všemu odhodlána, její velitelé si ale museli být vědomi, že by vedli předem prohraný boj. Hácha se tudíž rozhodl pro cestu menšího zla a věřil, že v ní obstojí. Nic jiného mu ani nezbývalo. Ministru obrany Syrovému nařídil po telefonu, aby armáda nekladla wehrmachtu odpor. Podle plukovníka Aleše Knížka, ředitele Vojenského historického ústavu, tak spadla Němcům do klína výzbroj 42 československých divizí, o čtvrtinu vzrostla produkce zbrojovek Říše a navíc získali i zlaté rezervy Československé banky. V prvních letech se Emil Hácha snažil loajální spoluprací s Němci zachovat alespoň částečnou autonomii protektorátu. Opakovaně intervenoval za oběti německé perzekuce, udržoval kontakty s odbojem, byl ve spojení s exilovou vládou v Londýně. Postupná změna jeho postojů nastala po příchodu protektora Reinharda Heydricha v září 1941. Hácha hovořil o demisi, dokonce prý několikrát padlo i slovo sebevražda. Nakonec ale zůstal s odůvodněním, že musí hájit pozici národa.

Na útěku v Lánech

Konečný zlom v jeho chování přišel po atentátu na Heydricha. To už s dcerou Miladou, která se ze všech sil snažila nahradit matku a pečovala o něj ze všech sil, pobývali většinou na zámku v Lánech. Nacistický teror, který se po atentátu rozpoutal, urychlil prezidentovo fyzické i psychické chátrání. Jeho zdravotní stav nebyl dobrý, trpěl častými neurózami. Lánský zámek mu umožňoval alespoň částečnou izolaci od nacistických pohlavárů, kteří se usídlili na Hradě, a téměř zázrakem se mu tam také podařilo udržet výhradně český personál. Když se u něj začala projevovat silná skleróza, Milada dokonce v jeho zastoupení intervenovala u nového říšského protektora K. H. Franka za propuštění několika lidí z koncentračních táborů. „Á, paní Rádlová dělá politiku,“ prohlásil prý tehdy Frank. Její žádosti ale vyhověl. Háchovou velmi výraznou vlastností, která byla v daném období mimořádně důležitá, byla empatie. Vždy se zajímal i o osobní problémy svých podřízených, jeho životním krédem bylo heslo Jana Lucemburského „Ich dien – Sloužím“. Politické ambice nikdy neměl, prezidentskou funkci chápal jako osobní oběť pro věc národa.

Až do hořkého konce

Krátce po osvobození, 13. května 1945, byl Emil Hácha v Lánech zatčen a v žalostném zdravotním stavu odvezen do pankrácké věznice. Když se to dozvěděl prezident Edvard Beneš, rozčileně prý reagoval, že se to nemělo stát, že ho měli nechat v Lánech dožít. Nicméně o šest dní později podepsal dekret, podle nějž měl být Emil Hácha souzen. K tomu už ale nedošlo, protože 27. června zemřel ve vězeňské nemocnici na Pankráci. Pohřben byl s vyloučením veřejnosti na vinohradském hřbitově. Pro velkou část národa představoval symbol zrady, poválečný Národní soud ale přiznal, že od ledna 1943 už Emil Hácha nebyl vzhledem ke zdravotnímu stavu odpovědný za své činy. V souboji s nacisty měl na kontě celou řadu úspěchů, tím největším byla záchrana většiny studentů, zatčených v roce 1939 po pohřbu Jana Opletala. Jeho dcera Milada nikdy z ničeho obviněna nebyla, protože významně pomáhala odboji, přesto si i ona vypila kalich hořkosti do dna. V den otcova zatčení byla z lánského zámku odvezena pouze se dvěma kufry osobních věcí do Prahy. Vysadili ji na Letenském náměstí a ponechali osudu. Neměla kam jít, neměla práci… Nakonec jí pomohl bývalý manžel, který ji ubytoval ve svém původním bytě. Veškerý majetek byl zkonfiskován, Miladě zbylo jen pár knížek a hrníčků. Pracovala pak, kde se dalo. Prodávala v obchodě s módními doplňky, v telefonní centrále, šila pro přátele a známé… Zemřela v 86 letech 19. prosince 1989 a byla pohřbena 29. prosince, v den, kdy byl zvolen prezidentem Václav Havel.

 

Božoňka2

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace