Hydra legislativní buzerace nás rdousí, až lapáme po dechu. A bude hůř. Kromě našich ´pilných´ poslanců je tu ještě Brusel. Páteční komentář Pavla Přeučila
komentář
08.09.2017
Foto: Wallpapers
Popisek: Hydra, ilustrační foto
K dnešnímu zamyšlení mne přiměl zážitek mého kamaráda, který nedávno absolvoval, tak jako každý rok o dovolené, s partou přátel plavbu po Vltavě. Když zakotvili u Rožmberka, uvítala je policejní hlídka, dožadující se nekompromisně dýchnutí do alkoholtesteru. Můj kamarád prošel, ale jeho kolega už na tom byl hůře. Neprozřetelně si dal během plavby jednu plechovku piva a byl lapen. Zaplatil pokutu a vyslechl si hrozby, varující jej, že příště to může být až 100 000 korun. To je jen malá ilustrace toho, co v tomto státě vybujelo v obrovskou hydru buzerace, jakou jsme ještě nezažili.
V posledních letech mi připadá, že se všichni zákonodárci přehánějí, kdo vymyslí, předloží a posléze nechá schválit co nejvíce zákonů, nařízení či vyhlášek, omezujících naši svobodu. Slova zakazuje se, přikazuje se, nařizuje se, slyšíme čím dál častěji a zdá se, že občany této země to už tak nějak nevzrušuje. Přijímají ona, často nesmyslná legislativní opatření se shrbenými zády, i když často omezují jejich svobodu, jejich dosavadní práva, na která jsme byli po totalitní éře docela hrdi. V úžas mne přivedly údaje, o kterých jsem se dočetl v komentáři ekonoma Vladimíra Pikory, zveřejněném nedávno v Reflexu ZDE.
Ještě v roce 1948 stačilo nějakých 70 právních norem, které upravovaly, co se smí, co se nesmí a co se musí. Dneska jich prý máme okolo dvou miliónů!
Opravdu se měří výkon poslanců počtem nových norem?
Když jsem toto doslova fantastické číslo viděl, docela mne zamrazilo. Opravdu jsme sešněrováni tak šíleným počtem oněch právních norem? A opravdu jsou všechny nutné? Jak vláda, tak náš úctyhodný parlament chrlí ročně stovky a stovky dalších zákonů a příkazů, jako by byli páni poslanci placeni formou úkolové mzdy, což poněkud připomíná jakousi fabriku, kde se mzda odvíjí od toho, kolik ušijete ponožek. Přitom podle obyčejného selského rozumu by to mělo být naopak. Čím více zjednodušíte lidem život, čím více nesmyslných norem se vám podaří zlikvidovat, tím byste byli pro své voliče užitečnější.
Blíží se další parlamentní volby a tak jsem očekával, že se k téhle zákonodárné megalomanii některá ze stran vyjádří ve svém programu a bude se snažit svým voličům vyjít vstříc a povolit alespoň pár legislativních uzlů, jimiž jsou sešněrováni. Našel jsem však pravý opak. Strany se jako jeden muž předhánějí, kolik nových zákonů přijmou, co všechno upraví vyhláškami a zbrusu novými nařízeními. Jedinou světlou výjimkou jsou snad Piráti, kteří obecně o zjednodušení legislativy usilují.
Občan je zde pouze v roli jistého hospodářského zvířete, opatřeného rohy, určeného k tažení pomyslné káry, na které se veze spolek oněch zákonodárců. V předvolebním období se mu nabídne náruč šťavnaté travičky, aby dotáhl tu jejich káru do sněmovny, a pak se na něj zase vezme bič.
Aby toho nebylo málo, tak úplně stejně se chová spolek zákonodárců v Bruselu, kteří si nejspíše nudou koušou nehty a tak vymýšlejí často úplné pitomosti, obtěžující občany patřící do naší velké rodiny EU. Když se tyto dva megalomanské zákonodárné sbory spojí, dostáváme se tam, kde se nyní nacházíme. Zatím nám jakž takž zbývá ještě kousek svobody na internetu, ale i nad tou se už smráká. Bruselští na tom už pilně pracují a klidně bych se vsadil, že až to jednou přijde k nám, bude náš zákonodárný sbor papežštější než papež a pro jistotu ještě kapánek přitvrdí.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Pavel Přeučil