Tajnosti protikuřáckého zákona, aneb jak jsem se stal dobrovolně pachatelem z donucení. Čtvrteční komentář Pavla Přeučila
komentář
31.08.2017
Foto: uib.no
Popisek: Kuřák, ilustrační foto
Titulek dnešního komentáře zní sice nelogicky, ale přesně vystihuje můj včerejší nelogický zážitek… Budu dnes poněkud kratší, než je u mne zvykem. To proto, že poměrně krátký byl i můj včerejší zážitek, který mne utvrdil v přesvědčení, že některé zákony jsou značně nedomyšlené, konkrétně ten protikuřácký.
Čekal jsem na jedné z pražských zastávek na autobus. Vzhledem k tomu, že do jeho příjezdu zbývalo ještě více než 10 minut, odkráčel jsem za poněkud stranou a zapálil si cigaretu. Po dokouření se rozhlížím, kam s nedopalkem, protože nejsem zvyklý jej odhazovat na zem. Ale ouha, jediný odpadkový koš široko daleko, co mé oko dohlédlo, byl pouze na zastávce. Hlavou mi proběhly dvě možnosti, obě znamenaly porušení zákona. Ta první, odhodit nenápadně nedopalek na zem, což se pokutuje tisícem korun na místě, případně až 30 000 korun ve správním řízení, byla jasným porušením zákona. Ta druhá ale znamenala rovněž porušení zákona s pokutou až 5000 korun. Dojít až na zastávku a nedopalek umístit řádně do koše. Stál jsem tedy před životním rozhodnutím, který zákon překročit, zda ten o znečišťování veřejného prostranství, anebo ten protikuřácký. Abyste byli dostatečně v obraze, cituji příslušné ustanovené protikuřáckého zákona.
Co tedy říká zákon o kouření na zastávkách?
Podle protikuřáckého zákona, § 8
(1) Zakazuje se kouřit
c) na nástupišti, v přístřešku a čekárně veřejné dopravy,
d) v dopravním prostředku veřejné dopravy,
Nástupiště je definováno následovně
§ 2
p) nástupištěm prostor určený k nástupu a výstupu osob z prostředků veřejné silniční a drážní dopravy; není-li vymezení prostoru nástupiště zřejmé, nebo není-li viditelným značením takový prostor jinak vymezen, pokládá se pro účely tohoto zákona za nástupiště veřejně přístupný prostor o šířce 5 m a délce 30 m před a 5 m za označníkem zastávky ve směru jízdy dopravního prostředku.
zákon 65/2017 Sb., § 8, odst. 1, písm. c) a d), a odst. 2 a § 2, písm. p)
Spáchal jsem zcela úmyslně zločin
Protože jsem znalý dotyčného zákona, stál jsem více než 30 metrů od začátku zastávky, ale z důvodu odhození nedopalku jsem musel přestoupit zákon a oněch 30 metrů absolvovat jako zločinec. Tvářil jsem se pokud možno nenápadně a poměrně dost pálící oharek skrýval v dlani. Když jsem se jej konečně zbavil zadušením na okraji koše, dopadla mi na rameno něčí ruka. Ne, nebyla to ruka zákona, ale ruka nenápadného pána, který na mne vytasil odznak revizora a upozornil mne, že jsem překročil onen slavný protikuřácký zákon a sdělil mi, že je za to citelná pokuta. Pokud bych to zopakoval, tak se jí prý nevyhnu. K jeho cti budiž řečeno, že po docela srdečném rozhovoru zůstalo jen u upozornění a o peníze jsem nepřišel. Nicméně jsem se cítil v roli pachatele, který vědomě překročil zákon.
Pokud si toto přečte někdo z autorů onoho zákona, který už má mimochodem na svědomí konec mnoha docela příjemných hospůdek, prosím, aby poradil nejen mně, ale i ostatním, podobných zločincům, kteří jako já překračují zákon, jak se dostat bez křídel a legálně s nedopalkem k odpadkovému koši, které jsou zejména na okrajích města umístěny pouze na zastávkách. Zatím mi asi nezbývá nic jiného, než riskovat a onen slavný zákon překračovat dál.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Pavel Přeučil