Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Šílený zážitek: Měl sousedům hlídat psa. Ten byl ale mrtvý!

29.06.2013
Šílený zážitek: Měl sousedům hlídat psa. Ten byl ale mrtvý!

Autor: Archív

Popisek: Místo milého psa vrtícího ocasem našel v sousedově bytě jen psí mrtvolu.

PŘÍBĚH: Cizince, kteří přijedou do Prahy, aby si jako rodilí mluvčí vydělávali na jazykových školách a kurzech, netrápí jen naše běžné starosti. Povodně, vládní krize, tučné jídlo, špatně načepované pivo... to jsou problémy každodenního života, nad nimiž se nikdo nepozastaví. To Roger, který do Čech přijel z USA, odkud pocházela jeho babička, aby poznal českou kulturu, zde zažil příběh, u kterého se na chvíli pozastavit vyplatí. Je nevšední a trochu šílený zároveň.

Mluvíme spolu anglicky, protože česky umí jen pár základních frází. „Do Čech jsem přijel asi před dvěma roky. Chtěl jsem tu žít, poznat to tady. Babička, kterou jsem měl moc rád, mi pořád o Čechách – a hlavně o Praze – vyprávěla. Chtěl jsem vidět Evropu. Poznat kulturu, historii... vydělával jsem si tady jako lektor na jazykové škole. O angličtinu je zájem všude, v tom mám jako rodilý mluvčí výhodu,“ popisuje Roger, proč a jak se do naší republiky přistěhoval.

Osudný podnájem

Původně jsme spolu měli mluvit o tom, jak se v Praze žije cizincům. Když jsem se ale Rogera zeptal, jaká byla jeho nejhorší zkušenost tady, neváhal a začal vyprávět svůj podivný zážitek: „Bydlel jsem v podnájmu u jedné rodiny, která pronajímala garsonku v centru. Sami bydleli v činžáku ve větším bytě o patro výš. Učil jsem jejich děti anglicky a hodně jsem se spřátelil s otcem té rodiny. To je asi důvod, proč mě nedávno poprosili, abych jim ohlídal jejich psího miláčka, když jeli na dovolenou do Egypta.“


Nikoliv zlatý, ale mrtvý retrívr

„Řekl jsem si, proč ne. Na těch pár dní to vydržím, než se vrátí, třeba se díky tomu psu seznámím s nějakou pěknou slečnou,“ směje se Roger, ale už s vážnou tváří dodává: „Neuvěříš tomu, ale moje hlídání skončilo už první den po tom, co rodinka odjela. Stavil jsem se v jejich bytě, abych psa vyvenčil a nakrmil, jenže místo roztomile štěkajícího zlatého retrívra co nadšením mává ocasem jsem narazil na psí mrtvolu. Normálně byl ten pes tuhej, ani si neumíš představit, v jakém jsem byl šoku.“  


Cesta MHD

Když se udiveně zeptám, co Roger s mrtvým psem dělal, řekne mi: „To bylo to nejhorší. Vysvětlujte někomu, komu jste se měli starat o zvíře, že je mrtvé... no vůbec jsem nevěděl co s tím, ale nakonec jsem považoval za nejracionálnější dotáhnout mrtvolu zvířete k veterináři, aby alespoň určil důvod smrti. Jenže další problém – jak přepravit mrtvolu poměrně velikého psa po městě? Umístil jsem ji do cestovního kufru. Bylo to dobrých asi čtyřicet kilo. Nejbližší veterina ale byla dost daleko, pár stanic tramvají. No, musel jsem jet. Když jsem nastupoval, měl jsem potíže vylézt po takových těch vysokých schodech, co do tramvaje vedou. No, pomohl mi jeden chlap – a už se blížíme ke konci celé historky."

„Co to máš v tom kufru?“

„Ten milý chlapík, co mi s kufrem pomohl se optal, co v tom vezu, že je to tak těžké. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem mu řekl první, co mě napadlo, že by mohlo mít takovou váhu. Řekl jsem mu, že vezu elektroniku, těžkou hudební aparaturu. A to jsem neměl dělat. Na další zastávce totiž chlap kufr popadl a pospíchal s ním pryč, dřív, než jsem vůbec stihl zareagovat. Jaké muselo být jeho překvapení, když misto drahé aparatury našel v kufru mrtvého retrívra!“   


A jak to celé dopadlo? „Zavolal jsem do Egypta té rodině, co jsem jí psího mazlíčka hlídal. Otec rodiny my řekl, že je to tak šílené, že jsem si to určitě nemohl vymyslet, a bylo to v pohodě. Jediná věc, co se neobjasnila, bylo tajemství úmrtí toho psa... ale člověk nemůže mít všechno.“  


Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na !  Těšíme se na ně.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace