Nejraději měl doktory, a pak se na něj jeden klidně vykašlal. Že by ten pán neměl rád seriály? Tajnosti slavných
25.08.2017
Foto: ČT
Popisek: Jaroslav Dietl
Největší seriálový génius bral psaní jako řemeslo a nejraději měl témata z lékařského prostředí. Jenže se mezi lékaři našel přinejmenším jeden, který zřejmě nebyl právě fanouškem jeho díla. Jak jinak si vysvětlit, že se tak krutě pomstil jeho dětem.
Král českého seriálu, slavný dramatik a scenárista Jaroslav Dietl, byl právem považován za nejtalentovanějšího tvůrce druhé poloviny 20. století. Kdo by neznal jeho Nemocnici na kraji města, Píseň pro Rudolfa III., Inženýrskou odyseu či nadšeně sledované Bakaláře. Všechna jeho díla mají jedno společné – vždy popisoval zajímavé lidské osudy a uměl si udržet pozornost diváků. Nejraději měl lékařskou tematiku, a tak ani není divu, že se do jeho Nemocnice lidé doslova zamilovali. Během premiéry vyvolal seriál téměř masové šílenství, a když televize vysílala poslední díl, ulice všude zely prázdnotou.
Bez jediného volného dne
Narodil se sice v květnu 1929 v chorvatském Záhřebu, ale jenom proto, že tam jeho rodiče vycestovali za prací, a ještě v dětství se s nimi vrátil zpátky do Československa. Mládí prožil v Brně, a jakmile v roce 1955 dokončil studium dramaturgie na pražské FAMU, začal pracovat v Československé televizi, která ho nesmírně přitahovala. Již o čtyři roky později se podílel na vzniku historicky prvního televizního seriálu Rodina Bláhová, čímž odstartovala jeho mimořádně plodná kariéra. Až po letech jeho vdova Magdaléna prozradila, v čem vlastně spočívalo jeho mistrovství, jak dokázal připoutat diváky k obrazovkám, že téměř ani nedýchali. „Na inspiraci nevěřil, Kdo píše, píše, říkával. Psát se muselo denně, svátky, neděle a prázdniny nevyjímaje. Psaní bral jako řemeslo, kterého si vážil. Když psal o lékařích, radil se s lékaři, když o sklářích, šel do skláren. A když mu potom do toho, co napsal, začali sahat ideologové, přímo zuřil…“ zavzpomínala žena, s níž Jaroslav Dietl prožil poslední léta svého života. Nikdo z nich tenkrát netušil, že jejich soužití bude nakonec tak krátké.
Nejdřív se museli oba rozvést
Když se seznámil se sympatickou paní Magdalénou, zaměstnankyní ostravské pobočky Československé televize, byl sice ženatý, ale jiskra, která mezi nimi přeskočila, byla skutečně silná. V té době byla i ona vdaná a měla dvě děti. A tak se oba rozešli s partnery, zkusili to spolu a vyšlo to. Společně vychovávali dvě Magdaléniny děti a spolu pak měli ještě další dvě. Dietl však nebyl jako mnozí spisovatelé a umělci, kteří žijí nevázaným bohémským životem. O svou početnou rodinu se staral a ještě přitom stihl psát všechna svá skvělá díla. „Ráno jsem vypravila děti, on je odvezl do školy a cestou koupil dvě stovky rohlíků a mléko pro celou školu na svačinu. Vrátil se domů, při snídani ho rozčílily noviny a telefonáty, většinou pracovní… A potom šel napsat svých každodenních patnáct stran. Po poledni míval schůzky s dramaturgy, k večeru tenis, po večeři následovala televize, dovadlo nebo mariáš s kamarády,“ popsala každodenní rodinný život paní Dietlová.
Tragédie při tenisu
Rodinné štěstí skončilo náhle 29. června 1985. Byl dusný podvečer a rodina vyrazila na tenis i s dětmi. Právě se chystali na čtyřhru. „Manžel se rozehrával se synem, zahrál skvělý backhand a najednou upadl. Ještě se pokusil vstát, jenže… Po chvíli přijela sanitka, ale konstatovali pouze, že je konec. Nemohli mu pomoci, infarkt byl silný a rozsáhlý,“ popsala nejhorší okamžiky svého života paní Magdaléna. Nejvíc ji trápilo, že se to všechno událo před očima dětí. Přemlouvala lékaře, aby manžela odvezli do nemocnice, ať ho tam nenechávají s dětmi, ale nepochodila. Museli tam zkrátka zůstat a počkat na pohřební službu. Večer je pak ještě všechny vyslýchala policie. Nejmladšímu Jeníkovi bylo devět let, Andulce jedenáct, Lucii čtrnáct a nejstaršímu Vojtěchovi, který s nimi na tenisu nebyl, sedmnáct let. Rodina tak přišla během okamžiku o nejdůležitější součást. „Byl největší silou v naší rodině. Můj život ovlivnil úplně ve všem. Jeho heslem však bylo: Život je boj, tak ahoj! A tak bojuju,“ dodala Magdaléna Dietlová.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská