Kauza kurvítko aneb Jak kouzlí výrobci, aby se jejich produkty pokazily okamžitě po záruce. Čtvrteční komentář Pavla Přeučila
24.08.2017
Foto: pixabay.com
Popisek: Pračka - ilustrační foto
K dnešnímu komentáři mne inspiroval zcela čerstvý zážitek ze včerejška. Přestala nám fungovat automatická pračka a najevo to dávala tím, že zatvrzele vyhazovala pojistky. Říkal jsem si, že po patnácti letech poctivé služby asi odešla do věčných lovišť, nicméně zkusil jsem ještě zavolat opraváře. Přijel skutečný machr, šikula, který závadu okamžitě našel a zjistil, že odešlo topné tělísko. Vymontoval jej, namontoval nové a pračka jede vesele dál. A jen tak, během práce jsme diskutovali o nízké trvanlivosti současných výrobků, přičemž jsme narazili na výraz „kurvítko“. A protože to byla debata zajímavá, musím se s vámi podělit.
Určitě už jste se s tímto výrazem setkali, používá se buď v této expresívní podobě, nebo ve slušnější, uhlazené verzi jako kazítko. Já osobně dávám přednost onomu expresivnějšímu výrazu, protože je blízký ženskému rodu slova, od něhož je odvozeno, a který používám, tak jako mnozí jiní ve chvílích, kdy se něco pokazí. Ve slovníku spisovného jazyka českého slovo kurvítko nenajdete, ale podrobně vás s ním seznámí Wikipedie, najdete jej ZDE.
Kdo ho viděl, ať se přihlásí
Podle této definice jde o součástku nebo specifickou vlastnost výrobku, která způsobuje jeho menší časovou využitelnost. Onen výraz (nebudu jej dále opakovat, abyste mne nepodezírali, že se ve sprostých výrazech vyžívám) se stal doslova pojmem pro nejrůznější konspirační teorie a v existenci této tajemné součástky věří lidé po celém světě. Je to něco jako manželka detektiva Columba. Všichni o ní mluví, ale nikdo ji neviděl.
Já osobně jsem se dostatečně hluboce jeden čas zabýval ve své novinářské profesi konspiračními teoriemi a mohu vám zodpovědně sdělit, že mne do dnešního dne nedokázala přesvědčit ani jedna. Tedy ani tato a na tom jsme se shodli s oním opravářem praček. Ten mi vysvětlil, jak to chodí konkrétně právě u praček. Ta naše, patnáct let stará, má jednoduchou řídící elektroniku, asi tři programy a na každou opravu stačí pár součástek. Stejně tak nepotřebuje na opravu žádné složité nářadí a přístroje. Mimochodem na výměnu starého topného tělíska mu stačilo kladivo a šroubovák.
Dnešní moderní pračky mají 15 až 20 programů, zváží vám prádlo, oznámí dávkování prášku, aviváže, bělidla a kdoví čeho, vysuší prádlo, zahraje vám muziku, připomene, že je třeba prát, v bubnu jí přitom vesele svítí barevná světýlka a s těmi nejnovějšími můžete komunikovat i na dálku prostřednictvím chytrého telefonu. Kdo by odolal takovým lákadlům, že? Přitom podle zkušeností dotyčného opraváře stále 90 procent lidí využívá dva prací programy, praní na 40 či 60° + ždímání. Ovšem výrobci praček stejně jako výrobci dalších moderních produktů se předhánějí, kdo vyrobí ten nejchytřejší, nejdokonalejší výrobek.
Tady žádný zákon nepomůže
Opravář mi také předvedl, které moderní změny vedou k tomu, že vám dnes koupená pračka vydrží ony zmíněné dva roky záruky, možná i o něco déle, a pak se odporoučí. Naše pračka byla ještě vyrobena z poctivých kovových součástek, které jsou v těch nových nahrazovány plastovými. Současný výrobek je odlehčený, klade menší nároky na přepravu, pracuje tišeji, a hlavně vyjde levněji, nicméně to vše na úkor své trvanlivosti. Na rozdíl od oněch kovových součástek ty plastové mají značně omezenou životnost, a tak jednou zkrátka odejdou. Francouzi pro to vymysleli přiléhavý výraz a říkají tomu plánované zastarávání. Ostatně, když jsme u té Francie, tak tam dokonce přijali před dvěma lety zákon, který zakazuje výrobcům spotřebního zboží montovat do výrobků ona kazítka, a to dokonce pod hrozbou vězení.
Na konspirační teorii o existenci kazítek naletěl dokonce i evropský parlament, který už se zabývá přípravou obdobného zákona. Podobný zákon chtěli prosadit nedávno i v sousedním Slovensku, ale nakonec neprošel. Byl by stejně zbytečný. Podle mne si to totiž žádný z výrobců nedovolil ani před přijetím tohoto zákona, protože jakákoliv nadbytečná 'kazící' součástka by byla záhy odhalena. Oni mají mnohem rafinovanější metody. Je to třeba nahrazování trvanlivých součástek takovými, které mají omezenou životnost.
Výrobci jsou stále rafinovanější
Vezměme si jen takové mobilní telefony. Racionálně vám nikdo nevysvětlí, proč jsou do oněch nejnovějších smartfonů montovány baterie napevno, bez možnosti jejich výměny. U těch starších jste jednoduše zkolabovanou baterii vyměnili za novou, která se koupila za nějakou tu stovku, a nemuseli hned běžet pro nový telefon za desítky tisíc. Každá taková baterie má životnost, omezenou počtem nabíjecích cyklů. Ta může být klidně jen 1000 cyklů. Když si to převedete do praxe, tak jsou to při denním nabíjení nějaké tři roky. Potom vám nezbývá nic jiného, než telefon vyhodit a koupit si nový. A o to právě jde.
Úplně stejně se chovají výrobci automobilů, vysavačů, televizí nebo třeba mikrovlnných trub. Cílem je omezit co nejvíce počet jednoduše vyměnitelných náhradních dílů. Samozřejmě, konkrétně zmíněné automobily jsou neustále chytřejší, bezpečnější a pohodlnější. Ale jakmile se vám v nich cokoli pokazí, musíte do specializovaného servisu, kde vám za nemalé peníze vymění celý díl, místo toho, aby jej jako kdysi opravili. Ono to zkrátka ani nejde, protože je třeba nerozebíratelný, nebo se do něj vůbec nevyrábějí náhradní součástky.
Naše vláda nyní naprosto nesmyslně bojuje například proti majitelům starších aut. Někdy mi to připadá, že jsou tam lidé, kteří neumějí počítat ani do pěti. Starší auta mají samozřejmě mnohem delší životnost, než ta moderní. Prý ale poškozují životní prostředí. Jestliže nás ale budou nutit kupovat si po pár letech zase nové auto, zatíží jejich výroba životní prostředí nesrovnatelně víc, než kdyby si každý dojezdil v tom starém. Místo toho, aby nám pravdivě řekli, že jde v první řadě o zvýšení spotřeby, tedy utrácení vašich těžce vydělaných peněz, krmí nás neustále pohádkami o ohroženém životním prostředí. Ale to už by byla úplně jiná kapitola.
Takže vážení, kazítka neboli kurvítka neexistují, existuje jen boj o spotřebitele, protože na zvyšování spotřeby je postavena nejen strategie výrobců, ale mnohdy i hospodářská politika celých států, náš nevyjímaje.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Pavel Přeučil