Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nejhůř je na tom podle mě Divokej Bill, to nemůžu poslouchat! Koho ještě legendární rocker nemůže vystát? A proč je píseň Únos podle něj skvělá?

23.08.2017
Nejhůř je na tom podle mě Divokej Bill, to nemůžu poslouchat! Koho ještě legendární rocker nemůže vystát? A proč je píseň Únos podle něj skvělá?

Autor: ČT

Popisek: Petr Janda

Petr Janda je ten, kdo má zavedené přízvisko rocker. Dnes je mu ale pětasedmdesát a je hrdým otcem malých holčiček, který s nimi dokonce začal zpívat a vzorně se o ně stará. S tím, že je mu líto, že mu předtím výchova dětí poněkud protekla mezi prsty, proč si nemyslí, že je skladba Únos politický škvár, nebo že je podle něj úroveň dnešních textů ubohá, se svěřil v rozhovoru pro Instinkt.

Stát se kousek před sedmdesátkou otcem není právě snadné. Mnozí otcové ve věku dědečků přiznávají, že na malé děti nemají náladu a že péči o ně přenechají s díky své mladé ženě. Ne tak Petr Janda, který má se svou o čtyřicet let mladší manželkou Alicí dvě malé dcerky Rozálii a Anežku: „První potomky jsem si neužil, prostřední dceru jakžtakž, teď jsem v tom osm let ponořen naplno,“ libuje si v rozhovoru. I své malé holky vede k hudbě, říkají si Souseďanka a hrají po okolí. „Starší umí už z not docela pěkně na piano, mladší na mandolínu. Naučil jsem ji dva akordy. V místní hospodě hrajeme každý čtvrtek rock’n‘roll, blues, ale i Adele,“ dme se otcovskou pýchou.

Poprvé chtěl před mikrofonem umřít

Zplodil také dceru Elišku ze vztahu s televizní reportérkou Martinou Jandovou, s první manželkou Janou, která zemřela před lety na rakovinu a která s ním musela mít kvůli jeho četným záletům svatou trpělivost, pak dceru Martu a syna Petra, i ten bohužel v roce 2001 skonal na zhoubnou nemoc. Dcera Marta jde v jeho šlépějích a stejně jako on prý musela na začátku kariéry překonávat obrovskou trému: „Vyprávěla, že když poprvé zpívala před mikrofonem, chtěla umřít. To máme společné. Vzpomínám, že poprvé jsem byl od mikrofonu tak daleko, že mě nemohl sejmout ani ten nejlepší mikrák,“ směje se po letech.

Klidně to zabalíme, hlavně že je svoboda

Kromě vystupování s dcerkami hraje s legendárním Olympicem, který měl po revoluci namále. Petr Janda však tvrdí, že mu nevadilo, že o dříve tak populární kapelu najednou nebyl zájem. Kapelu by tehdy klidně zabalil, hlavně že se dočkal vytoužené svobody. To se ale nestalo a Olympic jede dál, dokonce boduje v anketě popularity Český Slavík. Ve hraní před revolucí a nyní vidí jeden zajímavý rozdíl: „V osmdesátých letech se navíc nehrálo o víkendech, to byli všichni na chatách a chalupách, nikdo nechtěl na koncert. Za totáče se nehrálo v létě a o víkendech, teď se hraje hlavně v létě a o víkendech.“ A letošní festivalovou sezónu si s Olympicem patřičně užívá, jezdí po festivalech Hrady, ale také vlastní turné.

Únos je skvělá píseň

Na koncertech hrají i své pověstné hitovky, bez nich by to nešlo. K nim patří i kontroverzní Únos, který je považován za ideologicky motivovaný a poplatný době, což Janda rázně odmítá. „Únos je skvělá píseň, která byla neprávem odsouzena jako angažovaná. Není to tak. První text nenapsal Zdeněk Rytíř, přišel k tomu později. Ta debata nemá východisko… Kdybyste se mě zeptali na píseň Mám chuť žít, pak ano, to jsem napsal jako úlitbu režimu k třicátému výročí osvobození republiky,“ přiznává v rozhovoru. Ačkoliv si písně Únos, která zazněla prvně na Festivalu politické písně v roce 1973, cení, na koncertech ji nehraje. Nechce jitřit staré rány…

Divokýho Billa nemůže poslouchat

Petr Janda si také všímá úrovně českých textů, které mají podle něj klesající kvalitu. Je prý chybou, že profese textaře jako takového už vlastně neexistuje, textuje, kdo může, a na výsledku je to znát. „Jsou to převážně lidé, kteří se k tomu dostali jako slepí k houslím. Vsadím se, že nečetli jedinou básničku! Přestala se dodržovat pravidla češtiny, což mi vadí. Slova se lámou vejpůl, rýmy nejsou rýmy,“ postěžoval si a nebál se ukázat prstem na kapelu, jejíž texty mu vadí nejvíc. „Nejhůř je na tom podle mě Divokej Bill, to nemůžu poslouchat. Myšlenky mají skvělý, ale to zpracování? Čeština je přízvučná na první slabiku, ne na druhou – jak mluvím, tak zpívám. Novou desku Davida Kollera textovala Slovenka, a to je taky šílené!“ strefil se pro změnu do mladé slovenské básnířky Mirky Ábelové.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Michaela Špačková

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace