Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2022

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Přísný, ale spravedlivý. Prototyp kladného socialistického soudruha hrál v podstatě sám sebe. Co na to jeho kolegové? Tajnosti slavných

22.08.2017
Přísný, ale spravedlivý. Prototyp kladného socialistického soudruha hrál v podstatě sám sebe. Co na to jeho kolegové? Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Zdeněk Buchvaldek v seriálu Muž na radnici

Říkali mu Švorcová v kalhotách a do historie naší televize se zapsal především jako ‘muž na radnici‘. Normalizační seriál, poplatný režimu, se stal pro svého hlavního představitele stejným prokletím jako pro Jiřinu Švorcovou Žena na radnici. Jaký byl přední herec minulého režimu, ověnčený funkcemi a metály?

Zdeněk Buchvaldek se stal symbolem režimu a prototypem kladného socialistického hrdiny a v době, kdy se seriálové veledílo z dílny uznávaného scenáristy Jaroslava Dietla Muž na radnici natáčelo, byl o správnosti počínání svého hrdiny bytostně přesvědčen. Byl totiž přesvědčený komunista a funkcionář, později ověnčený řadou vyznamenání. Přesto ho většina jeho kolegů hodnotí jako člověka vesměs kladně.

Klaďas s vizáží slušného hocha

Jaroslav Dietl s režisérem Evženem Sokolovským nadělili jeho předsedovi MNV Františku Bavorovi takovou nálož kladných vlastností a dobrotivosti, až to místy hraničilo téměř se slabomyslností. Koneckonců to nebylo poprvé, kladné uvědomělé hrdiny hrál Zdeněk Buchvaldek již od svého absolutoria na pražské DAMU a nemusel se o ně ani prát – jeho vizáž slušného chlapce ho k nim přímo předurčovala. Narodil se 15. ledna 1928 v Praze, krátce po konce druhé světové války odmaturoval na gymnáziu v Křemencově ulici a poté vystudoval herectví pod vedením profesorů Karla Högera, Vlasty Fabianové a Ladislava Peška. Absolvoval v roce 1952 a vzápětí se poprvé objevil ve filmu, a hned v hlavní roli v politické agitce Zítra se bude tančit všude, natočené podle scénáře Pavla Kohouta.

Nadšený a spolehlivý

Do prvního angažmá nastoupil v mosteckém Divadle pracujících, nejprve jako herec, a právě tehdy si mohl poprvé a také naposledy naplno užívat krásné divadelní role, i když vesměs kladné. Hrál například v Maryše, Noci na Karlštejně nebo Snu noci svatojánské. Později začal pracovat i jako dramaturg a režisér. Již od mládí byl angažovaným komunistou a brzy funkcionářem, a tak v roce 1976 přešel jako kádrová rezerva na post ředitele pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, dnešního Švandova divadla na pražském Smíchově. Kromě toho působil také jako funkcionář Svazu československo-sovětského přátelství a Svazu dramatických umělců. Často pronášel angažované projevy v Československém rozhlasu a hrál v mnoha politicky zaměřených televizních inscenacích a seriálech. V roce 1973 byl jmenován zasloužilým umělcem, v roce 1976 obdržel cenu Zlatý krokodýl, v roce 1981 Medaili SČSP a o dva roky později Cenu Jaroslava Průchy. Být symbolem minulého režimu se zkrátka stalo jeho celoživotním posláním. A šuškalo se, že záporné postavy, které jsou z hereckého hlediska obvykle zajímavější, má dokonce zakázané, aby nepokazil nastavený profil kladného socialistického hrdiny.

Hodina mezi psem a vlkem

Působil také jako pedagog na DAMU, a přestože byl samá funkce, jeho někdejší kolegové ho hodnotí vesměs kladně – jako komunistu, s nímž se dalo mluvit. Od počátku 80. let dokázal vytvořit v Realistickém divadle prostor, v němž pak mohly vznikat ony ‘hodiny mezi psem a vlkem‘. Začala se totiž výrazně měnit dramaturgie ve prospěch hledání stylu a tématu a vznikaly výborné inscenace, které současně reagovaly na politickou situaci. Buchvaldek prý své dramaturgy vždycky hájil a nikdy je nenutil do věcí, které byly pro ně nepřijatelné. Pokračoval i v personální politice Karla Palouše, a tak v divadle udržel ‘hříšnici‘ Jiřinu Štěpničkovou či režiséra Ivana Glance, který byl vyhozen z místa ředitele libereckého divadla.

Když nemohl pomoci, neškodil

Z titulu svých funkcí pomáhal i jinde, například se přispěl k tomu, že se syn zavrženého diplomata Martin Stropnický, nynější ministr obrany, stal hercem. „Na DAMU jsem se dostal napodruhé tak, že se za mne zaručil jistý Zdeněk Buchvaldek. Točil tenkrát Muže na radnici a po mé první kádrové kolizi na přijímačkách mi doporučil nastoupit jako elév do Mostu, abych se kádrově zocelil a získal doporučení zaměstnavatele. Za rok mě na DAMU opravdu vzali.,“ prozradil Martin Stropnický v jednom rozhovoru pro Divadelní noviny. Ani ‘kovaný‘ soudruh Zdeněk Buchvaldek tudíž nebyl černobílý, tak jako není celý svět. Společenské změny se ale na rozdíl od Jiřiny Švorcové nedočkal. Zemřel 3. Srpna 1987 v pouhých devětapadesáti letech, jen pár týdnů poté, co dotočil svého primáře Jiřičku v seriálu Rodáci. O příčině jeho smrti není nic známo, proslýchá se však, že byla jeho rodina zatížena vážnou srdeční chorobou. Jeho syn Pavel zemřel v roce 1998 v pouhých třiačtyřiceti letech přímo v divadelní šatně.

 

Božoňka2

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská