Pražská Lítačka aneb Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě... Úterní komentář Pavla Přeučila
komentář
22.08.2017
Foto: repro/MHMP
Popisek: Pražská lítačka - ilustrační foto
Skončila mi platnost mé předrahé, miliardové Opencard, a tak jsem se včera vydal provést výměnu za zelenou Lítačku. Očekával jsem, že zcela prostě strčím do okénka příslušné paní starou Opencardku a ta mi ji obratem vymění za onu slavnou Lítačku. Omyl, takhle jednoduše to nejde, protože úřad je úřad.
Pochvalu si úvodem zaslouží pražský Magistrát za to, že v centru, kde se vydávají Lítačky, tedy ve Škodově paláci, fungovala všechna okénka a nikde žádná fronta, přestože do zahájení školního roku, tedy největšího návalu, zbývá už jen deset dní. Samotný proces výměny byl kapánek složitější.
Místo jednoho okénka tři
Podle svých naivních úvah jsem předložil u okénka starou Opencard a požádal o výměnu za Lítačku. „Máte fotografii?“ dotázala se paní za přepážkou. „Nemám, máte ji snad v databázi od minula, nechával jsem si u vás vystavit Opencard.“ „I kdepak, tohle je úplně jiný systém, musíte mít novou fotografii,“ dozvěděl jsem se. Průkazové fotografie se prý pořizují také ve Škodově paláci, jen v jiném vchodu o pár desítek metrů dál.
Opustil jsem úřadovnu Lítačky a vydal se do jiné části budovy pro fotku. Tamní fotostudio jich dělá šest kusů, a to za 125 korun. Čekání téměř žádné, fotky byly za pár minut. Znovu tedy do úřadovny Lítačky. Tam jsem se dozvěděl, že poplatek za výměnu je 100 korun, protože Opencard mi propadla před více než 30 dny, a nová lítačka mi přijde poštou do 30 dnů, což mi připadalo poněkud dlouhé. Mohl bych si pro ni prý dokonce i osobně přijet, což by prý bylo o něco dříve.
Protože jako venkovan potřebuji nyní jezdit častěji do Prahy, projezdil bych za těch 30 dnů majlant. „A to nejde na počkání?“ dotázal jsem se. „Jde, ale je to dvakrát dražší, za dvě stovky,“ dostalo se mi odpovědi. „Beru,“ pravil jsem a vysolil 200 korun. Paní vsunula moji fotku za 125 korun do chytré mašinky a během necelých dvou minut jí vyjela moje kýžená, krásně zelená Lítačka. Celé vystavení Lítačky na počkání trvalo se vším všudy přesně čtyři minuty, sledoval jsem to na hodinkách.
„Tak teď už můžu jezdit,“ vznesl jsem dotaz a paní se na mne podívala jako na blázna. „Co vás nemá, pane, nejdřív si musíte nechat v Dopravním podniku nahrát tarif,“ odvětila mi, považujíc mne za dokonalého blba. „Je to zase v hlavní budově, tam, co jste se byl fotografovat,“ dodala útrpně.
Znovu tedy poklus do vedlejšího vchodu a před miniaturní kukaní Dopravního podniku jsem konečně narazil na frontu. Nebyla dlouhá, asi deset lidí, otevřeno jediné okénko. Když jsem přišel na řadu, úředník vložil kartičku do další chytré mašinky a během pár vteřin byla aplikace nahraná. Teď už jsem mohl konečně jít na metro a vozit se dle libosti.
Řehtání úředního šimla tak nějak neustává
Česká administrativa si dává už nejméně dvacet let každoročně za cíl, že občan by měl vše vyřídit na jednom místě. Pro získání Lítačky jsem musel navštívit tři pracoviště. Zajímalo by mne také, proč nejde vystavovat Lítačka každému rovnou na počkání, když jde o úkon, na který stačí opravdu pouhé dvě minuty. Ony dvě minuty stojí 100 korun českých. Myslím, že většina lidí si to raději zaplatí, než aby čekali měsíc na doručení Lítačky a utratili za MHD daleko více.
Dále by mne zajímalo, proč si musí nechat občan vyhotovit průkazové fotografie mimo pracoviště Lítačky, když dnes mají na každém pracovišti, kde se vydávají například řidičské průkazy, digitální fotoaparát, kde vás rovnou u okénka vyfotí, a to zdarma. Ostatně jako přežitek mi připadá i samotná nutnost mít na kartě fotografii, když jsou na ní všechna data nahrána. Lítačka je de facto určitou formou platební karty a nedovedu si představit, že by ke každé platební kartě chtěly banky moji fotografii.
Podivné je i to, že Hlavní město Praha, jako majitel Dopravního podniku hlavního města, nedokáže propojit databáze Dopravního podniku a magistrátního pracoviště, kde se vystavují Lítačky, takže pro nahrání příslušné aplikace musíte klusat někam úplně jinam.
Možná by to mohlo být podnětem i pro Piráty v pražském zastupitelstvu, kteří mají přesně takovéto administrativní složitosti ve svém programu.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Pavel Přeučil