Tak ošklivej, až byl hezkej, a holky šílely. Neodolala mu ani Janžurka. Vstoupil do KSČ, pak ale ‘s bolestí v srdci‘ ohlásil, že ztratil legitku. Tajnosti slavných
18.08.2017
Foto: ČT
Popisek: Josef Bláha v roce 1968, v legendárním seriálu Hříšní lidé města pražského
Když vešel legendární inspektor Brůžek, ženy všech generací šly do kolen, a dokázal toho také naplno využívat. Sotva by kdo hádal, že v dětství neuměl česky ani slovo a původně se měl živit jako účetní.
Kolega a kamarád Jiří Sovák o něm kdysi napsal v jedné ze svých vzpomínkových knížek, že vypadal jako „ohořelej havran, kterej přežil lesní požár“. Nebyla to ale jen vtipná charakteristika jeho vzhledu. Nezapomenutelný Josef Bláha totiž přečkal se ctí i nenáviděnou totalitu. Navzdory svérázné image mu žádná neodolala. Charismatický elegán i galantní gentleman zaujal každou ženu na první pohled výraznými rysy a temperamentním vzhledem, podtrženým tmavým, mohutným obočím a výraznýma tmavýma očima, s jejich pomocí dokázal bravurně střídat výrazy autoritativní, dobrácké i komediální. Punc jedinečnosti jim dodával jeho sytý hlas. Byl častým představitelem rozličných komických, tragických a tragikomických postaviček a jeho divadelní postavy se vyznačovaly uměřenou, čilou groteskností, elegancí v nedbalém stylu, výraznou jižanskou tváří a sarkastickým zabarvením nezapomenutelného podmanivého hlasového projevu.
Česky neuměl ani slovo
Narodil se 8. června 1924 v Novom Mestě ve Slovinsku. Jeho maminka byla jugoslávsko-italského původu, takže malý Josef zpočátku neuměl ani slovo česky. Tatínek byl lesní inženýr a herec dlouho s hrůzou vzpomínal, jak chodívali ze samoty Radocha s mladším bratrem Drugomirem několik kilometrů přes les do školy a občas cestou zahlédli i medvěda. Když mu bylo jedenáct, přestěhovala se rodina do Československa. Do české školy začal chodit v Písku a po roce se stěhovali znovu, tentokrát do Prahy. Česky se malý Josef naučil velmi rychle a mluvil bez sebemenšího cizího přízvuku. Velmi si oblíbil holešovickou Uranii, kde se za pár korun dalo zhlédnout několik představení denně. Když poprvé navštívil Národní divadlo, vešel do foyer a do sálu, byl naprosto uchvácen. Právě tenkrát si uvědomil, že chce být hercem. Jenže od snů k realitě bylo daleko. Vychodil měšťanku a rodiče z něj chtěli mít lékaře. Když zjistili, že touží stát se hercem, otec rezolutně prohlásil, že nejprve bude muset mít ‘skutečné‘ povolání. A tak Josef absolvoval dvouletý kurs na obchodní škole.
Z KSČ se nechal vyloučit
Už v té době ale nadšeně ochotničil v divadelním spolku Tyl, a tak nastoupil ještě i na konzervatoř. Jeho studium ale přerušilo totální nasazení. Nakonec ale díky českému lékaři z transportu vyvázl a pracoval v pražských Vokovicích. Bezprostředně po osvobození se ke svému koníčku vrátil. Krátce působil v Divadle Ference Futuristy a současně studoval vytouženou DAMU ve třídě Ladislava Peška. Pln ideálů vstoupil i do komunistické strany, na rozdíl od mnoha kolegů ale záhy pochopil, jak se věci mají. Vyřešil to jednoduše – s předstíranou bolestí v srdci soudruhům sdělil, že ztratil stranickou knížku, a za tento přečin byl ze strany vyloučen. Přesto nastoupil v roce 1951 do Divadla Československé armády, pozdějšího Divadla Na Vinohradech, kterému zůstal věrný čtyřicet let. Na jeho jevišti ztvárnil desítky výrazných vedlejších rolí. Nevyhnul se ani postavám v sovětských hrách ‘socialistického realismu‘ a s humorem sobě vlastním se při nich alespoň bavil odbouráváním kolegů. Hlavní role hrál zpravidla ve spojení s kamarádem Vlastimilem Brodským. „To byla totiž nerozlučná dvojčata, takový Pat a Patašón. Měli spolu zvláštní hru, před lidmi se pokaždé strašně hádali. Když si diváci po představení přišli do šatny pro podpisy, vždycky se tam strhla hádka, až lidé vyděšeně utekli. A oni se tomu potom hrozně smáli, byli to skvělí recesisté,“ zavzpomínala před časem jejich kolegyně, herečka Antonie Hegerliková.
Od Brůžka k Návštěvníkům
S filmem se poprvé potkal v roce 1947, kdy se objevil s Milošem Kopeckým v davu bouřících se studentů v historickém dramatu režiséra Vladimíra Borského Jan Roháč z Dubé. Když byla o mnoho let později vystavena na chodbě Vinohradského divadla fotografie z filmu, mladičkého Kopeckého nepoznal nikdo, zato Bláhu každý. Jeho talent samozřejmě neunikl pozornosti filmových režisérů, a tak si zahrál ve více než padesáti filmech. Přesto se stal všeobecně známým až koncem šedesátých let díky televizi, především jako zasmušilý inspektor Brůžek z retroseriálu Hříšní lidé města pražského a jeho čtyř filmových odnoží. Velmi často ho obsazoval i multižánrový režisér Jindřich Polák. Po několika menších rolích jejich spolupráce vyvrcholila Bláhovou snad nejznámější rolí akademika Filipa, šéfa vědecké expedice cestovatelů v čase v kultovním sci-fi seriálu z roku 1983 Návštěvníci.
Ani Janžurka neodolala
Charismatický herec nenechával chladnými ženy všech generací a jejich přízeň si rád užíval, přestože byl šťastně ženatý. „Má žena pochází z malého města, kde se dbá na ženichovo požádání o ruku nevěsty. Když jsem tam přišel v obleku a s kravatou, byl jsem tak nervózní, že jsem skoro nemohl mluvit. A při obědě, podávala se svíčková, jsem si z nervozity strčil knedlík místo do pusy do ucha,“ zavzpomínal v jednom z posledních rozhovorů. „Jeho manželka by měla dostat zlatý metál,“ prohlásila o něm kdysi kolegyně z Divadla na Vinohradech Antonie Hegerliková. „Mimoděk sledoval každou sukni, pak ji seriózně ohodnotil. Ženu a své dva syny ale velmi miloval.“ A jeho syn Jiří k tomu dodal: „Je pravda, že tatínek byl velký sukničkář a maminka o lecčems věděla.“ Jedním z jeho hříchů, který se mu podařilo až do smrti utajit, byl vztah s jedinečnou komičkou Ivou Janžurovou. O sedmnáct let mladší, věčně rozesmátá a vtipná začínající herečka ho okouzlila v Divadle na Vinohradech a jejich vztah prozradila až po letech kolegyně Jiřina Švorcová. „Byla svobodná a toužila ho mít pro sebe. Bláha byl velmi šarmantní. Skoro na každém zájezdu měl nějakou fanynku, i když byl ženatý. Jeden čas se s ním Iva sblížila více, než dobré mravy dovolují. Bláha měl moc milou ženu, kterou jistě velmi miloval. Odjížděli jsme na zájezd, Lušenka, tak se paní Bláhová jmenovala, ho doprovázela a objevila se tam i Iva. Málem to prasklo,“ napsala ve své autobiografii.
Se smrtí bojoval pět let
Vosmdesátých letech se už pan Bláha začal šetřit. Až na výjimky se ve filmu a v televizi přestal objevovat, částečně kvůli nedostatku zajímavých nabídek, částečně pro zhoršující se zdravotní stav. Když pak odešel z Divadla na Vinohradech, začal pomalu odcházet i ze života. Nepomohla ani andělsky trpělivá manželka, snášející jeho úlety a zálety. Osud mu uchystal velmi krutý konec, pět let bojoval se zákeřnou rakovinou jícnu. „Nemohl jíst, jen pít, a jeho milované pivo mu manželka musela dávat brčkem. Neměl hezký konec,“ povzdychla si paní Hegerlíková. Po dlouhém trápení a krutých bolestech nakonec Josef Bláha 6. prosince 1994 boj o život prohrál. Bylo mu sedmdesát let.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská