Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tak ošklivej, až byl hezkej, a holky šílely. Neodolala mu ani Janžurka. Vstoupil do KSČ, pak ale ‘s bolestí v srdci‘ ohlásil, že ztratil legitku. Tajnosti slavných

18.08.2017
Tak ošklivej, až byl hezkej, a holky šílely. Neodolala mu ani Janžurka. Vstoupil do KSČ, pak ale ‘s bolestí v srdci‘ ohlásil, že ztratil legitku. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Josef Bláha v roce 1968, v legendárním seriálu Hříšní lidé města pražského

Když vešel legendární inspektor Brůžek, ženy všech generací šly do kolen, a dokázal toho také naplno využívat. Sotva by kdo hádal, že v dětství neuměl česky ani slovo a původně se měl živit jako účetní.

Kolega a kamarád Jiří Sovák o něm kdysi napsal v jedné ze svých vzpomínkových knížek, že vypadal jako „ohořelej havran, kterej přežil lesní požár“. Nebyla to ale jen vtipná charakteristika jeho vzhledu. Nezapomenutelný Josef Bláha totiž přečkal se ctí i nenáviděnou totalitu. Navzdory svérázné image mu žádná neodolala. Charismatický elegán i galantní gentleman zaujal každou ženu na první pohled výraznými rysy a temperamentním vzhledem, podtrženým tmavým, mohutným obočím a výraznýma tmavýma očima, s jejich pomocí dokázal bravurně střídat výrazy autoritativní, dobrácké i komediální. Punc jedinečnosti jim dodával jeho sytý hlas. Byl častým představitelem rozličných komických, tragických a tragikomických postaviček a jeho divadelní postavy se vyznačovaly uměřenou, čilou groteskností, elegancí v nedbalém stylu, výraznou jižanskou tváří a sarkastickým zabarvením nezapomenutelného podmanivého hlasového projevu.

Česky neuměl ani slovo

Narodil se 8. června 1924 v Novom Mestě ve Slovinsku. Jeho maminka byla jugoslávsko-italského původu, takže malý Josef zpočátku neuměl ani slovo česky. Tatínek byl lesní inženýr a herec dlouho s hrůzou vzpomínal, jak chodívali ze samoty Radocha s mladším bratrem Drugomirem několik kilometrů přes les do školy a občas cestou zahlédli i medvěda. Když mu bylo jedenáct, přestěhovala se rodina do Československa. Do české školy začal chodit v Písku a po roce se stěhovali znovu, tentokrát do Prahy. Česky se malý Josef naučil velmi rychle a mluvil bez sebemenšího cizího přízvuku. Velmi si oblíbil holešovickou Uranii, kde se za pár korun dalo zhlédnout několik představení denně. Když poprvé navštívil Národní divadlo, vešel do foyer a do sálu, byl naprosto uchvácen. Právě tenkrát si uvědomil, že chce být hercem. Jenže od snů k realitě bylo daleko. Vychodil měšťanku a rodiče z něj chtěli mít lékaře. Když zjistili, že touží stát se hercem, otec rezolutně prohlásil, že nejprve bude muset mít ‘skutečné‘ povolání. A tak Josef absolvoval dvouletý kurs na obchodní škole.

Z KSČ se nechal vyloučit

Už v té době ale nadšeně ochotničil v divadelním spolku Tyl, a tak nastoupil ještě i na konzervatoř. Jeho studium ale přerušilo totální nasazení. Nakonec ale díky českému lékaři z transportu vyvázl a pracoval v pražských Vokovicích. Bezprostředně po osvobození se ke svému koníčku vrátil. Krátce působil v Divadle Ference Futuristy a současně studoval vytouženou DAMU ve třídě Ladislava Peška. Pln ideálů vstoupil i do komunistické strany, na rozdíl od mnoha kolegů ale záhy pochopil, jak se věci mají. Vyřešil to jednoduše – s předstíranou bolestí v srdci soudruhům sdělil, že ztratil stranickou knížku, a za tento přečin byl ze strany vyloučen. Přesto nastoupil v roce 1951 do Divadla Československé armády, pozdějšího Divadla Na Vinohradech, kterému zůstal věrný čtyřicet let. Na jeho jevišti ztvárnil desítky výrazných vedlejších rolí. Nevyhnul se ani postavám v sovětských hrách ‘socialistického realismu‘ a s humorem sobě vlastním se při nich alespoň bavil odbouráváním kolegů. Hlavní role hrál zpravidla ve spojení s kamarádem Vlastimilem Brodským. „To byla totiž nerozlučná dvojčata, takový Pat a Patašón. Měli spolu zvláštní hru, před lidmi se pokaždé strašně hádali. Když si diváci po představení přišli do šatny pro podpisy, vždycky se tam strhla hádka, až lidé vyděšeně utekli. A oni se tomu potom hrozně smáli, byli to skvělí recesisté,“ zavzpomínala před časem jejich kolegyně, herečka Antonie Hegerliková.

Od Brůžka k Návštěvníkům

S filmem se poprvé potkal v roce 1947, kdy se objevil s Milošem Kopeckým v davu bouřících se studentů v historickém dramatu režiséra Vladimíra Borského Jan Roháč z Dubé. Když byla o mnoho let později vystavena na chodbě Vinohradského divadla fotografie z filmu, mladičkého Kopeckého nepoznal nikdo, zato Bláhu každý. Jeho talent samozřejmě neunikl pozornosti filmových režisérů, a tak si zahrál ve více než padesáti filmech. Přesto se stal všeobecně známým až koncem šedesátých let díky televizi, především jako zasmušilý inspektor Brůžek z retroseriálu Hříšní lidé města pražského a jeho čtyř filmových odnoží. Velmi často ho obsazoval i multižánrový režisér Jindřich Polák. Po několika menších rolích jejich spolupráce vyvrcholila Bláhovou snad nejznámější rolí akademika Filipa, šéfa vědecké expedice cestovatelů v čase v kultovním sci-fi seriálu z roku 1983 Návštěvníci.

Ani Janžurka neodolala

Charismatický herec nenechával chladnými ženy všech generací a jejich přízeň si rád užíval, přestože byl šťastně ženatý. „Má žena pochází z malého města, kde se dbá na ženichovo požádání o ruku nevěsty. Když jsem tam přišel v obleku a s kravatou, byl jsem tak nervózní, že jsem skoro nemohl mluvit. A při obědě, podávala se svíčková, jsem si z nervozity strčil knedlík místo do pusy do ucha,“ zavzpomínal v jednom z posledních rozhovorů. „Jeho manželka by měla dostat zlatý metál,“ prohlásila o něm kdysi kolegyně z Divadla na Vinohradech Antonie Hegerliková. „Mimoděk sledoval každou sukni, pak ji seriózně ohodnotil. Ženu a své dva syny ale velmi miloval.“ A jeho syn Jiří k tomu dodal: „Je pravda, že tatínek byl velký sukničkář a maminka o lecčems věděla.“ Jedním z jeho hříchů, který se mu podařilo až do smrti utajit, byl vztah s jedinečnou komičkou Ivou Janžurovou. O sedmnáct let mladší, věčně rozesmátá a vtipná začínající herečka ho okouzlila v Divadle na Vinohradech a jejich vztah prozradila až po letech kolegyně Jiřina Švorcová. „Byla svobodná a toužila ho mít pro sebe. Bláha byl velmi šarmantní. Skoro na každém zájezdu měl nějakou fanynku, i když byl ženatý. Jeden čas se s ním Iva sblížila více, než dobré mravy dovolují. Bláha měl moc milou ženu, kterou jistě velmi miloval. Odjížděli jsme na zájezd, Lušenka, tak se paní Bláhová jmenovala, ho doprovázela a objevila se tam i Iva. Málem to prasklo,“ napsala ve své autobiografii.

Se smrtí bojoval pět let

Vosmdesátých letech se už pan Bláha začal šetřit. Až na výjimky se ve filmu a v televizi přestal objevovat, částečně kvůli nedostatku zajímavých nabídek, částečně pro zhoršující se zdravotní stav. Když pak odešel z Divadla na Vinohradech, začal pomalu odcházet i ze života. Nepomohla ani andělsky trpělivá manželka, snášející jeho úlety a zálety. Osud mu uchystal velmi krutý konec, pět let bojoval se zákeřnou rakovinou jícnu. „Nemohl jíst, jen pít, a jeho milované pivo mu manželka musela dávat brčkem. Neměl hezký konec,“ povzdychla si paní Hegerlíková. Po dlouhém trápení a krutých bolestech nakonec Josef Bláha 6. prosince 1994 boj o život prohrál. Bylo mu sedmdesát let.

 

Božoňka2

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

QRcode

Vložil: Adina Janovská