Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Místo čutání do balónu se stal hvězdou, kámoše mu nahrazovaly herecké legendy. A honoráře inkasovali rodiče. Tajnosti slavných

16.08.2017
Místo čutání do balónu se stal hvězdou, kámoše mu nahrazovaly herecké legendy. A honoráře inkasovali rodiče. Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Scenárista a režisér Ondřej Kepka coby Honzík Majer v seriálu Arabela

Takový talent, a zabili ho hned na počátku! Slavný seriál totiž proměnil jeho dětství v utrpení. Syn populární plavovlásky odmalička pracoval s hereckou elitou. A za slávu tvrdě zaplatil. Navíc všechny vydělané peníze dokázal hned rozfofrovat.

Díky populární Arabele se ocitl již v raném dětství mezi hereckou elitou, jenže sláva dětské hvězdy si vybrala svou daň. Syn populární herečky Gabriely Vránové ztratil kvůli intenzivnímu natáčení kontakt s vrstevníky, což mu dali později ve škole i pořádně pocítit. Dnes je úspěšný moderátor, scenárista a režisér, jeho tvář se ale nezměnila a i tomu mu zůstala i nálepka bývalé dětské hvězdy – malého Honzíka z pohádkového seriálu, který trhal rekordy ve sledovanosti. „Jsem zvyklý odmalička a smířil jsem se s tím, že to se mnou půjde i dál. Pevně však věřím, že se mi to ještě podaří přebít tím, že něco natočím,“ říká Ondřej Kepka.

Od pěti let před kamerou

Jediný syn herečky Gabriely Vránové a uznávaného středoškolského profesora a autora učebnic Jiřího Kepy se narodil 28. září 1969 v Praze. Před kamerou se ocitl poprvé již v pěti letech v televizní komedii režiséra Zdeňka Podskalského Musím se ti k něčemu přiznat, vzápětí začal působit v i Československém rozhlase a v deseti letech z něj legendární seriál Václava Vorlíčka Arabela udělal dětskou hvězdu. Měl tedy vůbec nějaké dětství? „Byl jsem jako takový profesionální dětský herec. Měl jsem diář a v něm vyznačený dvakrát týdně rozhlas, dvakrát dabing a natáčení dětských relací,“ prozradil Ondřej, který si už jako kluk užíval slávu i honoráře. „Peníze chodily rodičům a já jsem k nim měl přístup až od patnácti let. První účet jsem dostal v osmnácti a na knížce jsem si našetřil asi 180 korun, všechno jsem ale utratil,“ přiznal.

Luxusní dárek pro maminku

I v tak útlém věku ale dokázal peníze využít rozumně. „Z honorářů jsem si koupil i několik nadstandardních věcí, například foťák a kotoučový magnetofon, na kterém jsem se naučil stříhat. Nikdo mi to nevěří, ale můj denní honorář za celou první Arabelu byl 120 korun a národní umělec dostával za den 1200 korun,“ vzpomíná Kepka a tvrdí, že i když to na dítě byly v té době velké peníze, našetřit se z toho nedalo. „Za celý seriál Arabela jsem dostal asi 8000 korun. Z honoráře jsem také přispěl mamince na myčku nádobí, takže naše rodina měla myčku nádobí v době, kdy to ještě nikdo neznal,“ prozradil Ondřej a přiznal, že ji jako atrakci předváděli v roce 1981 návštěvám. „Otec dokonce přišel na to, jak ji otevřít za chodu, aby bylo vidět, jak myje.“ Popularita si ale zpravidla vybírá svou daň a Ondřej nebyl výjimkou. Místo s kamarády strávil dětství především před kamerami s kolegy, staršími o generaci. „Proto jsem se nikdy nenaučil hrát fotbal a byl jsem trapný. Přišel jsem o spoustu věcí. Nebyl jsem však typ skleníkového Mozarta, zavřeného u klavíru, který nemohl ani jít mezi děti,“ prohlásil na svou sebeobranu.

Sežrat mu to dávali i učitelé

Podařilo se mu ale to, co málokomu. Měl tu čest zahrát si v Arabele s celou tehdejší českou hereckou elitou – Jiřím Sovákem, Vlastimilem Brodským, Vladimírem Menšíkem či Stellou Zázvorkovou. „Byli to úžasně vstřícní a normální lidé, vůbec se nepovyšovali. Tehdy to nebylo tak rozkastované, aby měl někdo z nich vlastní šatnu,“ zavzpomínal. „Nikdo neměl nic a natáčeli jsme v ubohých podmínkách. Tehdy nebyl žádný make-up a catering s autobusem. Vodu jsme neměli, takže jsem dvakrát dostal úpal a byl jsem dehydrovaný, nebo jsem zase při jednom natáčení přimrzl ke kolejnicím,“ vysvětlil. Určité vymoženosti prý přišly až v druhé sérii Arabely v devadesátých letech, kdy měl štáb k dispozici i pojízdnou kuchyňskou výbavu a v lese si smažili řízky. Své dospělé kolegy si dodnes Kepka nemůže vynachválit. „Pan Sovák byl uzavřenější intelektuál a Láďa Menšík byl zase bezprostřední bavič a pohodář,“ říká. Na rozdíl od ‘dospěláků‘ ale svou vrstevnici Veroniku, která hrála Mařenku, moc nemusel. „Mimo natáčení jsme si moc nerozuměli. Režisér mi stále říkal, že jsem poťouchlý intelektuál, a Veronika byla typické živé dítě,“ přiznal Kepka, který úplně ztratil kontakt s vrstevníky, což se mu nakonec vymstilo. „Učitelé i spolužáci mi to dávali sežrat a říkali mi, že mám hvězdné manýry, ale nebyla to moje třináctá komnata, kterou bych trpěl. Byla jsem jakoby z jiného světa a oni též. Naučil jsem se totiž modely chování generace nade mnou a vyšší, a to není dobré.“

Už v osmnácti chtěl do chomoutu, jenže…

Ondřej by velmi rád konečně založil rodinu, v partnerských vztazích se mu ale neustále nedaří, čímž se trápí i jeho slavná matka. Poprvé se měl ženit, hned když dosáhl plnoletosti, ale nevyšlo to. „Byla to taková mladická láska a spoustě věcí jsme nerozuměli,“ brání se režisér, který plnil před časem stránky bulvárních magazínů vztahem s úspěšnou mezzosopranistkou Andreou Kalivodovou. „Média nám rozbila vztah. Byli jsme pro ně zajímavá dvojice a neustále na nás doráželi se svatbou,“ povzdychl si Kepka, který se v té době musel neustále potýkat s různými fámami a pomluvami. „Tehdejší předseda vlády Jiří Paroubek, velký milovník opery, poslal do Státní opery Andrei kytici růží s pozváním na večeři. A bylo to. Nebylo to jednoduché. Byla z toho velká kauza,“ dodal.

Honzík mu zůstane do smrti

Díky bývalé kariéře dětské hvězdy nemá nouzi ani o vtipné zážitky, protože ho lidé dodnes na ulici poznávají. „Přiopilí lidé na mě dodnes pokřikují Honzíku. A ta věková kategorie je velmi pestrá, od mých současníků až po dnešní teenagery, kteří viděli Arabelu v repríze,“ směje se. Herectví sice nakonec i vystudoval, pak si ale přibral ještě profesi scenáristy, moderátora a odborníka na fotografování. A nakonec se stal režisérem. „První věc jsem točil v roce 1994. Ale cítím na sobě, že musím být hlavně dobrým manažerem, producentem a na samotnou režii mi moc času nezbývá,“ povzdychl si a dodal: „ Filmů se točí dost, ale na kolik z nich se asi bude za deset let vzpomínat? Film by měl být událost. Jsem trochu zděšený, že lidé moc nechodí do kina, a když už jdou, tak zvolí z mého pohledu bezcennou věc. Vládne dravý systém, je důležité znát bohaté lidi, bojovat o granty. Pro režiséra a kulturu je to ubíjející.“

 

mini-CV

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace