Chcete dostupné bydlení? To musíte být sociálně slabí, nemocní nebo chudí důchodci. Mladí jsou bez šance! Úterní komentář Pavla Přeučila
komentář
15.08.2017
Foto: Pixabay.com
Popisek: Pro mladé generace je vlastní byt, větší než komora na harampádí, nedostupný luxus. Ilustrační foto
Ceny bytů rostou doslova šíleným tempem a zdá se, že konec jejich zdražování je v nedohlednu. Ve větších městech přesáhl růst už 15% a naše země se tak dočkala dalšího prvenství, i když tady se vůbec nemáme čím chlubit. Máme nejdražší bydlení z celé Evropské unie. A bude hůř. Nikdo tady totiž nemyslí na mladou, dospívající generaci.
Jakmile přijde řeč na bydlení, které by mělo být jedním za základních občanských práv, zahajují politici bobříka mlčení, nebo okamžitě přešaltují na vedlejší kolej a začnou vám vyprávět, co všechno dělají pro sociálně slabé občany. Ukázkově to umí třeba paní ministryně práce a sociálních věcí Marksová. Jenže tady nejde jen o sociálně slabé, ale o celé generace zdravých práceschopných a také pracujících občanů, kteří nejenže nemají šanci dosáhnout na vlastní byt, ale začínají mít potíže i platbami stále rostoucího nájmu v nájemních bytech.
Stačí se podívat k sousedům
Jak v Rakousku, tak v Německu je státem podporována výstavba obecních bytů ve velkém měřítku a to už prakticky od poslední války. Byty se staví levně a nejsou v žádném případě určeny jen pro ty sociálně slabé vrstvy. Bydlí v nich mladé rodiny i mladí single, bydlí v nich docenti, inženýři i státní zaměstnanci, tedy lidé středních vrstev s vyššími příjmy. A všechny tyto byty dotuje stát miliardami eur. A je to skutečně na výši nájmu znát.
Jen pro srovnání, cena 1 metru čtverečního v pražském nájemním bytě je v současnosti 338 korun. Ve „drahé“ rakouské Vídni je to limitovaná hranice 7,50 euro, tedy necelých 200 korun za metr, v německém Mnichově se můžete dostat až na 4 eura za metr čtvereční, tedy na 105 korun. A teď si srovnejte příjmy českého, německého a rakouského zaměstnance či důchodce.
Levné bydlení nesmí být jen pro chudinu
U nás si pod pojmem sociální bydlení představují politici vesměs jakési levné králíkárny, určené jen pro ty nejslabší sociální vrstvy. To je alespoň vize paní Marksové. K čemu to povede? K tomu, co vidíme už dnes v mnohých vyloučených lokalitách. Soustředí se do nich především lidé žijící na dávkách, nějaké ty matky samoživitelky a možná i nějací důchodci. Vzniknou tak další ghetta, která jsou už dnes ostudou řady našich měst. Rakušané i Němci takovou politiku odmítají.
Podle experta rakouské sociální demokracie Wolfganga Förstera je cílem masové výstavby dostupných nájemních bytů „zabránit sociální segregaci, nesmí to být ghetta. Podporovaná výstavba se proto snaží nabídnout byty celému sociálnímu spektru, i lidem se středními příjmy, aby tam byl udržitelný sociální mix“.
Sociálnímu bydlení slouží v Rakousku především obecní byty, kde je předepisováno nákladové nájemné. Pozoruhodné je i to, jak docilují Rakušané tak nízkých nákladů na nájemné. Dotace jsou totiž určeny na výstavbu nízkoenergetických, pasivních domů, Pasivní domy mají dokonalou izolaci, takže v nich není třeba běžně topit, pokud zrovna nemrzne. K nízkému nájemnému tak patří i nízké účty za energii.
Více se o podpoře levného bydlení v Rakousku a Německu dozvíte ZDE a ZDE.
Bytová politika se u nás inspirovala na Divokém Západě
Léta zdivočelé privatizace všeho možného se podepsala i na bytové politice. Města i obce se zbavovaly bytů ve velkém, zanikla i spousta bytových družstev. Otevřela se stavidla k prudkému růstu nájmů, dramaticky vyskočily vzhůru i ceny pozemků. Výstavba obecních a státních bytů se úplně zastavila a politici odkazovali na všemocnou ruku trhu. Tato ruka nám všem samozřejmě rychle ukázala, co dokáže.
Jen se podívejme na otřesné případy privatizace bytů OKD nebo na pražském sídlišti Písnice. Stát, potažmo Česká národní banka podstrčila lidem, toužícím po bytě, lízátko v podobě levných hypoték a utěšovala svůj lid, že na bydlení nyní dosáhne každý. Už mockrát jsem došel k názoru, že stát se leckdy chová jako blbec. Statisíce lidí se vrhly na ony levné hypotéky a začaly nakupovat byty. Najednou byl bytů nedostatek a ona všemocná ruka trhu v podobě developerů nestíhala stavět. Díky nastalému nedostatku bytů muselo nutně následovat jejich zdražení a s tím samozřejmě poskočily nahoru i nájmy. Vystudoval jsem ekonomii sice už před nějakými 50 lety, ale tohle muselo být předem jasné i ekonomickému analfabetovi.
Nyní, když začínají hypotéky zdražovat, budou mít pro změnu potíže je splácet ti, co byli už předtím jen tak tak na hraně, a není vyloučeno, že nás postihne podobná hypotéční krize, jaká začala před pár lety v USA a prohnala se téměř celým světem.
Mladí lidé jsou bez šancí
Podle mne není nejhorší situace u důchodců, kteří sice zápasí čím dál tím více s rostoucími výdaji za bydlení, ale většinou mají stále jakous takous možnost, vzdát se bytu ve městě a jít bydlet levněji třeba na venkov. Zoufalá není ani situace u sociálně slabých rodin, kterým platí bydlení v tomto směru stále štědrý stát a pro matky samoživitelky se staví alespoň nějaké ty sociální domovy.
Kdo je na tom ale podle mne nejhůře, jsou mladí lidé, kteří startují do života. Na ty absolutně nikdo nemyslí a přitom jde o budoucnost tohoto státu. Politici mají sice s prominutím plnou hubu podpory rodiny, ale prakticky v tomto směru nedělají nic. Po ukončení studia nastupuje drtivá většina mladých lidí bez praxe za nějaký ten základní plat, který jim rozhodně nestačí na pořízení hypotéky a leckdy ani na pořádný nájem.
Vezmeme-li v úvahu, že nastupují za nějakých 22 000 – 25 000 korun hrubého, tedy asi 15 000 čistého, mohou si dovolit maximálně miniaturní garsonku za 10 000 korun měsíčně. Na živobytí jim pak zbývá okolo 5000 korun. Z toho by si měli hradit vedle vysokých nákladů na energie i jídlo, dopravu, oblečení a nějakou tu kulturu. A navíc po nich chceme, aby se co nejdříve oženili (vdaly), měli děti a přispěli tak ke zvýšení naší skomírající populace.
Upřímně řečeno, vstupovat ve svazek manželský s žebráckým platem, bez vlastní střechy nad hlavou může jen hodně zamilovaný blázen. A naši politici se jen diví, proč se nám nerodí více dětí. Hodně mne v této souvislosti pobavily například programové cíle ODS, která chce, aby se o své rodiče postaraly děti. Dnes je to přesně naopak, rodiče se musí starat o své děti, které bydlí i v dospělém věku u nich bez jakékoliv naděje na vlastní domov.
Programy pro černou budoucnost
Protože začalo období velkých slibů a malování budoucnosti na zářivě růžovou, tedy období předvolební, podíval jsem se podrobně na programy jednotlivých politických stran. Nic moc, abych pravdu řekl. Místo oné růžové budoucnosti čeká mladou, dorůstající generaci budoucnost spíše černá. Většina stran ve svých programech totiž omílá stále stejné fráze o sociálně slabých, důchodcích a samoživitelkách, ale o nějaké té perspektivě, jak mohou získat byt ti, kteří vstupují do života a jednou nás budou živit, se příliš nešíří.
Nejvíce pozornosti otázkám bydlení a to nejen toho sociálního, věnují ve svém volebním programu kupodivu pouze Zelení a KSČM. Pro ostatní strany je jedno ze základních práv občanů jaksi na pomezí zájmu. Pořádně mne překvapili například Piráti, pro které by měla být budoucnost mladé generace tou nejvyšší prioritou a kteří odbyli tento problém jednou hodně krátkou větičkou. Co nám vlastně jednotlivé strany slibují ohledně bydlení dostupného pro všechny? V následujících řádcích uvádím přesné citace z jejich volebních programů. Všimněte si zejména naprosto ignorantského tónu v programech TOP 09 a ODS. Obrázek už si uděláte sami.
ANO
„Máme několik priorit. Těmi nejhlavnějšími je podpora mladých rodin, pomoc osamělým matkám s dětmi a péče o seniory… Je potřeba, aby byla znovu podporována výstavba startovacích bytů a domů mezigeneračního soužití…“
ČSSD
„Prosadíme, aby bylo co nejdostupnější sociální bydlení a aby pomáhalo hlavně seniorům, zdravotně znevýhodněným, samoživitelům a samoživitelkám s dětmi. Zavedeme nový mechanismus podpory výstavby obecních bytů, díky kterému stát bude schopný účinně reagovat na nedostatek bytů na trhu. …budeme podporovat výstavbu obecních bytů a nabízet dlouhodobé bezúročné půjčky na bydlení pro mladé rodiny jako doplňkový zdroj prostředků na pořízení vlastního bydlení“.
TOP 09
„Podpoříme občany v bytové nouzi dávkami na bydlení. Sociální bydlení prosadíme pouze pro nejpotřebnější skupiny obyvatel, jako jsou například chudí senioři či samoživitelé v nouzi“.
KSČM
„…stanovení normativů sociálně potřebných bytů a zavedení dalších opatření, jejichž cílem bude čelit nárůstu chudoby starých a bezmocných nebo sociálně ohrožených, chceme předcházet a postupně odstranit bezdomovectví. KSČM požaduje do koncepce bydlení zařadit podporu výstavby družstevních bytů s využitím i pro sociální bydlení“.
ODS
„Zavedeme několikastupňový model sociálního bydlení“
Piráti
„Konec obchodu s chudobou, obecní sociální bydlení místo příspěvku na bydlení“.
Strana zelených
„… chceme jít dál, než je pouhé sociální bydlení pro osoby se sociálním znevýhodněním, kde podmínkou šance získat nájemní byt je sociální potřebnost, jak ji stanoví budoucí zákon. Chceme obnovit výstavbu nájemních obecních/městských/státních bytů i pro nižší střední vrstvy, které nejsou v bezprostřední sociální nouzi, u nichž však mandatorní náklady na bydlení tvoří podstatný segment výdajů a tím znemožňují zvýšení životního standardu. Připravíme proto ve spolupráci s neziskovým a soukromým sektorem státní stavební program s mutacemi pro města a obce, jímž se veřejný sektor zaváže postavit 50tis nových bytů ročně v letech 2018-28, tedy celkem 500tis nových bytů“.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Pavel Přeučil