Na práci kašle, prý má jiné zájmy. Půl roku strávil za katrem a slavnému otci nešel ani na pohřeb. Že by mu už zase vládl alkohol? Tajnosti slavných
14.08.2017
Foto: ČT
Popisek: Jiří Schmitzer se slavným otcem Jiřím Sovákem v populární komedii "Marečku, podejte mi pero!"
I když se spolu objevovali před jednou kamerou, jejich vztah byl odjakživa velmi napjatý. Jiří Schmitzer totiž nikdy neodpustil svému slavnému otci, že opustil rodinu v době, kdy ho nejvíc potřeboval. Jiří Sovák zase svého syna navždy zavrhl, poté co způsobil v opilosti nehodu, při níž zemřel člověk.
Jejich neshody měly hluboké kořeny a vyústily až ve vzájemné odmítání. Došlo to tak daleko, že syn nepřišel otci ani nepohřeb. Jeho psychické problémy se však zřejmě dál prohlubují. Populární herec a písničkář, který se mimo jiné stal mimořádnou hvězdou taneční show StarDance, v poslední době doslova schází před očima.
Matka dělala schválnosti
Po rozvodu Sovákova prvního manželství soud přiřkl malého Jirku do výhradní péče matce, čímž mu ale udělal medvědí službu. Paní Blanka se zřejmě s rozpadem manželství nedokázala vyrovnat, a tak se nesmyslně mstila celému světu na svém vlastním dítěti. O Jirku se téměř nestarala, že školy ho vyzvedával dědeček, víkendy trávil u tety. Později dokonce trávil nějaký čas v takzvané celotýdenní družině. „Možná že to mě naučilo tvrdohlavosti. Neustále jsme nad sebou měli nějakého drába, pořád platila spousta zákazů,“ zavzpomínal Jiří Schmitzer před časem v rozhovoru pro časopis Reflex. Navíc mu bylo pouhých jedenáct, když se Jiří Sovák podruhé oženil se svou milovanou Aničkou, což byla pro kluka na prahu puberty velká rána. „Nevím, proč to tak jeho matka dělala. Sovčovi se to nelíbilo, ale nemohl nic dělat, když bylo dítě svěřeno výhradně matce,“ popsala tehdejší vztahy Anna Sováková a dodala: „Rozjížděla se mu kariéra a ona mu prostě dělala jenom samé schválnosti.“
S tátou před kamerou
Syn legendárního Jiřího Sováka se narodil 25. října 1949 v Praze. Díky hereckému zázemí obou rodičů měl od počátku otevřenou cestu i do filmových a televizních studií, takže již jako čtyřletý se s matkou objevil v úplných počátcích vysílání Československé televize. Vystudoval herectví na pražské DAMU a později nastoupil do Činoherního studia v Ústí nad Labem. V roce 1985 ho angažovalo Studio Ypsilon, které se stalo jeho domovskou scénou na téměř třicet let. Ypsilonka se v té době vyprofilovala ve významnou alternativní scénu s osobnostně silným souborem a Jiří se zařadil mezi její přední herce. První televizní příležitost dostal v roce 1966 v seriálu Eliška a její rod, v němž si zahrál Bohoušova syna, a o rok později se objevil i v legendárním interaktivním projektu Kinoautomat, který vzbudil obrovskou senzaci na světové výstavě EXPO'67 v kanadském Montrealu. Za jeho první skutečnou filmovou roli ale můžeme považovat až postavu veršujícího studenta v psychologickém dramatu Víta Olmera Takže ahoj. Po několika dalších menších rolích se v roce 1975 představil divákům v seriálu Chalupáři jako vnuk svého skutečného otce Jiřího Sováka a o rok později si spolu zahráli v populární komedii „Marečku, podejte mi pero!“, tentokrát syna a otce. To byla ale také jejich poslední společná vystoupení před kamerou.
Ožralej jak dobytek? To se nepromíjí
Definitivní konec vztahů otce a syna nastal krátce po konci natáčení populárního seriálu Chalupáři. V roce 1976 totiž Jiří Schmitzer způsobil nešťastnou náhodou dopravní nehodu, při níž zemřel chodec. Jenže řídil pod vlivem alkoholu, a tak byl soud nekompromisní a herec-neherec – skončil natvrdo za mřížemi. Po půlroce byl sice předčasně propuštěn za dobré chování na svobodu, jeho slavný otec mu ale řekl: „Že jsi porazil člověka, to se bohužel může stát, ale žes byl ožralej jak dobytek, to se nepromíjí. A bylo to,“ prozradil rodinný přítel Sováků a hercova manželka Anna k tomu dodala diplomaticky: „Jejich pozdější pohled na život, posuzování hodnot v jednání lidí se natolik vzdálily, že se už asi nedaly přemostit. Chyba byla asi na obou stranách.“ Další a dodnes známé herecké příležitosti přinesly Jiřímu filmy Jiřího Menzela. Poprvé hrál po boku Magdy Vášáryové správce pivovaru v hrabalovské něžné komedii Postřižiny, menší postavy pak ztvárnil i ve Slavnostech sněženek a nesmrtelné komedii Vesničko má středisková.
Odmítal jednu roli za druhou
Počátkem osmdesátých let se postupně přehrál do rolí otců. Z let devadesátých stojí za zmínku postava poručíka Hamáčka v komedii Černí baroni, zcela mimořádný výkon odvedl jako politický vězeň Jaroslav Svoboda v dramatu Bumerang a za tuto roli obdržel Českého lva za hlavní mužskou roli. Tento úspěch pak zopakoval po deseti letech, kdy dalšího Českého lva získal za kreaci despotického Richarda Hrstky ve filmu Kráska v nesnázích. V tomto období začal vytvářet výraznější role i v televizi, například v seriálu Když se slunci nedaří a ve Zdivočelé zemi, hodně úloh dostával i v televizních inscenacích a pohádkách. V létě 2014 oficiálně oznámil, že navždy opouští divadelní prkna a odchází do hereckého důchodu. Z pražské Ypsilonky odešel po dlouhých dvaceti devíti letech. Několik let předtím už odmítal jednu filmovou roli za druhou, nakonec se přece jen nechal v roce 2013 přece jen přesvědčit, aby ztvárnil postavu umírajícího umělce v psychologickém dramatu režiséra Zdeňka Tyce Jako nikdy.
Ani Lev ho nepřesvědčil
K větší aktivitě ho ale nepřiměl ani fakt, že za svůj výkon dostal Českého lva. Dokonce si ani cenu osobně nepřevzal a poslal místo sebe na slavnostní ceremoniál syna Jiřího a dceru Kristýnu. „Nechtěl hrát už ani v tomto filmu. Hrozně dlouho to odmítal, pořád mi vysvětloval, že to nemůže dělat, že je unavený, zhnusený. Tvrdil, že už nikdy ve filmu hrát nebude, že ho filmaři štvou, že lžou. A že bude hrát jenom svoje koncerty. Takže to byl možná jeho poslední film,“ prozradil deníku Aha! režisér snímku Zdeněk Tyc. Populární herec schází před očima, se svou image by se snadno ztratil mezi bezdomovci. Proslýchá se, že ho zase ovládl démon alkohol, k němuž měl navzdory trpké zkušenosti z mládí vždy velmi blízký vztah. Přesto se letos nechal přesvědčit k účinkování v dalších dvou filmových projektech – v komedii Miroslava Krobota Kvarteto, v níž si zahrál hospodského, a v dramatu Paula Deana Red Green Blue. Tak snad…
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');
Vložil: Adina Janovská