Lesbická aktivistka vzkazuje: Chyba není v nás, ale ve vašich směšných a ponižujících tradicích. Je nutné očistit pedofilní komunitu!
komentář
12.08.2017
Foto: Facebook Prague Pride
Popisek: Obrázek ze sobotního pochodu hrdosti Prague Pride; tato akce vždy vybudí diskuze ohledně LGBT tematiky
KOMENTÁŘ Možná si vzpomenete na bývalou poslankyni ČSSD Pavlínu Nytrovou, která v poslanecké sněmovně vyslovila vážné obavy, že homosexuálové budou chtít legalizovat sex s dětmi. Namísto toho, aby se jejím velmi vážným varováním někdo seriózně zabýval, odvážná politička musela na kobereček k šéfovi ČSSD Bohuslavovi Sobotkovi. Ten se nechal slyšet, že jakékoliv (!) šíření netolerance a nenávisti vůči sexuálním minoritám je v rozporu s hodnotami a programem sociální demokracie.
Jeho stranická kolegyně Michaela Marksová poté Nytrovou dokonce vyzvala, ať stranu opustí. A Nytrová tak bez váhání učinila. Při odchodu z ČSSD za sebou ještě pořádně práskla dveřmi a nechala se slyšet, že ČSSD je strana prolezlá korupcí. Namísto toho, aby se jí někdo zastal, média se do ní nevybíravě pustila a tepala ji jako ženu, která se nevybíravě vyjádřila o homosexuálech a rozpoutala proti ní skutečnou mediální štvanici. Většina z nich tvrdila také, že Nytrová si za svoje názory vysloužila nejen kritiku politiků ve sněmovně, ale i široké veřejnosti. Což mimochodem vůbec není pravda a jednoznačně to dokazují ohlasy na sociálních sítích.
Stále málo
Jenže, neuplynulo příliš mnoho času a potvrdilo se, že varování Nytrové má své opodstatnění a že naopak neměli pravdu ti, kdo je zpochybňovali. Server itvar.cz zveřejnil koncem června článek aktivisty, který si říká Marie Feryna, nazvaný „Budoucnost je radical queer“. (Protože zde o sobě Marie Feryna píše, že je básnířka, publicistka, překladatelka a aktivistka, přes jeho / její zjevně mužské pohlaví budeme respektovat jeho / její přesvědčení a nadále o ní / něm budeme psát v ženském rodě – pozn. red.). V něm vyjadřuje názor, že úspěchy, které dokázala queer komunita, například možnost registrovaného partnerství, jsou pouze relativní a že samotné aktivistické organizace z konformních a diplomatických důvodů opomíjejí nepopulární témata. Podle něj je například institut registrovaného partnerství jen další ostrakizační a stigmatizační nástroj, pomáhající vnímat neheterosexuální osoby jako osoby nižší kategorie, jímž nejsou přiznána stejná práva jako ostatním. V této souvislosti si stěžuje i na to, že samotný pojem „queer“ má pejorativní původ, protože v překladu znamená divný či výstřední
Pseudotolerance?
Feryna se pohoršuje nad tím, že tolerance, kterou lidé vůči queer komunitě chovají, je pouze „pseudo“ a že je zmírněnou variantou předsudků. A jako příklad uvádí jeden z typických postojů: „Nemám nic proti homosexuálům, když si to dělají doma v ložnici.“ Podle ní se tyto zakořeněné předsudky promítají i do kritiky pochodů hrdosti, jímž je často vytýkáno, že se stylizují do přehlídek různých úchylek a podivností. Ona sama je toho názoru, že právě tato pestrost je důležitá, protože si prý alespoň jeden den v roce může každá osoba vyjít ven, v jakém oblečení chce a nemusí se bát, že by ji za to někdo napadl. „Nemusí svoji svobodu zavírat do ložnice, do bytu, může vyjít a říci: „Jsem tu, jsem taková a jsem na to hrdá.“
Radical queer - očistit pedofilní komunitu!
Svoje úvahy končí Marie Feryna velmi radikálně. Podle ní není budoucnost jen queer, ale musí prý být radical queer. „Je třeba skončit s izolovaností jednotlivých podskupin queer komunity, vzpomenout si, že ještě není dobojováno, a to ani legislativně. Navíc legální rovnost není rovností osobní a rovná práva ještě neznamenají rovné podmínky a příležitosti. Radical queer znamená zrušit sexuální a rodové normy, očistit stigmatizované menšiny včetně např. pedofilní komunity, o kterou Prague Pride s ohledem na malé liberální krůčky vpřed nestojí, protože se jí dané téma zdá příliš kontroverzní,“ píše a nakonec vzkazuje: „Nepřizpůsobit se, měnit společnost. Všem, kteří se queer emancipačnímu hnutí snaží něco diktovat a stavět ho do role hnutí, které by s privilegovanou většinou mělo splynout, ať řekne: Chyba není v nás, našich identitách a našich preferencích. Chyba je ve vás a vašich směšných a ponižujících tradicích, jimiž se tak rádi zaštiťujete. My nejsme ti, kdo by se měli přizpůsobit.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Adéla Hofmanová