Nacisté ji šoupli do solných dolů, pak vychovala sama dvě děti. Proč se tak krásná holka cítila celý život upozaděná? Tajnosti slavných
11.08.2017
Foto: vis.idu.cz
Popisek: Libuše Havelková s Miloslavem Holubem v roce 1950, ve Státním divadle Ostrava ve Shakespearově komedii Jak se vám líbí
Dobrosrdečná, vlídná, starostlivá… Nezapomenutelná babička prý nebyla do světa, a tak ji po rozvodu ani nenapadlo, že by měla hledat dalšího partnera. Hlavní role se sice nikdy nedočkala, přesto ji milují celé generace diváků.
Existenční starosti poznala již v dětství, za války ji Němci šoupli do solných dolů, z velké lásky jí zůstaly jenom dvě děti a starosti. Přesto pro diváky zůstala především usměvavou a starostlivou maminkou a babičkou. Vdovy Burdenová a milovaná babička z Kouzelné školky patřila třicet let ke stálicím činohry Národního divadla, především ji ale dobře znají televizní a filmoví diváci jako představitelku výhradně kladných postav, dobrosrdečných, láskyplných a starostlivých maminek a babiček. Matka známého herce a hudebníka Ondřeje Havelky má ve své filmografii 125 filmových a televizních rolí, o těch divadelních ani nemluvě. A i když se opravdu velké hlavní nikdy nedočkala, miluje ji několik diváckých generací.
Na studium zpěvu byla příliš chudá
Libuše Havelková, rozená Drboutová, se narodila 11. května 1924 v Českých Budějovicích. Sice měla dva o hodně starší bratry, o deset let staršího Vladimíra a o dvanáct let staršího Karla, přesto neměla dětství právě lehké. Tatínek měl malý koloniál se smíšeným zbožím, ale bohužel se hodně zadlužil. Zemřel, když bylo Libušce pouhých šest let, navíc právě v období hospodářské krize, a tak se maminka měla co ohánět, aby obchod vůbec udržela. O tři roky později se rodina přestěhovala do Prahy, kde měla maminka příbuzné. Libuše původně toužila po zpěvu a také zpívala, kde jen mohla, v různých sborech, na vystoupeních i v Kühnově dětském rozhlasovém sboru. „Když jsem dospívala, toužila jsem zpívat, což maminka vždycky komentovala, abych nepředstírala, že mám hlas,“ přiznala v jednom rozhovoru. Časem ji to ale přešlo, protože objevila verše, a hlavně veršované divadelní hry Shakespeara, Moliéra a dalších autorů, a tak se v roce 1942 přihlásila na pražskou konzervatoř. „Zpěv bych stejně mohla těžko studovat, doma jsme neměli ani klavír, a aby mě maminka dala někam učit, to bylo naprosto vyloučené. Nebylo peněz. A tak mě napadla ta konzervatoř. Byla to státní škola, neplatila se, a i maminka pro ni měla celkem pochopení,“ dodala v rozhovoru pro server žena-in.cz.
Hned prvního chlapa si vzala
Po uzavření škol Němci neunikla totálnímu nasazení. „Nejdříve do Berlína, kde jsme dělali ve fabrice různé podřadné práce. Pak ale přišly na Berlín obrovské nálety, skoro každou noc se muselo chodit do krytu, a tak nás jednou se vším všudy, se stroji i s Němci, přestěhovali na venkov, do solných dolů. Tam jsme fárali 600 metrů pod zem, každý den ráno dolů a večer nahoru. V takových obrovských slujích jsme vyráběli součástky do letadel. Alespoň tam byl klid, žádné nálety. Ale i tak to bylo svízelné,“ zavzpomínala. Po návratu domů studium na konzervatoři v roce 1946 dokončila a pokračovala na DAMU, kde se podílela na založení studentského divadla DISK. Po absolutoriu hrála chvíli v divadle Alhambra, pak dostal celý ročník angažmá ve Státním divadle v Ostravě. Velmi často ale vystupovala i v ostravském rozhlase, v němž působil jako hudební referent skladatel Svatopluk Havelka. První velkou lásku završili svatbou a narodily se jim dvě děti, dcera Daniela a o tři roky mladší Ondřej, známý herec, režisér, hudebník, zpěvák a frontman orchestru Melody Makers. Ten se už ale narodil v Praze, kam se rodina přestěhovala. Po dvanácti letech se manželé rozešli, Libuše pak děti vychovávala sama a už se znovu nevdala. „Nějak jsem nebyla do světa, nebo jak to mám říct. Vždy jsem se cítila spíš upozaděná a ty muže jsem ani nějak nevyhledávala,“ prozradila.
Upozornit na ni museli jiní
V Praze nastoupila do angažmá v Divadle E. F. Buriana, kde působila devět sezón, a zamířila rovnou do Národního. „Vítězslav Vejražka často chodil do Burianova Déčka na představení, protože jsem slýchávala z hlediště jeho hurónský smích, a zřejmě na mě upozornil,“ podotkla. Zkrátka ji pozvali, aby se představila tehdejšímu šéfovi činohry Otomaru Krejčovi. „Seděl za stolkem na své židli a mě posadil na takové staré kanape, nevím, čím to bylo vycpané, ale když si do toho člověk sedl, seděl prakticky na zemi. A tak jsem tam tak seděla a vzhlížela k němu zespoda…, on na mě zase shlížel seshora a zeptal se mě, co bych jako chtěla hrát. Odpověděla jsem, že nevím, že to přece nezáleží na mně. A on mi tedy potom ‘seshora‘ udělil několik hostování.“ První velkou příležitost dostala v Gogolově Revizorovi jako záskok za legendární Olgu Scheinplflugovou a roli dokázala nastudovat za pouhý týden. „V Národním divadle jsem poznala spoustu krásných a zajímavých lidí, s některými jsem si dopisovala až do jejich smrti,“ přiznala. V souboru činohry zůstala až do odchodu do penze v roce 1990, hostovala ale také na řadě dalších scén, například v Divadle Jiřího Wolkera, v Mostě či Mladé Boleslavi. Již v roce 1952 začala učit na DAMU, v sedmdesátých a osmdesátých letech byla docentkou a proděkankou. Jejími žáky byli například Hana Maciuchová, Dana Kolářová, Jaroslav Satoranský, Jiří Lábus či Petr Svojtka a Jiří Hrzán. Po odchodu do důchodu ještě nějaký čas učila na konzervatoři.
Guláš z lidského masa
Její první filmovou rolí byla Tonička v Robinsonce, kterou dostala v roce 1956 od svého spolužáka, režiséra Jaromíra Pleskota. V šedesátých letech si zahrála řadu významných vedlejších rolí, například paní Kateřinu v muzikálu Starci na chmelu, paní přednostovou v oscarovém snímku režiséra Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky či Kláru v Noci nevěsty. Film a především televize v ní ale postupně objevily především ideální představitelku starostlivých maminek a laskavých babiček. Diváci si ji definitivně zapsali do paměti v roce 1975 jako matku Hamrovou ze seriálu Nejmladší z rodu Hamrů a díky babičce v rodinném seriálu Tajemství proutěného košíku. Především ale jako jedinečnou představitelku pohádkových babiček a tetiček z dlouhé řady televizních pohádek. V posledních letech také často moderovala pořady pro nejmenší diváky, delší dobu byla i babičkou v pásmu Kouzelná školka. Hrála téměř výhradně kladné postavy, výjimkou byly snad jen ježibaba v pohádkové komedii Perníkový dědek a hostinská, která se specializovala na přípravu jídel z lidského masa v hororové povídce Guláš ze seriálu Draculův švagr. Naposledy se objevila na filmovém plátně v roce 2011 v rodinném snímku Petra Oukropce Modrý tygr.
Babička jako z pohádky
Paní Libuše byla pětinásobnou babičkou, od dcery Daniely měla vnuka Honzu a syn Ondra jí ‘nadělil‘ ještě další čtyři – Terezu, Vojtěcha, Rozálii a Marka. A k nim si navíc ještě pořídila další, přes arcibiskupskou diecézi adoptovala na dálku chlapce z Ugandy. Je to její druhá adopce, první chlapec se prý s rodinou někam odstěhoval, a tak přijala dalšího. V posledních letech ji začal trápit Menierův syndrom, což je porucha funkce středního ucha, která způsobuje motání hlavy a nepříjemné poruchy rovnováhy. Se svými problémy se prý naučila žít, kvůli nim ale přestala točit populární Kouzelnou školku. „Mám i jiné choroby, související se stářím. Ale co nadělám. Snažím se meditovat, užívat si vnoučat, číst si. Není to zase tak hrozné,“ dodávala s neodmyslitelným úsměvem. V roce 2014 ji syn konečně přemluvil k hospitalizaci v pražském gerontologickém centru, poté co prodělala silný záchvat, upadla a celou noc strávila bezmocně na podlaze. Strávila v něm poslední dva roky života, domů se už nevrátila. Zemřela 6. dubna 2017, do oslavy třiadevadesátých narozenin jí scházel jediný měsíc.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská