Na lásku si jenom hrála, vždy si šla tvrdě za svým a ani svoji smrt neponechala náhodě. Pravdu na ni práskla až prostořeká Helena Růžičková. Tajnosti slavných
09.08.2017
Foto: odivadle.cz
Popisek: Jiřina Jirásková v roce 1966 jako Královna Kristina v pražském Divadle na Vinohradech
Po úplně obyčejném partnerském životě sice nejspíš opravdu toužila, vždycky ale dala nakonec přednost kariéře. Dokonce kvůli ní šla třikrát na potrat. Tvrdila, že se s výjimečnými lidmi skoro nedá žít. Nešlo to s nimi, nebo spíš s ní?
Její náručí prošel zástup slavných mužů, dvakrát dokonce svedla partnera své kamarádky. Nedejte se zmást, malá velká dáma českého divadla a filmu rozhodně nebyla vlídnou tetičkou. Krásná, šarmantní a elegantní Jiřina Jirásková dokázala být až bezohledným a nekompromisním nepřítelem a vždy šla tvrdě za svým. Občas jí to ale nevyšlo. V divadle se staly její doménou velké charakterní role temperamentních žen a dam, citově založené hrdinky, které napohled vypadají klidné a vyrovnané, uvnitř jsou však silné a citově bohaté, se smyslem pro humor a velkou dávkou elegance. Největší devízou jejího hereckého projevu byl hluboký a notoricky známý ironický, až chladný hlas, bohatá mimika a hra velkých očí. Šarm, elegance, ironie k sobě i druhým, smysl pro humor, životní nadhled… To byla legendární herečka, která nicméně dokázala být i velmi tvrdá, ostrá a nekompromisní. Zkrátka když jí něco ‘nesedlo‘, nejel přes to vlak.
Z kláštera na jeviště
Narodila se 17. února 1931 v Praze do rodiny poštovního úředníka. Po celý život se upínala k mamince, na niž láskyplně vzpomínala a jejíž urnu doma opatrovala. Za herecký start vděčila nadání, zděděnému po otci, který byl nadšený ochotník. Rodiče se ale brzy rozvedli a otec měl z dalšího manželství ještě dceru Petru, s níž se ale Jiřin vůbec nestýkala a cestu si až v pozdějších letech našla alespoň k její dceři Anetě. Ještě ve čtrnácti letech byla rozhodnuta stát se jeptiškou, k vykročení na hereckou dráhu ale významně přispěla matka představená kutnohorského klášterního gymnázia voršilek, která jí doporučila změnu profese. Na její radu přešla Jiřina na pražskou Státní konzervatoř, z níž pak pokračovala na DAMU. U jejích prvních hereckých krůčků stáli slavní skvělí pedagogové Jarmila Kronbauerová, Vlasta Fabianová, Karel Höger, Anna Iblová, Ladislav Pešek, Miloš Nedbal či Jiří Frejka. Právě režisér Frejka v ní viděl schopnou studentku, a tak si ji vybral už na škole pro hostování v pražském Divadle na Vinohradech, v jehož čele tehdy stál. Na jeho scénu poprvé vstoupila jako Anička Hošková ze Shakespearových Veselých paniček windsorských coby záskok za nemocnou Jaroslavu Adamovou. Již tenkrát ale hostovala i v Národním divadle a v šedesátých letech také v Činoherním klubu.
Po roce ’68 dostala dištanc
Po absolutoriu byla krátce členkou souboru Krajského oblastního divadla v Hradci Králové, v roce 1951 se ale vrátila na pražské Vinohrady, které se staly její domovskou scénou pro celý další tvůrčí život. Na jevišti Divadla na Vinohradech vytvořila během šesti desítek let 115 rolí a v letech 1990 až 2000 byla jeho ředitelkou. Před kamerou dostala první velkou příležitost v roce 1960 ve špionážním dramatu Smyk a vzápětí objevil režisér Zdeněk Podskalský její komediální talent. V sedmdesátých letech i její život poznamenala ‘normalizace‘, podobně jako řada dalších kolegů dostala i Jiřina Jirásková od nejvyšší moci ‘dištanc‘ a o hlavních rolích si mohla nadlouho nechat jenom zdát. Na filmové plátno se vrátila přímo velkolepě až v roce 1983 jako svérázná venkovská zdravotní sestra ve slavné komedii Karla Kachyni Sestřičky. Během své kariéry ztvárnila více než 140 filmových a televizních rolí. Přestože byla majitelkou výrazného a velmi zajímavého hlasu, dabingem se téměř nezabývala, její velkou vášní však byla poezie, a tak se věnovala umělecké recitaci v divadle Viola.
Bróďa hodil zpátečku
Po celý život ji muži obletovali a ona si jejich pozornost opravdu uměla užívat. Když se ale zamilovala, zpravidla z toho byla katastrofa. Někde zkrátka bylo něco špatně. Jednou z jejích prvních lásek byl ještě v době studií slavný režisér Miloš Forman, chodili spolu zhruba půl roku. „V normálním životě to s ním prostě nešlo,“ prozradila Jirásková v knize Jen to klidně napište! a dodala: „S výjimečnými lidmi se skoro nedá žít.“ Dalším jejím partnerem se stal Vlastimil Brodský. Dokonce už měli před svatbou, jenže ‘Bróďa‘ se zamiloval do své budoucí ženy Bíby Křepelkové, a tak těsně před již objednaným obřadem z manželství vycouval. Vymluvil se tenkrát, že mu zemřela babička, a Jiřina na to prý reagovala překvapivě velmi chladně. Později dokonce tvrdila, že do něj vlastně ani nikdy zamilovaná nebyla. „To, že mi utekl od oltáře, bylo šťastné gesto. Já ho nemilovala a on to věděl. On mi vlastně pomohl, ale já to tenkrát nechápala, dotklo se mě to,“ vzpomínala. Otázkou je, zda tomu opravdu tak bylo, nebo jenom nebyla ochotná přiznat, že by mohl někdo i ji úplně normálně opustit. Kolegové o ní totiž říkávali, že si už tenkrát velmi zakládala na tom, že je jedinečná.
Na milostný trojúhelník doplatili čtyři
Významným mužem jejího života se pak stal herec Jiří Pleskot, kterého si v roce 1953 vzala. Provdaná za něj ale byla pouze dva roky, rozchod byl dramatický a v souboru Divadla na Vinohradech pořádně zatřásl vzájemnými vztahy. Krásná Jiřina se totiž ‘zapomněla‘ s kolegou Jiřím Valou, přestože v té době žil s její kolegyní a kamarádkou Jiřinou Švorcovou, a jejich románek nezůstal bez následků. Vala se ale k ničemu neměl, zato zhrzený a uražený Pleskot si postavil hlavu. Přes manželčinu nevěru se nedokázal přenést a na rozvodu trval. A tak šla na potrat a tuto nešťastnou životní epizodu se jí podařilo před fanoušky až do smrti utajit. Dlouhá léta mlčela i Švorcová, protože byla přesvědčena, že tak osobní věci má právo říct nahlas pouze Jirásková. Zmínila se o tom až na sklonku života. „Jiřině to s Jirkou prostě nevyšlo, i když se snažila, a dokonce si ho chtěla pojistit těhotenstvím. Nějak ho po žensku podvedla, a když potom za ním přišla, že je v jiném stavu, Jirka se zašprajcoval a řekl ne,“ zavzpomínala pro knihu Jiřina Švorcová osobně, která vyšla v roce 2010.
Podvedených kamarádek bylo víc
Tajemství, která Švorcová na svou bývalou kamarádku prozradila, bylo ale víc. Poprvé byla prý Jirásková na potratu ještě před románkem s Valou a i tenkrát byl otcem jejího dítěte partner její kamarádky. A měla dokonce tak hroší kůži, že ji dokonce ještě požádala o pomoc. „Aniž ta kamarádka tušila, že se spustila s jejím partnerem, zajišťovala jí potrat u svého tatínka, který byl v Plzni doktorem,“ uvedla Švorcová. Drobná temperamentní kráska pořádně popletla hlavu i režisérovi Miroslavu Macháčkovi, pak ale dala přednost jinému, což jí sebevědomý odmítnutý nápadník nikdy neodpustil. „Pak mi ani neodpovídal na pozdrav. Sešli jsme se až po více než třiceti letech ve filmu Dva lidi v zoo,“ přiznala Jirásková. Jejím půvabům neodolal ani Josef Kemr, který se ale na ni nedokázal zlobit. Horší už to bylo s režisérem Jiřím Krejčíkem, který pro ni ztratil hlavu při natáčení Penzionu pro svobodné pány. Byl totiž nejen pověstný vášnivou prudkou povahou, ale navíc ještě ženatý. Naštěstí se jejich románek neprovalil. Není divu, že o svých potratech nikdy nemluvila a raději používala větu: „Škoda že mým mužům nevadilo, že nechci děti.“ Nakonec ji to ale zřejmě hodně trápilo, protože se jí při odpovědích na otázky o její bezdětnosti vždy zaleskly oči.
Milenec, nebo kamarád?
Jejím osudovým mužem se stal až koncem šedesátých let režisér Zdeněk Podskalský, s nímž otěhotněla potřetí, a opět to skončilo stejně – potratem. Až do smrti o něm mluvila jako o muži svého života, jaký ale jejich vztah ve skutečnosti byl, to věděli jenom oni dva. Jako partneři totiž spolu ve skutečnosti nikdy nežili, i na chalupě v Malenicích měli každý svůj vlastní pokoj. Potvrzovali to nejen kolegové, ale i sousedé. „Respektovali se, měli se rádi, ale rozhodně nežili jako manželé,“ prohlásila jedna ze sousedek. A prostořeká Helena Růžičková, kterou Jirásková příšerně naštvala, když velmi nevybíravě odmítla hrát v třetím filmu Troškovy slavné filmové trilogie Slunce, seno…, se nechala pro deník Blesk slyšet: „Vždyť oni spolu nikdy fakticky nežili. Vždyť oni nebyli ani jako druh a družka. Ona bydlí na Vinohradech a on v bytě v Malostranské věži.“
Zůstala sama s cigaretou a koňakem
Po roce 1989 nezůstala Jiřina Jirásková stranou společenského a politického dění. Angažovala se ve zdravotnické sféře, stala se vyslankyní dobré vůle při Českém výboru UNICEF a neúspěšně se pokoušela kandidovat za ODS do Senátu. Její mimořádné herecké umění bylo oceněno v roce 1998 cenou Thálie, prezident Václav Klaus ji v roce 2006 vyznamenal medailí Za zásluhy a v roce 2011 byla uvedena do Dvorany slávy TýTý. V posledních letech života si ale vypila pohár hořkosti až do dna. Byla těžce nemocná, trápily ji potíže se zažívacím traktem, kyčelním kloubem, páteří i náhlé nevolnosti a častá únava. Prodělala několik vážných operací střev a její stav byl párkrát opravdu velmi vážný. Na podzim roku 2011 prozradila, že už pro jistotu vyřešila poslední vůlí svoji pozůstalost, do poslední chvíle si ale nedokázala odepřít cigarety a francouzský koňak. Nezapomenutelná Jiřina Jirásková zemřela 7. ledna 2013 ve svém bytě na Vinohradech a říká se, že si k odchodu na onen svět dopomohla sama.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská