Zlomila srdce králi české country a zazářila v roli, na kterou si brousila zuby Šafránková. Pak se ale někam ztratila… Tajnosti slavných
08.08.2017
Foto: ČT
Popisek: Andrea Čunderlíková v Nemocnici na kraji města
Filmaři ji objevili už ve školních lavicích a dodnes mohla být hvězdou. Se zasněnou modrookou brunetkou z Nemocnice měl ale osud nakonec úplně jiné plány.
Tak málo slov a tak neuvěřitelný úspěch! Tohle se vážně žádné jiné herečce doposud nepovedlo. Neustále zasněná a mlčenlivá sestřička Ina z Nemocnice na Kraji města diváky zaujala beze zbytku, i když reakce na ni byly různé. Zatímco muži otevřeně oceňovali její půvaby a ve skrytu duše možná leckterý z nich by dal nevím co za to, kdyby měl doma tak nemluvnou a neprůbojnou partnerku, ženy ji často přímo nenáviděly. „Pamatuji, jak jsme s manželem jednou stáli v obchodě frontu na košíky. Najednou k mému muži přišla paní a říká – Tohle je vaše žena? Teda to je taková mrcha! Chudák Libuška Šafránková... Je to prostě moje životní role, s tím už nic neudělám,“ prozradila bývalá herečka Andrea Čunderlíková před časem v rozhovoru pro server ahaonline.cz. Navíc přiznala, že ani jí Ina zpočátku ani trochu nešla pod nos. „Kvůli té její tupé mlčenlivosti jsem jí opravdu dlouho nemohla přijít na chuť. Pan režisér Jaroslav Dudek mě ale nakonec přemluvil. Postava Iny mi ale dala zabrat. Byl to pro mne neskutečný úkol. Jsem úplně jiná, než ona. Nejsem tichá mrkací panenka, ale spíš hysterka. Nejsem plachá, nerozhodná a už vůbec ne nemluvná,“ dodala s tím, že musela vynaložit obrovské úsilí, aby se dostatečně zklidnila a roli zvládla.
Pět holek na krku
Sice se narodila 6. května 1952 v Praze, po otci je ale napůl Slovenka. Po něm také nejspíš zdědila pořádnou dávku temperamentu, který musela během natáčení Nemocnice neustále krotit. Poprvé si jí všiml režisér Karel Kachyňa, když hledal v roce 1964 po pražských školách představitelku pro jednu z dívčích rolí v romantickém filmu Vysoká zeď. Žádnou hereckou průpravou sice Andrea neprošla, přesto se před kamerou osvědčila, a tak ji Kachyňa doporučil dál. Díky tomu si zahrála v několika dalších filmech, a pak přišla konečně v roce 1967 i hlavní role – postava Nataši ve filmu Pět holek na krku, který natočil legendární režisér Evald Schorm podle stejnojmenného dívčího románu Ivy Hercíkové. A díky ní také poprvé zakusila, že popularita nemusí být jenom příjemná. Spolužačky ve škole jí totiž nejspíš hodně záviděly, protože se k ní většinou chovaly úplně stejně mizerně jako ty románové. Není divu, že Andea začala mít z filmování rozporuplné pocity. „Na jednu stranu jsem se těšila, až to budu mít za sebou, na druhou stranu bylo nejstrašnější pro mě, když natáčení skončilo a já se měla najednou s tou „rodinou“ rozloučit,“ prozradila v jednom z mála rozhovorů, k nimž se nechala přemluvit.
Maminka trvala na ‘normálním‘ zaměstnání
Hraní ji bavilo, přesto se rozhodla pro střední ekonomickou školu, kterou ukončila v roce 1970. Dala totiž na radu maminky, která jí doporučovala, že by měla mít nějaké ‘normální‘ zaměstnání. „Maminka kladla důraz na to, že školu musím dokončit, abych měla alespoň střední vzdělání. Dokud jsem neměla já dítě, tak jsem to nikdy nechápala. Pak jsem byla šťastná, že jsem ji poslechla,“ přiznala. Mezitím si ale zahrála nejen doma, ale dokonce i v zahraničí. Po maturitě se pokusila dostat na DAMU, přijata ale nebyla, prý kvůli nedostatku talentu. Příliš ji to ale netrápilo. Byla hodně pracovně vytížená, a tak se pak už znovu o přijetí ke studiu nepokusila. Její filmografie z té doby je početná, v roce 1974 dostala dokonce čestné uznání za herecký výkon ve válečném dramatu Ivo Nováka Poslední ples na rožnovské plovárně, natočeném podle literární předlohy Karla Štorkána, a o tři roky později si přidala do sbírky další diplom na ztvárnění hlavní ženské postavy v koprodukční československo-sovětské komedii Rača, láska moja.
Country králi zlomila srdce
Svoji první velkou lásku potkala v pražském Divadle Semafor. Byl o patnáct let starší, úspěšný, moudrý, vzdělaný, se ženami to prý uměl… kdo jiný než nezapomenutelný král české country Pavel Bobek. V polovině sedmdesátých let spolu chodili něco málo přes rok a byla to prý láska jako trám. „Pavel byl moje první láska. Velice jsme se milovali,“ přiznala, poté co se na ni zaměřili zvědaví novináři po zpěvákově pohřbu, na němž vyplakala celé potoky slz. Přestože nakonec opustila ona jeho. Seznámila se totiž s dnes již bývalým kytaristou skupiny Olympic Ladislavem Kleinem. „Moje sestra i já jsme chodily na ekonomickou školu a ona si přivydělávala tak, že odpoledne po škole dělala v Redutě sekretářku. Měla to jako brigádu, a když se tam něco zajímavého konalo, byla u toho. Když jednou v Redutě zkoušel Olympic, jeden z muzikantů řekl Láďovi, aby se šel podívat, že je tam moc pěkná holka. A ten se šel podívat na moji sestru. Jak už to tak bývá, náhoda sehrála svoji roli a v tu dobu jsem u ní byla i já. A místo do sestry se zahleděl do mě,“ zavzpomínala. A zatímco dokonalý gentleman Bobek se k ničemu neměl, Láďa ji po krátké známosti požádal o ruku. Vzali se v roce 1978, mají spolu dceru Sandru, která kdysi dokonce reprezentovala Českou republiku jako tenistka. A z krásné Iny už udělala dokonce dvojnásobnou babičku – v dubnu 2008 se jí narodila dcera Julie a mladší Sofii bude právě v v těchto dnech pět let.
Dala přednost jistotě
Když jí režisér Jaroslav Dudek nabídl postavu Iny, dokonce ji zprvu odmítla, protože vůbec neseděla jejímu naturelu. Původně ji měla hrát Liobuše Šafránková, ta ale působení v Dietlově slibném seriálovém projektu nakonec musela vzdát kvůli těhotenství. Andrea se nechala přemluvit a díky Ině se také navždy zapsala do paměti televizního publika. Přesto v osmdesátých letech začaly nabídky ubývat, jen tu a tam se objevila na televizní obrazovce, a tak po roce 1989 raději vsadila na jistotu. Její sestra s manželem totiž žili v Německu, kde měli pronajatou velkou tenisovou halu, a její majitel někdejší seriálové hvězdě nabídl, jestli by mu nepomohla založit firmu v Československu. A tak pověsila herectví na hřebík a stala se manažerkou. Dnes má povolání, které ji uživí, nemusí se třást strachem, kdy konečně zazvoní telefon a někdo jí milostivě nabídne další roli. K herectví se vrátila až po letech, v roce 2003, když bylo natáčeno pokračování slavného seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. A když ji v následujícím pokračování o pět let později nechali tvůrci projektu Nemocnice na kraji města – nové osudy už dopředu zemřít, docela jí to prý přišlo líto.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská