Na tři jeho lásky si došlápla pořádná smůla, na tu čtvrtou mimořádně krutá smrt. Ožení se doktor Sova ještě popáté? Tajnosti slavných
31.07.2017
Foto: Česká televize/Přiba Mrázová, Miroslav Pospíšil
Popisek: Ladislav Frej jako Karel Sova mladší v seriálu Nemocnice na kraji města
Charismatický gentleman a intelektuál dokázal zahrát úplně všechno, klidně i problémového synáčka, závislého na alkoholu. Obrovskou vášeň ale dodnes umí nejen zahrát, ale také prožít. A že jich bylo…
Před čtyřiceti lety si zahrál problémového Karla Sovu mladšího, syna váženého primáře ze seriálu Nemocnice na kraji města. A zahrál ho tak skvěle, že mu jeho psychické problémy a závislost na alkoholu diváci zbaštili i s navijákem. Zásluhu na úspěchu projektu, který trhá dodnes rekordy ve sledovanosti, mělo ale podle Ladislava Freje především mimořádně kvalitní obsazení. Tenkrát prostě před kamerou zářila jedna mimořádná herecká osobnost vedle druhé. „Byl to od Jaroslava Dietla výborně napsaný scénář, od Jaroslava Dudka výborně vedené natáčení včetně Jarouška Novotného, na kterého nedám dopustit. Skvělý kameraman, který si dal na tom moc záležet. Na všechny moc rád vzpomínám, a když si vezmete herecké obsazení, co to bylo za persony, ukažte mi dneska takové obsazení v seriálu...“ nechal se slyšet před časem v rozhovoru pro server revue.idnes.cz. Mimořádný gentleman s velkou duší umí skvěle klamat tělem. Sotva by do něj totiž někdo řekl, že už déle než dvacet let trpí endogenními depresemi. Vášní a lásek mu osud sice dopřál dost, současně se ale ani s ním ani s jeho partnerkami vůbec nemazlil.
Talent výřečného hospodského
Na svět přišel 26. listopadu 1941 v Brně a nadání i výřečnost zdědil po tatínkovi hospodském, který prý byl rozený lidový vypravěč. Cit a smysl pro múzy se u malého Ladíka začal projevovat již v raném dětství. Poctivě chodil do houslí, hrál v ochotnickém divadle a zpíval v dětském sboru brněnské Janáčkovy opery. Není divu, že po maturitě zamířil rovnou k přijímačkám na Janáčkovu akademii múzických umění, přijat byl ale až na druhý pokus. Po absolutoriu začal hrát jako hrdý „Brněnec“ nejprve na své domácí scéně v satirickém Divadle Večerního Brna, kde nasbíral první cenné zkušenosti a dostal široký prostor k rozvinutí svého talentu. V roce 1965 se stal členem činoherního souboru Východočeského divadla v Pardubicích, na jehož jevišti prožil čtyři sezóny. Další pak odehrál ve Státním divadle v Ostravě a v roce 1970 konečně dorazil až do Prahy. Nejprve působil v Divadle S. K. Neumanna (nyní Divadlo pod Palmovkou), v roce 1979 přešel do souboru Městských divadlech pražských a nakonec posílil soubor jedné z nejlepších pražských scén, Divadla na Vinohradech. V roce 1994 dosáhl nejvyšší herecké mety – angažmá v Národním divadle, aby se po čtyřech letech na Vinohrady vrátil.
Pracovat s ním byla radost
Ladislav Frej byl odjakživa velmi společenský a empatický, takže se bez problémů zařadil do party nejlepších českých hereckých es druhé poloviny minulého století. Díky tomu také začal dostávat role i ve filmových, především ale v televizních projektech. Poprvé se mihl před kamerou již v roce 1965, o rok později dostal první hlavní roli v televizním muzikálu režiséra Jiřího Vanýska Co je to ta koule žlutá, v němž mohl naplno předvést, že je nejen dobrý herec, ale také zpěvák a muzikant. Opravdu větší hereckou příležitost mu nabídl poprvé až o osm let později režisér Otakar Vávra v dvoudílném válečném dramatu Dny zrady, v němž Frej ztvárnil postavu velitele pevnosti. Zahrál si pumpaře v Chalupářích i závozníka Radka v Ženě za pultem, divácky zbožňovanou hvězdu z něj ale udělal až v roce 1977 legendární tvůrčí tandem Dietl – Dudek, když mu svěřil postavu Karla Sovy mladšího v legendární Nemocnici na kraji města. Ještě v osmdesátých letech točil Ladislav Frej několikrát ročně, filmových nabídek ale postupně ubývalo, a tak od poloviny osmdesátých let už pracoval výhradně jen pro Československou televizi. Po roce 1989 začal spolupracovat i s komerčními stanicemi, ať již to byla Kriminálka Anděl, Ošklivka Katka, Cesty domů, V.I.P. vraždy, Stopy života…
Láska na útěku
Pro ženy byl vždy přitažlivý svým vzhledem i vystupováním, a tak od mládí v podstatě nikdy nebyl sám. Poprvé se oženil velmi brzy se svou studentskou láskou A. Sklenarikovou, o níž se toho moc neví. Po pár letech totiž emigrovala do Švýcarska i se synem Davidem, s nímž je sice v současnosti herec v kontaktu, komunikují spolu ale anglicky. Jeho druhou ženou se stala rodačka z Prostějova, herečka Gabriela Wilhelmová, která byla od sedmdesátých let bez stálého angažmá a proslavila se účinkováním v monodramatech, s nimiž procestovala celé Československo. Jejich vztah vážně poznamenala marná snaha zplodit potomka. Gabriela dvakrát potratila, nedorozumění narůstala a doma prý mívali dost často ‘Itálii‘. Nakonec se moudře rozešli, zůstali ale přáteli až do Gabrieliny smrti, přestože se znovu provdala za režiséra Rudolfa Růžičku. Posledních šest let bojovala se zákeřnou rakovinou, které nakonec podlehla v pouhých šedesáti letech. Během angažmá ve Zlíně se pak Frej sblížil s nádhernou Evelynou Steimarovou, oba velmi toužili po dítěti, opět ale marně. „Nešlo to, mohli jsme mít oba děti, ale bohužel ne spolu,“ prozradil Frej později v knize Herecká manželství. Jejich nenaplněný vztah se rozpadl po pouhém roce, když už Evelyna čekala dceru Vendulu, jenže nikoli s Frejem ale s textařem Zdeňkem Rytířem.
Osudová láska
Vytoužené otcovské role se vzápětí konečně dočkal i Frej, protože ve stejné době už byla těhotná i jeho o tři roky starší kolegyně a nová partnerka, herečka Věra Galatíková, o níž dodnes říkává, že byla osudovou ženou jeho života. V roce 1971 mu porodila vytouženou dceru Kristýnu, o dva roky později k ní ještě přibyl Ladislav Frej mladší, přesto se tentokrát Frej do ženění nehrnul. Jejich vztah byl totiž přímo přeplněn nejen vášnivou láskou, ale současně také spoustou divokých zvratů. Teprve když onemocněl těžkou svalovou chřipkou a Věra o něj i v nemocnici láskyplně pečovala, konečně ji požádal o ruku. Navzdory dvojímu mateřství totiž ještě nikdy vdaná nebyla a oficiální status svobodné matky se její rodině příliš nezamlouval. Vzali se v roce 1977 a nakonec spolu prožili jako manželé krásných třicet let, dokud Věru v roce 2007 nepřipravila o život rakovina plic. Zemřela v kladenské nemocnici tři dny před Štědrým dnem.
Pátá svatba? Ani náhodou!
Ani po Věřině smrti nezůstal neodolatelný elegán sám. Již zhruba pět let má stálou přítelkyni Gabrielu Mrkvicovou a i s ní prožil boj o život, když u jeho partnerky lékaři diagnostikovali rakovinu prsu. Tentokrát se jim ale podařilo nad zákeřným osudem zvítězit. Přesto je u něj v domě v Hostivicích, který kdysi Ladislav kupoval s Věrou, dodnes pouze na návštěvě. A nejspíš je takové uspořádání moudré a oběma vyhovuje. „Mám svůj byt v Praze. Kdybychom spolu žili natrvalo, asi bychom se posekali,“ prozradila totiž paní Gábina před časem deníku Blesk.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská