Zažil jsem tam šílenství, tam to smrdělo a já byl nadšený… Ondřej Sokol už není ´rodinný přítel´, ale drsný šéf, co se chystá rozdávat hvězdám padáky
28.07.2017
Foto: Falcon
Popisek: Ondřej Sokol: Jeho zatím poslední velká filmová role je lékař Jiří v prvním dílu Hřebejkovy trilogie Zahradnictví; má název Rodinný přítel a právě toho Sokol hraje
Ondřej Sokol je v českém šoubyznysu celkem úkaz. Pokud se s ním bavíte, nikdy nevíte, zda hovoří vážně, nebo si z vás neutahuje. Nejde však „jen“ o rozevlátého herce a komika, od kterého bychom věčnou nadsázku mohli čekat. Ondřej totiž nastupuje do slovutného, legendárního divadla Činoherní klub coby umělecký šéf s pravomocemi například obměňovat členy souboru. V posledním jeho rozhovoru pro Český rozhlas se z něj snažil Jan Pokorný vydolovat, kdo toho padáka dostane…
Ondřej Sokol se opravdu nezdá, nejvíce je vidět pochopitelně jako herec, ale kromě toho jde o režiséra, a to režiséra velmi úspěšného, ale také, opět úspěšného překladatele divadelních her. Dokonce natočil i film podle svého scénáře - prostě Ferda mravenec, anebo renezanční všeuměl, co si vyberete. A nyní se chystá na novou úlohu uměleckého režiséra svého zamilovaného Činoherního klubu: „Těším se na to moc, beru to spíš jako poslání,“ neskrýval nadšení v rozhovoru pro Český rozhlas Ondřej Sokol.
V Činoheráku to smrdělo, ale zažil jsem tam šílenství
K této scéně, kde hraje mnoho velkých hvězd a herců dobře známých z televize, má specifický vztah: „Do Činoherního klubu jsem chodil od malička jako dítě. Ivo Krobot byl spolužák mojí maminky z gymplu, a tak máma mě vodila do divadel. V Činoheráku jsem zažil šílenství, tam to smrdělo a já byl nadšený. Už to smrdí míň, ale nadšení je stále stejné,“ popsal svůj vztah k divadlu svým specifickým způsobem Ondřej Sokol.
Jako umělecký režisér bude ale dělat i nepopulární kroky, jako třeba personální změny v souboru: „Musím udělat dramaturgický plán na delší dobu, než se dělá, proběhnou změny v souboru…,“ potvrdil Janu Pokornému. Kdo soubor opustí, však prozradit za žádnou cenu nechtěl. Hlavy ale padat budou, to je jasné: „Činoherní klub mám výjimečně rád, i když budu dělat kroky, které nejsou populární, budu je dělat z lásky k Činohernímu klubu,“ plánuje Ondřej.
Činoherák potřebuje restart
Podle Ondřeje Sokola je „Činoherák“ poněkud nedoceněnou scénou a je fakt, že třeba Dejvické divadlo si kult kolem sebe udržuje asi lépe: „Činoherní klub potřebuje restart, bylo to kultovní divadlo. Prostor je natolik výjimečný, je tam tolik nadaných lidí, divadlo by se mohlo vrátit na špici, musíme začít být odvážnější,“ plánuje budoucnost Ondřej. Nechce však jít cestou umělecky těžkých a nesnadno pochopitelných představení, což je pro diváky asi dobrá zpráva: „Nenávidím umění pro umění. Jsou počiny, které nejsou jisté, jak dopadnou, diskutabilní hry, ty bych chtěl dělat,“ přiblížil Janu Pokornému svůj záměr.
Konec Ondřeje Sokola v Partičce?
Kromě vážného divadla má Ondřej svou tvář komika, tedy tu spojenou s dříve jen televizní Partičkou. Tu někteří lidé naprosto zbožňují, jiní ji zase nemohou ani cítit. Její fanoušci ale málokdy přesně ví, na čem jsou. Občas se totiž píše o tom, že se Ondřej Sokol s Richardem Genzerem a Michalem Suchánkem poštěkali a už spolu nevyjdou, aby se pak klidně objevili na představení pospolu… Tomuhle trojlístku lze zkrátka a dobře máloco věřit a je lepší počkat, jak se věci vyvinou. Aktuálně se proslýchá, že by se měla Partička na obrazovky Primy vrátit. To ovšem koliduje s další řadou pořadu Tvoje tvář má známý hlas, který od začátku moderuje právě Ondřej Sokol, tudíž by se musela Partička obejít bez Sokola. To jsou ale pouze spekulace, Ondřej Sokol tvrdí: „Nevím, zda budou nové díly Partičky.“
Před premiérou trpím
Ondřej Sokol přiznává, že dělat srandu je pro něj extrémně těžké, o výstupech velmi pečlivě přemýšlí, také je hrozný trémista: „Jsou vtipy, které přestanou fungovat. Lidi se něčemu přestanou smát a já řeším, jestli za to můžu já, nebo jestli to nějak přestane rezonovat s něčím.“ A dodává: „Hodně se to projevovalo na Partičce, když jsme jezdili divadelní představení a lidi nám nabízeli, co máme hrát, to bylo poznat, čím lidí žijí.“
Ondřej září také jako stand up komik, tento žánr sám definoval: „Stand up je disciplína, kde je člověk sám za sebe, a tím pádem je to něco mezi románem na jevišti, epickým vyprávěním, a zvláštním, odlehčeným hraním…“ Před premiérou prý neuvěřitelně trpí a to, co člověk považuje za lehkost, on sám prostě vydře: „Každé třetí přestavení chci odejít z pódia, ale nikdy jsem to neudělal. Iva Janžurová mi jednou odešla z jeviště, když hledala rtěnku. Nejprve jsem zaraženě mlčel, pak jsem se chytil a rozehrál. Zájezdy s Ivou mě na mnoho let zocelily, hráli jsme všude a já na to hrozně rád vzpomínám,“ zazní od něj nakonec smířeně.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Michaela Špačková