Nikdy o sobě nepřestala pochybovat a mindráky léčila alkoholem. Propila se až k vyhazovu z Národního. Tajnosti slavných
27.07.2017
Foto: ČT
Popisek: Marie Motlová ve své nejslavnější roli Emy v Nemocnici
Kdo by neznal dobromyslnou a neustále brblající hospodyni Emu z Nemocnice na kraji města. Její představitelka Marie Motlová byla mimořádná herečka, přesto utápěla nekonečné deprese v alkoholu. Užívala si života, nikdy nevěděla, kolik vlastně vydělala, a klidně vyrazila taxíkem až na Šumavu.
Nikdo jí neřekl jinak než bába Motlová, a přestože se věnovala herectví celý život, nikdy o sobě nepřestala pochybovat. Nekonečné deprese, jimiž trpěla především kvůli svému vzhledu, s oblibou utápěla v alkoholu, a právě kvůli komu se konečně proslavila až po padesátce. Svérázná Marie Motlová patří do nevelké skupiny herců, kterým věříme každé slovo či gesto. Působí tak přirozeně a lidsky, že ji musíme obdivovat a oblíbit si ji. Většinu svých postav obdařila mateřskou starostlivostí, prostotou obyčejných, zejména venkovských žen, matek a babiček. Film ji konečně objevil, až když měla pět křížků na krku, a nejspíš proto jí nikdo neřekl jinak než bába Motlová. Rozhodně však nikoli hanlivě, naopak s nostalgickou něhou a úctou. Stihla se totiž zapsat do povědomí diváků jako rázná, svérázná a dobrotivá žena, s níž je sice občas problematické vyjít, přesto by ji určitě chtěl mít téměř každý nablízku. No řekněte, tak oddanou a perfektní hospodyni, jakou scenáristé obdařili primáře Sovu v Nemocnici na kraji města, byste určitě také brali všemi deseti.
Vytoužený úspěch utopila na dně flašky
Narodila se 1. května 1918 v Boru u Tachova, ještě v době Rakousko-Uherska, a rodiče z ní chtěli mít vzornou hospodyňku a matku početné rodiny. Podle jejich přání se měla stát zdravotní sestrou, a tak zdravotní školu skutečně vystudovala a nějaký čas oddaně pečovala v nemocnici o pacienty. Nepřestávala však pošilhávat po tetičkách, které hrály ochotnické divadlo. Nakonec se rozhodla, že to s herectvím přece jen zkusí. I přes počáteční nesouhlas rodičů vystudovala roku 1943, tedy v době německé okupace, pražskou konzervatoř. Po osvobození přijala nabídku angažmá v divadle E. F. Buriana, již po roce ji ale Jindřich Honzl angažoval do Studia Národního divadla, ve kterém působila do roku 1950. „Bohužel pila, protože uvnitř byla nešťastná ze svého vzhledu. Zničilo jí to život. Jednou přišla opilá na představení do Národního divadla, a kvůli tomu ji vyhodili. Z venkova se díky talentu dostala do Národního, a když o místo v něm přišla, skončila zase ve venkovských divadlech,“ prozradila v rozhovoru pro ahaonline.cz její věrná kamarádka, herečka Antonie Hegerlíková.
Užívala si, co to šlo
Její nadějně vyhlížející kariéru na čas pozastavilo vážné onemocnění a do určité míry i obtížnost doby. Po překlenutí těchto problémů se krátce věnovala povolání hlasatelky v pražském rozhlase, navíc ji čekala šťastná událost – svatba. Manželství ale příliš dlouho nevydrželo, a tak hledala útočiště především v práci. Spokojených deset let prožila na jevišti Městského oblastního divadla v Mladé Boleslavi, v letech 1966 až 1979 pak působila v angažmá v kladenském Divadle Jaroslava Průchy. Tam se také seznámila s kolegou Karlem Friedrichem, za nějž se později provdala. Během působení v kladenském divadle hravě stihla natočit i většinu svých filmů. V 70. letech se stala vyhledávanou a oblíbenou filmovou herečkou a vůbec jí nevadilo, že dopoledne měla zkoušku v divadle, odpoledne natáčení a večer představení. „Vlála životem, kterého si uměla užívat! Nikdy nevěděla, kolik vydělala, a dokázala jet taxíkem na Šumavu na chalupu, protože ji bolely nohy,“ vzpomínala paní Hegerlíková. A když jí náhodou peníze došly, dokázala prý dělat neuvěřitelné vylomeniny. Jednou dokonce klidně prodala na černém trhu občanku za tehdy závratnou sumu čtyřicet tisíc korun.
Proslavil ji Papoušek
Osudovým zlomem v Mariině umělecké dráze bylo setkání s režisérem Jaroslavem Papouškem, který ji objevil – kde jinde než v divadle. Díky němu se jí s padesátkou na krku podařilo stát se jednou z nejznámějších českých filmových hereček. Papoušek ji totiž v roce 1969 obsadil do role babi Homolkové v hořké, veleúspěšné komedii Ecce homo Homolka. Výborně zapadla do vypečené pražské rodinky Homolkových, kterou tvořili Josef Šebánek, Helena Růžičková, František Husák a nezbedná dvojčata Petr a Matěj Formanovi. Právě se svým filmovým manželem Josefem Šebánkem připravila pro diváka nezapomenutelné scény, u nichž si nejsme ani trochu jistí, zda je tak dokonale hrají, či jsou prostě jen sami sebou. Film měl takový úspěch, že se režisér rozhodl natočit další dvě neméně úspěšná volná pokračování. A ani po více než čtyřiceti letech neztrácí tato trilogie nic ze svého kouzla a právem se řadí ke skvostům české kinematografie.
Manžela odkázala kamarádce
Homolkovi a hlavně Jaroslav Papoušek filmovou kariéru Marie Motlové tak ‘rozjeli‘, že dokonce musela některé zajímavé nabídky odmítat, a začaly se hromadit i ty televizní. Mimo jiné zazářila v roce 1977 jako svérázná výkupčí lahví v seriálu Žena za pultem, především ale jako hospodyně primáře Sovy v Nemocnici na kraji města, kterou ztvárnila naprosto nenapodobitelně. V roce 1979 sice oficiálně odešla do penze, ve filmu se ale ještě objevila. Ke konci života ji trápily otékající nohy a otevřené bércové vředy, kvůli nimž téměř nemohla chodit. Zemřela rok po uvedení svého posledního filmu Všichni musí být v pyžamu, který opět režíroval – kdo jiný než Jaroslav Papoušek. Navždy odešla 26. srpna 1985 v pouhých sedmašedesáti letech. Když zemřela, ujala se urny s jejími ostatky její kamarádka Antonie, která se později vdala za vdovce po Motlové a prožila s ním zbytek jeho života. Poté uložila do své rodinné hrobky v Praze-Ďáblicích i Mariiny ostatky. „Chtěla jsem své blízké mít u sebe, nechtěla jsem je opustit,“ dodala.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská