´Chcípáček´ Špidla, ´mašinfíra´ Gross a doba, kdy se privatizovalo, lobbovalo, uplácelo, loupilo ve velkém a odvolávalo se na křišťál
28.07.2017
Foto: ČT / repro
Popisek: Stanislav Gross
ParlamentníListy.cz upozornily na pozoruhodnou publikaci s názvem „Premiéři v rukách poradců aneb kdo komu vládne“, kterou publikoval miliardářem Karlem Janečkem spravovaný Nadační fond proti korupci na svém webu. KrajskéListy.cz se tudíž zahloubaly do předlohy a nalezly pro vás tolik pikantností, že to vydá na několik pokračování. Zákulisní informace z české politiky za poslední více než dvě dekády jsou shrnuty na více než sto stránkách textu. Publikace kriticky hodnotí éry Václava Klause, Miloše Zemana a pokračuje přes premiéry Vladimíra Špidlu, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka až k nástupu pravicových premiérů Mirka Topolánka a Petra Nečase. Vyprávění Janečkových analytiků končí u vlády Bohuslava Sobotky. Na první dva premiéry jsme se podívali v předešlých článcích. Dalšími, na koho se zaměříme, jsou „byrokrat v oblacích“ Vladimír Špidla a „ten dravější“ Stanislav Gross.
Dětství Vladimíra Špidly bylo provázeno řadou nemocí. „Jako dítě byl takový chcípáček,“ řekla o něm jeho matka. Po škole a studiu prošel řadou zaměstnání. Živil se jako pracovník památkové péče a ochrany přírody, archeolog, dělník na pile, zaměstnanec mlékárny či skladu stavebnin. I v politické kariéře vystřídal a zastával během času množství funkcí, byl to muž mnoha profesí.
Vládli za něj jiní
Členem předsednictva ČSSD se stal v roce 1992, předsedou strany pak v roce 2001, tento post zastával do roku 2004. Ve vedení strany vystřídal Miloše Zemana, po svém zvolení se nechal slyšet, že by rád spolupracoval s lidmi, na které je spoleh. Což se stalo – ve straně figurovali Stanislav Gross, Zdeněk Škromach a Lubomír Zaorálek. Autoři publikace Nadačního fondu charakterizují premiérství Vladimíra Špidly jako dobu, kdy za něj vládli jiní – mladší a dravější politici a jejich lobbisté. „V průběhu úpadku české sociální demokracie se Vladimír Špidla jako tehdejší premiér příliš nezabýval řízením vlády a raději si čítával přepisy telefonních odposlechů. (...) Špidla chodil na zasedání vlády nepřipraven, a jak uváděl ve veřejných rozhovorech Pavel Dostál, neměl mnohdy ani ponětí o tom, co se ve vládě projednává a jaká jsou stanoviska zúčastněných stran,“ řekl k jeho vládě v roce 2006 Miloš Zeman.
Coby premiér se Vladimír Špidla opíral o řadu poradců, mezi ně patřil ekonom Jaroslav Ungerman, kterého si i jako poradce v roce 2014 zvolil nastupující ministr financí Andrej Babiš. Nejprůraznějším politikem Špidlovy vlády, jež se pustila do finanční reformy provázené protesty, poslala české vojáky do Iráku a také čelila povodním v roce 2002, se ukázal být Stanislav Gross. V červnu 2004 po propadu ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu Vladimíra Špidlu nahradil…
Opojení na cestě k vrcholu
„Byl by to příběh o zcela nezkušeném, velmi sebevědomém mladém muži, který se rychle ocitl na samém vrcholu státní moci. A který opojen – pro mládí typickým – pocitem vlastní neohroženosti rozehrál velké hry s mocnými podnikateli, lobbisty a pochybnými existencemi, kteří jej nechali odstranit v okamžiku, kdy přestal vyhovovat,“ píše se v publikaci Nadačního fondu. Už v roce 1989 vstoupil mladík Gross do sociální demokracie, rychlá kariéra v politice na sebe nenechala dlouho čekat – premiérem se stal už ve svých 35 letech.
Gross se v politice zaměřoval na bezpečnostní otázky, tato linie ho dovedla až na post ministra vnitra. Do úřadu ministra vnitra nastoupil v roce 2000, dva měsíce poté, co se do sporů ohledně policejní reorganizace provedené Václavem Grulichem musel vložit tehdejší prezident Václav Havel. „Cítím potřebu zastat se policistů, protože si nejsem jist, zda sbor neřídí lidé nastrčení ruskou mafií,“ řekl tehdy k nestabilní atmosféře. „V rámci reorganizace totiž mělo dojít k faktickému rozpuštění některých specializovaných útvarů bojujících s mafií. Někteří elitní vyšetřovatelé byli skandálně obviněni z činů, které se později neprokázaly. Falešná obvinění však splnila svůj účel, kterým byl odchod těchto policistů do civilu. Situace skoro jako z jara a z léta roku 2016…“ napsali autoři textu Nadačního fondu.
Klíčový kádrovák
Stejně jako mnozí další politici, také Stanislav Gross udržoval přátelské styky s podnikateli, právníky a lobbisty. Byl to Pavel Musela figurující v kauze ovládnutí Mostecké uhelné společnosti a provize při nákupu obrněných transportérů Pandur, Miroslav Jansta – nyní stíhaný za machinace se sportovními dotacemi, Radek Pokorný, také spojený s kauzou uhelné společnosti a později i se jménem Bohuslava Sobotky, do jehož éry také celý privatizační skandál patří. Jelikož se mnohým nedařilo v komunikaci s Vladimírem Špidlou, obraceli se na Stanislava Grosse. „Gross je dnes určitě klíčovým kádrovákem ve státě. Rozhoduje nejen o obsazení funkcí v poslaneckém klubu ČSSD, ale i na ministerstvu průmyslu, v Telecomu, Čepru, v ČEZ, Škodě Praha. Špidla tohle vůbec neřeší, to jde úplně mimo něj,“ vyjádřil se roku 2003 na adresu Stanislava Grosse jeden z lobbistů.
Křišťálová éra
Své styky měl se Stanislavem Grossem v té době i Andrej Babiš. Vláda se chystala v roce 2004 prodat státní podíl holding Unipetrolu, jednala o tom s polskou firmou PKN Orlen, která měla některé firmy spadající pod Unipetrol prodat americké společnosti ConocoPhillips a společnosti Agrofert Holding miliardáře Andreje Babiše. V roce 2005 otřásla mediálním prostředím korupční aféra. Zdeňek Doležel slovy „na stole bude pět“ žádal úplatky v souvislosti s prodejem podílů Unipetrolu. Na videozáznamu se mluvilo i o tom, že si Gross měl nechat platit za schůzky s lobbisty, že Andrej Babiš měl dát bývalému premiérovi 50 milionů za ČEZ. Byla to kauza, kvůli níž Stanislav Gross rezignoval jako předseda ČSSD a stáhl se z politického života.
Ke kauze Unipetrolu novinář Jaroslav Spurný v únoru 2008 napsal: „S odstupem času je zřejmá jedna věc, velký zájem na odhalení korupce kolem Unipetrolu měla skupina kolem Mrázka a Pitra. Mafiánský kmotr Mrázek a jeho společník Pitr doufali, že se tak do hry o Unipetrol dostanou znovu. Informace pouštěné médiím pravděpodobně odněkud ze zdrojů blízkých oběma jmenovaným nepochybně způsobily pád premiéra Grosse. ,Konečně je ten mašinfíra z cesty a je naděje, že karty už nebude rozdávat jeho šéf Babiš,‘ říkal nadšeně počátkem září 2005 Tomáš Pitr autorovi tohoto článku.“
Rozpad Grossovy vlády a vládní krizi na jaře roku 2005 způsobila aféra kolem ohledně majetku Stanislava Grosse a koupě luxusního bytu na Barrandově, kterou se mu nepodařilo věrohodně vysvětlit, a také podnikání jeho ženy Šárky. Své majetkové poměry musel pak Gross (podobně jako později Andrej Babiš) obhajovat v Senátu. „Ten původ je tak křišťálově čistý, že ani křišťál křišťálově čistější být nemůže,“ hájil se tenkrát…
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Lenka Sloupová