Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zpověď týraného dyslekticko-dysgrafického autisty… Ještě štěstí, že v dobách mé školní docházky nebyla známa asertivita a stát se do toho, kupodivu, pletl méně než dnes

26.07.2017
Zpověď týraného dyslekticko-dysgrafického autisty… Ještě štěstí, že v dobách mé školní docházky nebyla známa asertivita a stát se do toho, kupodivu, pletl méně než dnes

Autor: YouTube / repro

Popisek: Snímek z filmu Obecná škola: Myslíte, že by Igor Hnízdo mohl dnes vůbec za katedru?

Na webu epravo.cz, což je elektronický internetový deník primárně určený pro právníky a lidi z justice, díky čemuž je valná většina jeho článků psána s vědomím znalosti právní problematiky, jsme objevili zajímavou a velmi zábavnou ´anomálii´. Článek JUDr. PhDr. Stanislava Balíka, advokáta a bývalého soudce Ústavního soudu, se totiž týká školství, byť z hlediska právníka, pochopitelně, a je psán jako zábavná glosa. Sice zábavná, ale možná o to více alarmující… Web nám laskavě dovolil článek publikovat. Čtěte tedy vzpomínky pana ústavního soudce na jeho školní docházku, konfrontované s tím, jak by to asi bylo dnes…

Letní měsíce jsou pro děti končícího předškolního věku poslední příležitostí prožít čas bez starostí a povinností. „Dnes naposledy jsem pasákem, králem luk zelených, zítra již budu jen školákem, zítra snad přijde sníh,“ recitovával mi vždy kolem 31. srpna po mnoho školních let tatínek. Škola dnešních dětí se, z mého pohledu bohužel, od té mojí výrazně liší, lišila se ostatně škola mých prarodičů a rodičů od té mojí. Jsou výchovné metody dnešního českého školství, pokud škola ještě vůbec smí vychovávat, správnou cestou k „vyškolení“ odolné osobnosti?
 
Dovolím si nyní na vlastním přikladu porovnat školství a výchovu 60. – 70. let 20. století s modelem dnešním.
 
I. Do školy mě vzali ještě jako pětiletého. Tou dobou jsem již z domova uměl číst a počítat, od rodičů jsem měl i solidní základ pro vlastivědu, a proto jsem se v první třídě chtěl blýsknout a předvést. Poté, co jsem nebyl pokaždé vyvolán, začal jsem odpovědi vykřikovat bez vyzvání. Paní učitelka Kuběnová mě po dvou varováních nekompromisně postavila do kouta „na hanbu“.
 
II. Před vánočními svátky jsem v první třídě využil chvilky, kdy jsme nikým nehlídáni po odchodu paní učitelky a spolužáků do školního skladu spolu zůstali sami v opuštěné třídě, a políbil spolužačku. Oba jsme pak o svátcích dostali spalničky.
 
III. Ve čtvrté třídě o mně paní učitelka Léblová před rodiči na třídní schůzce řekla, že se pohybuji na hranici normálnosti. Tatínek ji uštěpačně požádal, aby rodičům vysvětlila, kudy je hranice normálnosti vedena. Byla vedle, a tak jsme oba od té doby měli „o kamarádku více“, což se vcelku zákonitě promítlo především v mých vysvědčeních.
 
 
IV. Přibližně v téže době mi při vysypávání odpadků do popelnice spadl z koše na chodník salátový list. Kolemjdoucí pán mě vyzval, abych jej zvedl a vhodil do popelnice. Vzdorovitě jsem nechal list ležet a běžel po osmaosmdesáti schodech domů. Onen muž mě nelenil pronásledovat, byl natolik zdatný, že stihl okamžik, kdy jsem za sebou zaklapl dveře. Na první zazvonění mu tatínek otevřel a poté, kdy vyslechl „obžalobu“, mě poslal, abych šel list zvednout.
 
V. V šesté třídě ocenil pan učitel Mařík, který mimochodem uměl vyrušujícího spolužáka od tabule bolestivě přesně trefit křídou až do poslední lavice, moji slovní úlohu z matematiky slovy: „Máš dobře vypsanou nohu. Výsledek je ale správný.“ Téměř ve stejné době mě paní učitelka Hužerová při hodině ruského jazyka vyvolala se slovy: „Ребята смеяйтесь, Станда будет читать.“
 
VI. V osmé třídě jsme v chemické laboratoři vyrobili čpavek. Pan učitel Kuks mě tehdy vyzval, abych ke čpavku přičichl. Učinil jsem tak, aniž bych byl poučen o následcích.
 
VII. Při cestě z lyžařského kurzu v Krušných horách zapadl náš motoráček u stanice Rusová do hluboké sněhové závěje. V noci ve vagonku mrzlo, ředitelka Vondráčková však, nemajíc o nás žádných zpráv, uklidnila rodiče ujištěním, že se nemůže nic stát, neboť s dětmi je její zástupce Mařík.
 
VIII. V deváté třídě jsme předstírali, že neslyšíme pana učitele Zahradníka, který nás z okna školy na školní hřiště volal, abychom přišli na odpolední vyučování dílen. Hodina se nekonala, v třídní knize se neobjevil žádný zápis. O týden později jsme vstupovali do dílny s obavami. Byli jsme vyzváni, abychom si vybrali „injekční stříkačku“, lať, kterou o náš zadek posléze bolestivě přelomil.
 
IX. Tělocvikář Pyšl nás, méně sportovní gymnazisty, oslovoval jednotně: „Balvane!“  Památná věta zněla, že při volejbale, „kam dosáhneš jednou prackou, dosáhneš i oběma, balvane“. Tentýž profesor zorganizoval branné cvičení tak, že jsme opouštěli školu s plynovými maskami v mracích štiplavého plynu. Ten pak nešlo po několik dnů vyvětrat, přesto se dále vyučovalo. Profesorka Vichrová nás brilantně provedla dějinami hudby, zároveň nás však nutila, abychom při zpěvu dýchali bránicí. Běda tomu, jemuž se pohnula ramena.
 
 
X. Těch zabavených a nevrácených mincí po přistižení při hře „čáry“, těch karet, zabavených při přestávkovém mariáši…
 
Vezměme to nyní summa summarum dnešníma očima. 
 
I. V prvé řadě by bylo konstatováno, že dítě je evidentně hyperaktivní. Ředitel(-ka) příslušné školy pak pochybil (-a) již při zápisu. Chlapec neměl být do školy vůbec přijat, bylo na místě zařadit jej do předškolní výchovy. Postup učitelky byl zcela nevhodný, bude jí to vytknuto. Věc bude řešena s rodiči a výchovnou poradkyní (výchovným poradcem). 
 
II. Evidentní pochybení třídní učitelky, hraničící s trestným činem. Šíření nakažlivé choroby, ohrožování mravní výchovy mládeže, konzultace s psychologem nezbytná.
 
III. Učitelka chybně označila znaky autismu za hranici normálnosti. Otec neměl pak možnost získat vyčerpávající odpovědi na internetu.
 
IV. Šikana a týrání dítěte. Bude nutné věc řešit s OSPOD.
 
V. Urážlivé zesměšňování dysgrafika a dyslektika. Namísto toho byla „třeba částečná redukce učiva, poskytnutí delšího času na vypracování úkolů, používání speciálních pomůcek (např. počítač) a především hledání jiných cest vzdělávání“ (srov. heslo Dyslexie, dostupné na Wikipedii). V případě slovních úloh se doporučuje „zadávat veškeré úkoly s dostatečným časovým předstihem“ (srov. heslo Dysgrafie, dostupné také na Wikipedii). Tamtéž se lze dočíst, že se má umožnit „volné čmárání na ploše“.
 
 
VI. Ublížení na zdraví z nedbalosti.
 
VII. Důvod ke stížnosti a minimálně k odvolání ředitelky z funkce.
 
VIII. Úmyslné ublížení na zdraví. Důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru učitele.
 
IX. Šikana.
 
X. Krádež.
 
Do života bych tedy vstoupil s diagnózou týraného dyslekticko-dysgrafického autisty. 
 
Tážete se, proč jsem tuto diagnózu a zážitky z dětství a mládí nesvěřil panu prezidentu Klausovi a senátorům před jmenováním soudcem Ústavního soudu?
 
Neměl jsem úmysl je zatajit, poněvadž jsem je pokládal a pokládám za běžné a normální. Soudím, že pan prezident a většina senátorů rovněž.
 
Mohu dodat, že na všechny zmiňované učitele a profesory s láskou vzpomínám. Nejsem sám, na abiturientských srazech je dodnes o čem povídat. Ještě štěstí, že v dobách mé školní docházky nebyla známa asertivita, rodiče a učitelé si jedni druhých navzájem vážili, slova jedněch nebyla druhými znevažována a hlavně, stát se do toho všeho, ač se celý příběh odehrál za dob komunistických, kupodivu pletl daleko méně, než dnes.
 
Mým velkým učitelkám a učitelům budiž zachována věčná památka...
 
Text naleznete na portálu epravo.cz ZDE.
 
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na 

Vložil: Redaktor KL

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace