Byla stejně rázná jako její vrchní sestra Jáchymová. Zatímco manžel skvěle vařil, ona řídila auto a vlastnoručně postavila schodiště. Tajnosti slavných
25.07.2017
Foto: ČT
Popisek: Nina Popelíková jako vrchní sestra Marta Jáchymová v Nemocnici na kraji města
Na životní roli věčně nerudné vrchní sestry Jáchymové ji připravovala její vlastní dcera. A s jedinečným hercem Otou Sklenčkou měli v manželství karty jasně rozdané – on byl báječná hospodyňka a rázná Nina Popelíková s přehledem zastala všechny ‘chlapské‘ práce.
Druhou tak protivnou ženskou aby hledal se svíčkou v pravé poledne. Věčně nerudné vrchní sestře Jáchymové z Nemocnice na kraji města nešlo pod nos nikdy nic a nikdo. A obzvlášť jí ‘nevoněla‘ budoucí snacha, krásná a zakřiknutá sestřička Ina Galušková, kterou právem podezřívala, že to s láskou k jejímu synovi, řidiči Romanu Jáchymovi, nebude tak úplně košer. Ráznost měla její představitelka Nina Popelíková se svou postavou rozhodně společnou, protivnost jí nadělil Jaroslav Dietl ve scénáři. Ve skutečnosti byla vstřícná, vlídná a společenská. A po celý život velmi praktická, což v herecké branži zase nebývá až tak běžné. „Když se jelo třeba na zájezd do Německa a všechny si tam kupovaly různé svetříky a halenky, Nina si raději pořídila sadu nářadí,“ zavzpomínala na ni před časem pro deník Aha! kolegyně Jiřina Bohdalová. Není divu, zřejmě ji k tomu vychoval osud.
Musela se postarat
Její otec byl český důstojník, vojenský stavitel a během první světové války ruský legionář. Z Ruska si také přivezl krásnou manželku, která mu 14. října 1920 porodila dceru Ninu, která prožila první roky života v pražských Dejvicích, v kolonii bývalých ruských legionářů. Jenže když byly malé pouhé čtyři roky, maminka sebrala svých pět švestek, vrátila se do Ruska a nechala se s tatínkem rozvést na dálku. Nina zůstala v péči otce, s nímž procestovala vzhledem k jeho profesi téměř celé tehdejší Československo, školní období ale prožila na různých internátních školách. Nejspíš díky tomu byla pak mimořádně praktická a dokázala se vypořádat téměř se vším. Odmalička se u ní projevovalo výtvarné nadání, vztah k hudbě, nakonec ale u ní zvítězilo herectví, a tak se přihlásila na Státní konzervatoř u profesorů Jiřího Plachého, Anny Iblové, Aleše Podhorského a Františka Salzera.
Posila pro Sudety
Studium ukončila v roce 1943, a poté strávila do konce války jednu divadelní sezónu v Horáckém divadle v Třebíči, kde ji osud svedl dohromady s o rok starším hercem Otou Sklenčkou. Později se za něj provdala, prožila po jeho boku celý život a porodila mu dceru Milicu. _Během další divadelní sezóny působila na jevišti v Táboře a po osvobození posílila personálně oslabené scény v bývalých Sudetech – stala se členkou souboru v divadle v Teplicích, odkud v roce 1949 přešla do Liberce. V roce 1951 se stala členkou souboru jedné z nejvýznamnějších pražských scén, nově vznikajícího Divadla československé armády, později Divadla na Vinohradech, a patřila v divadelních šatnách do ‘prominentního‘ dámského klubu, v němž kromě ní byly Jiřina Jirásková, Karolína Slunéčková a Jiřina Bohdalová. Na jevišti vynikla jako herečka realistického vyznění a našla uplatnění v charakterních rolích dramatického i komediálního ražení. Dokázala ztvárnit postavy žen z lidu i noblesní dámy, které nezřídka inklinovaly k suchému humoru.
Královna malých rolí
Před filmovou kamerou stanula poprvé již v roce 1956 v projektu Studia FAMU, jako Marie Bukvajová ve studentském krátkém filmu Vlasty Janečkové Strach. Koncem padesátých let začala natáčet častěji, a přestože se objevovala výhradně v menších rolích, její postavy díky hereččině podání nikdy nezapadly. Vzhledem k věku už byla předurčena do rolí maminek, tetiček, úřednic, sousedek… Mohli jsme ji vidět například jako ošetřovatelku v komedii Zdeňka Podskalského st. Kam čert nemůže, coby matku jedné z hlavních hrdinek v dětském filmu Malý Bobeš, Bohunčinu matku ve slavné komedii Ženu ani květinou neuhodíš, jako poštovní úřednici Zounarovou v posledním filmu režiséra Martina Friče Nejlepší ženská mého života či tetu císaře Karla IV. v historické komedii Karla Steklého Slasti Otce vlasti.
Sázela na divadlo
Velmi brzy začala spolupracovat i s Československou televizí, již v roce 1962 si poprvé zahrála v inscenaci Františka Filipa V sanitce a vzápětí se mihla i v legendárním seriálovém projektu Tři chlapi v chalupě. První větší role na ni čekala až v roce 1970, kdy ztvárnila postavu bytné ve slavném historickém seriálu o počátcích národního obrození F. L. Věk, který natočil František Filip podle scénáře Otto Zelenky, napsaného podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska. Nechyběla ani v Třiceti případech majora Zemana či ve slavných Chalupářích, v nichž si zahrála Vlastinu maminku Makovcovou. Rolí má Nina Popelíková ve své filmografii více než pět desítek, přestože hlavní náplní jejího tvůrčího života stále zůstávalo divadlo. Stále hrála v Divadle na Vinohradech, odkud odešla až v roce 1976 oficiálně do penze. Ani poté ale televizní či filmové nabídky neodmítala, i když jich bylo méně, než očekávala.
Životní role
Nabídka životní role, díky níž si ji diváci zapsali natrvalo do paměti, přišla až pár měsíců po odchodu do penze. Ke ztvárnění vrchní sestry Marty Jáchymové přistupovala paní Nina velmi zodpovědně a odbornou poradkyni měla naštěstí po ruce. Stala se jí její vlastní dcera. „Maminka hrála vlastně mě. V té době jsem totiž pracovala jako zdravotní sestra,“ zavzpomínala v jednom rozhovoru Milica Sklenčková, která ve zdravotnictví působí dodnes. „Je to už tak dávno, co moje maminka seriál natáčela… V té době jsem už měla svoji rodinu a žili jsme odděleně, takže jsme nebyly až tak v kontaktu. Chtěla vědět spoustu věcí z oboru – povinnosti, odpovědnost a kompetence. Po dohodě s vedením nemocnice se mnou absolvovala jeden pracovní den.“ O čtyři roky později bylo ještě natočeno dalších sedm dílů Nemocnice na kraji města, které bezprostředně navazovaly na první třináctku a jejich premiéra odstartovala na obrazovce 22. listopadu 1981. I tehdy paní Nina natáčení zvládla, přestože už byla velmi vážně nemocná.
Do posledního dechu
Po celý život byla herečka velmi energická a praktická, takže si i po odchodu do penze neustále hledala nějakou náplň. „V manželství měli s mužem role rozdělené tak, že on chytal ryby a skvěle vařil a ona zase řídila auto, přestavovala chalupu u Velkých Popovic a klidně postavila i točité schodiště na půdu. I na takové věci si troufla,“ práskli na ni deníku Aha! přátelé. „Poté co role a nabídky nepřicházely tak, jak si to představovala, rozhodla se věnovat rodině a pustila se do toho s plnou vervou.“ Byla bezkonkurenčním domácím kutilem, pečovala o zahradu a stejně jako manžel Ota Sklenčka nezanedbávala ani výtvarné umění – kreslila, vytvářela olejomalby, grafiky a ex libris. „Také vím, že sbírala klíče, takové ty velké s ozdobným tepáním. Jeden jsem od ní dostala a chovám jej jako památku,“ zavzpomínala Jiřina Bohdalová. Osud paní Nině ale příliš času nedopřál, zaútočila totiž na ni zákeřná rakovina plic. Naposledy stanula před kamerou Naposledy se filmovým divákům představila jako učitelka Maruška Zemánková v romantickém dramatu režiséra Václava Matějky Má láska s Jakubem. Premiéry se ale již nedočkala. Zemřela 18. dubna 1982, bylo jí pouhých jednašedesát let. Její milovaný manžel Ota Sklenčka ji o jedenáct let přežil.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská