Pan profesor, Kikina a nyní „narcis v zajetí poradců“. Největší perly doby; vyšla publikace, popisující šťavnaté politické zákulisí
26.07.2017
.jpg)
Foto: TV Prima
Popisek: Bývalý prezident Václav Klaus v pořadu Partie
Nadační fond proti korupci, který spravuje miliardář Karel Janeček, na svých webových stránkách publikoval dokument „Premiéři v rukách poradců aneb Kdo komu vládne“. ParlamentníListy.cz na tuto pozoruhodnou publikaci upozornily, Krajské listy.cz se tudíž zahloubaly do předlohy a nalezly pro vás tolik pikantností, že to vydá na několik pokračování. Jak Parlamentky konstatují ve svém souhrnném článku, jde o zajímavé čtení k vodě na dovolenou: Komu by stoupl krevní tlak přesmíru, měl by se jít okamžitě zchladit... Více než stostránkový text totiž shrnuje informace ze zákulisí české politiky za poslední více než dvě dekády.
Kromě kritického zhodnocení éry Václava Klause, podle autorů zprávy „narcise v zajetí poradců“, se publikace zaměřuje i na premiérské období Miloše Zemana, „svéráze na scéně“. Pokračuje přes premiéry Vladimíra Špidlu, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka až k nástupu pravicových premiérů Mirka Topolánka a Petra Nečase. Vyprávění Janečkových analytiků končí u vlády Bohuslava Sobotky, ale obratem se vrací i ke kontroverznímu prodeji OKD. Zahájíme „panem profesorem", Václavem Klausem.
17. listopad 1989. Tímto dnem začala pro Václava Klause jeho vrcholná cesta politikou, kterou lze rozdělit na dvě období. To první začalo v roce 1997 a končilo roku 2003, kdy byl zvolen prezidentem. Zažil pád své vlády a konec svého předsednictví v ODS po neúspěšných volbách. „Jsem přesvědčen, že nejsme s Václavem Klausem už schopni vyhrát další sněmovní volby,“ řekl tehdy Petr Nečas. Klause v čele strany pak vystřídal Mirek Topolánek. Důležitým obdobím Václava Klause byla v první éře jeho kariéry léta 1998 až 2002 – doba Opoziční smlouvy č. 2. „Tak zvané kmotrovské struktury vyrostly právě na kultuře opoziční smlouvy a jsou tu dodnes,“ nechal se slyšet Miroslav Kalousek. Pojďme se podívat, jak to celé bylo a kdo všechno měl Václava Klause ve skutečnosti „v hrsti“.
Dva největší dárci ODS, jeden mrtvý, druhý na opačném konci zeměkoule
V době, kdy se země zmítala ve finančních problémech a premiér Klaus lidem tvrdil pravý opak, vyšly najevo vážné skutečnosti spojené s financováním ODS. Dnes už se ví, že to byl podnikatel a bývalý známý tenista Milan Šrejber, který věnoval občanským demokratům 7,5 milionu korun. Tehdy ale špičky ODS tvrdily, že peníze straně věnovali dva cizinci – Lájos Bács z Maďarska a Radjiv Sinha, který žil na ostrově Mauricius. Ukázalo se však, že obě dvě jména byla jen zástěrkou. Muž jménem Lájos Bács sice existoval, ale zemřel už na počátku 90. let. A druhý „dárce“ Radjiv Sinha z ostrovního státu až v Indickém oceánu odmítl, že by měl co dočinění s penězi pro ODS, vlastně toho moc nevěděl ani o České republice.
Strana mlžila tak dlouho, až MF Dnes informovala o existenci tajného švýcarského konta. „Ne, ODS žádné konto v zahraničí nemá,“ prohlásil tehdy uraženě Klaus.
Sarajevský atentát
„Jen krátce poté ho v kritické chvíli jeho nejbližší spoludruzi opustili a… zradili. Veřejně. Místopředseda ODS a ministr Ivan Pilip a člen ODS Jan Ruml před zraky televizních kamer vyzvali Klause k okamžité rezignaci na funkci předsedy strany. K výzvě se následně připojili i další vysocí funkcionáři ODS. Ivan Pilip a ministr vnitra Jindřich Vodička přiznali existenci tajného konta ODS v zahraničí v přepočtu se 170 miliony korunami. Osm ministrů podalo demisi,“ píše se v publikaci Nadačního fondu. „Měl jsem se také nemilosrdně zbavovat všech – jak mi kdosi včera velmi hezky napsal – neschopných nebo všehoschopných,“ vyjádřil se tehdy Klaus, který podal demisi jako poslední.
Oposmlouva a co z ní vzešlo
Potvrdil tím své selhání coby lídra, avšak do čela strany byl pak zvolen znovu, aby se potýkal s další aférou. Ta se týkala Jana Nováka, Klausova poradce a šéfa financí ODS do roku 1996. Kontrola stranického hospodaření ukázala, že Novák měl co dělat s černým financováním ODS. Před zatčením se pokusil o útěk do zahraničí, audit měl zdrcující dopady. „Chybějící vnitřní kontrolní mechanismy v ODS ztěžují zjišťování případných podvodů a osoby odpovědné za zaúčtování sporných transakcí nejsou známy,“ uvádělo se na adresu strany. „Jako za hlubokého komunismu – nikdo za nic nenesl osobní odpovědnost,“ napsali autoři publikace Nadačního fondu.
Ve volbách do Sněmovny roku 1998 zvítězila ČSSD, hlavní rival ODS. Nemohla však sestavit vládu a tak se zrodila zmiňovaná Opoziční smlouva č. 2. „Něco jako dohoda mafiánských bossů z třicátých let 20. století ve Spojených státech amerických, která zajistila tamější mafii nebývalý rozkvět na plných šedesát let,“ charakterizovali událost autoři publikace. Předseda ČSSD Miloš Zeman se stal premiérem a předseda ODS Václav Klaus se stal předsedou Sněmovny, kterým byl do roku 2002. Vyšetřování kolem financování ODS dospělo v této době ke svému vrcholu. V prosinci byl obžalován z daňových úniků již zmíněný Jan Novák, policie zatkla automobilového závodníka Ludvíka Ottu, který v případě zpronevěřených peněz hrál bílého koně, v podezření byla také společnost Teleaxis patřící oficiálním sponzorům ODS.
Klausovy kamarádšofty: Výtečník Kožený
V okolí Klause se také pohyboval, a kniha Nadace jej zmiňuje, finančník Viktor Kožený. „Nechci teď analyzovat, jak se všechno v této věci otočilo, jakým způsobem byl on dotlačen k odchodu z této země. Obrovskou vinu na této změně v jeho chování má česká závist, závist lidí vůči komukoliv, kdo o něco usiluje a kdo v něčem získá nějaký úspěch," řekl v roce 1997 Klaus k jeho osobě.
Kožený je přitom dodnes mužem ztělesňujícím dobu kuponové privatizace, jenž byl v Česku stíhán za své finanční operace související s Harvardskými investičními fondy. V roce 1998 se pak Kožený měl sejít se zástupci ODS, aby se dohodli na stylu financování strany. Kožený to však odmítá.
Viktor Kožený přezdívaný „pirát z Prahy“ už v roce 1994 opustil Českou republiku a odešel na Bahamy. O dva roky později bylo šest Harvardských investičních fondů kuponové privatizace s firmou Sklo Union Teplice transformováno na Harvardský průmyslový holding, ten pak Kožený koupil za více než 10,5 miliardy korun. Za finanční operace z tohoto období, kdy se svým kolegou Borisem Vostrým žijícím v Belize připravil Kožený akcionáře holdingu o majetek, jsou oba muži v Čechách trestně stíháni jako uprchlíci. Také ve světě se Kožený značně „proslavil“. Nalákal skupinu soukromých investorů k účasti na ázerbájdžánské obdobě české kupónové privatizace, která však skončila krachem. Investoři o vložené prostředky přišli a podezírají Koženého, že podstatnou část z nich zpronevěřil. Bývalý agent amerického protidrogového úřadu DEA a analytička ministerstva obrany v dokumentech federálního soudu na Manhattanu přiznali, že Kožený podplácel ázerbájdžánské prominenty s cílem získat v privatizaci ropnou společnost Socar. V USA byl Kožený obviněn z úplatkářství. V únoru 2009 zveřejnil Respekt dopis z října 1997, ve kterém Klausův poradce Jiří Weigl doporučil Viktora Koženého ázerbájdžánskému prezidentu Hejdaru Alijevovi jako průkopníka privatizačních procesů.
Weigl a tajemné schůzky v hotelu Savoy
Publikace Nadačního fondu se pak zmiňuje o Jiřím Weiglovi, který jako jeden z mnoha dostal také od Václava Klause coby prezidenta vyznamenání Záslužný kříž. Weigl patřil a patří ke Klausovým dlouholetým poradcům, stál u všech důležitých kauz v minulosti, jako byla i záležitost kolem schůzek v hotelu Savoy, a dnes šéfuje Institutu Václava Klause. V lednu 2008 se Jiří Weigl v hotelu Savoy sešel s lobbistou a poradcem Miloše Zemana Miroslavem Šloufem, a to jen krátce před prezidentskou volbou. Důvody setkání, které muži uvedli, zněly různě. „On mi nějak volal, že se mnou potřebuje mluvit a vyplynuly z toho narozeniny...“ tvrdil Weigl. „Předtím jsme se sešli na obědě, který pořádala nová banka na trhu mBank a pan Weigl chtěl kontakt na jednoho člověka, který tam byl. Já ho měl, tak jsme se sešli, abych mu ho mohl dát,“ uvedl tehdy Šlouf. Uveřejněné záznamy ze schůzky ve svém důsledku znamenaly přímou volbu prezidenta, díky níž se hlavou státu stal Miloš Zeman.
Co osoba, to problémy?
Václav Klaus se stýkal s řadou podnikatelů, jeden z nich, Alexandr Rebjonok, byl v hledáčku ÚOOZ a BIS. Rebjonok měl být dle vyšetřovatelů ÚOOZ mužem, který do Česka přiváděl podezřelé ruské peníze. Rebjonok se také pohyboval v prostředí podnikatelů, kteří postupně skoupili několik karlovarských hotelů. V hotelu Imperial, kde se pořádaly společenské akce pro zvané a kterých se účastnili často přední politici, měl své schůzky i Václav Klaus.
Zajímavou postavou z okolí Václava Klause je i Jan Stráský, který působil v ODS i ve vládě. Stráský například hovořil o tom, co se dělo, když vláda v roce 2000 řešila deregulaci nájemného, která by negativně ovlivnila životní situaci Klausovy matky. Stráský, který v té době považoval Klause za přítele, tehdy řekl: „Podle mě jsme zkazili bytovou politiku pro jeho sociální cítění. On nechtěl vystavit nájemníky obecních a státních bytů ekonomickému tlaku trhu, protože jeho maminka bydlí právě v takovém bytě. A tenhle příklad byl schopen uvádět i na jednání vlády.“ Jak napsali autoři publikace, „jsme přesvědčeni, že by kapitola o Václavu Klausovi a lidech z jeho okolí byla bez uvedení právě citovaných slov falešná a prázdná.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Lenka Sloupová