Když zjistil, že se na kytaru skvěle balí holky, začal pilně cvičit. A dotáhl to až ke zlatu. Vzápětí mu ho ale soudruzi pořádně osladili. Tajnosti slavných
15.07.2017
Foto: repro/Supraphon
Popisek: Karel Černoch
VIDEO Byl jedním ze tří nejvýraznějších králů české pop music– vlastně Karlů. Jenže se stal předním buřičem, navíc ověnčeným zlatem. A tak ho vzápětí smetli jako nepřítele režimu a rozvraceče státu.
Podle hlasových odborníků i hudebních kritiků byl Karel Černoch jedním ze tří nejlepších českých zpěváků své generace – společně s Karlem Gottem a Karlem Hálou. Úspěšně odstartoval v rock’n’rollové éře, dokázal si ale udržet zajímavý repertoár i po přechodu do takzvaného středního proudu. A neméně přitažlivý byl jeho hlas i přednes v době, kdy vystupoval sám, pouze v doprovodu kytary, a proměnil se ve folkovou hvězdu. Jenže stejně jako dělala kotrmelce společnost, v níž žil, poznamenávala i jeho osud. Startoval s černým puntíkem v kádrovém profilu kvůli buržoaznímu původu. Po okupaci republiky v srpnu 1968 se ‘provinil‘ nazpíváním několika velmi ostrých protestsongů a za Píseň o mé zemi dostal v roce 1969 nejprve zlatou Bratislavskou lyru, a vzápětí šestiletý zákaz činnosti. Paradoxně ale na něj represe nezapomněly ani po roce 1989, kdy mu pro změnu bylo vyčítáno, že si v zájmu existence své rodiny posypal hlavu popelem, aby mohl znovu začít vystupovat. Zkrátka kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Píseň o mé zemi:
Start se škraloupem v posudku
Rodiče se seznámili v Paříži, kde se jeho otec učil výrobě parfémů. Po návratu do Prahy si založil malou firmu, kterou mu ale o pár let později komunisté znárodnili, a 12. října 1943 se jim narodil syn Karel, který prožil dětství na pražském Smíchově. Odmalička se u něj projevoval výtvarný talent a chtěl se stát malířem. Od osmi let začal zpívat v dětském sboru a lásku ke zpěvu v něm prý probudila především maminka. „Přivedla mě ke zpívání prostřednictvím národních písní. Jako Jihočeška jich znala fůru, a tak se u nás doma pořád zpívalo. Na národních písničkách jsem se naučil zpívat druhý i třetí hlas,“ zavzpomínal kdysi v jednom rozhovoru. V devíti letech dostal svoji první kytaru, a když zjistil, že se na ni dají skvěle balit holky, začal pilně cvičit. V šestnácti poslouchal rozhlasové vysílání z Mnichova pro americké vojáky, a všechno, co slyšel, hned také zkoušel zahrát. Studovat šel nejprve na střední výtvarnou školu Václava Hollara, brzy ho ale vyhodili, protože vítězství pracujícího lidu v únoru 1948 nahlas komentoval: Kecy! Když k tomu přičteme i buržoazní původ v kádrovém profilu, mohl být rád, že ho poté vzali alespoň do učení na klempíře.
Procitnutí
(se skupinou Juventus v roce 1967):
Holka pro všechno
Dál studovat už jako ‘buržoazní živel‘ neměl šanci, a tak začal montovat ve smíchovské Vagonce Tatra tramvaje. Pak si ale našel lepší džob – stal se rekvíkem neboli rekvizitářem v barrandovských filmových ateliérech. Tedy holkou pro všechno, která musí splnit i to nejnesmyslnější přání. Musí mít šikovné ruce, aby vyrobil kdejaký nesmysl či vychytávku, vymetat bazary a starožitnosti, znát sběratele a chovatele… Karel se v tom našel, a ještě navíc všem v ateliéru zpíval. Později začal pracovat jako asistent vedoucího výpravy, takže jeho jméno najdete například v titulcích slavného muzikálu Dáma na kolejích. A byl to prý sám Jan Werich, který mu kdysi řekl, že by se měl zpěvem živit. První rock’n‘rollovou skupinu založil s kamarády z Barrandova ještě před startem bigbeatové éry, na vojně se pak seznámil s Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem a společně založili divadelní soubor The Vojsko (později VOJ), jehož součástí byla i malá kapela. Krátce spolupracovali i po návratu do civilu, jenže Šimek s Grossmannem chtěli především hrát divadlo, kdežto Černoch toužil zpívat.
Ona se brání:
Zlato a trest pro rozvraceče státu
Začínal v kapelách Komety, Donald či Karkulka, první opravdový hit Procitnutí ale natočil se skupinou Juventus. A následovala řada převzatých zahraničních skladeb s českými texty, které proměnili v hity. Jenže vzápětí přišel rok 1968. Natočil několik protestsongů, které národ přivítal s obrovským ohlasem. Vrcholem se pak stala Píseň o mé zemi, kterou složil společně s Pavlem Žákem, který ji také otextoval. Úspěch měla obrovský, z Bratislavské lyry v roce 1969 si díky ní Karel přivezl domů zlato. Vzápětí byl kvůli textu označen za rozvraceče státu a vyfasoval na šest let zákaz vystupování. Povolen měl jenom divadlo. A tak se základem jeho činnosti stalo divadlo Ateliér, v němž vystupoval za doprovodu vlastní skupiny Akvarel s Josefem Dvořákem, Evou Olmerovou, Ivanem Vyskočilem, Jaromírem Hanzlíkem a Jiřím Krampolem až do roku 1976. A současně také zpíval v souboru divadla Semafor. Pak už se konečně na jeho ‘provinění‘ pozapomnělo a mohl se postupně vrátit i do televize a před filmovou kameru.
Jsem pro
(ze seriálu Píseň pro Rudolfa III.):
Kdo chce psa bít…
Karel Černoch měl široký tříoktávový rozsah a široce otevřený repertoár, od rocku přes swing a jazz až po střední proud. Dokázal zpívat s doprovodem různorodých orchestrů či hudebních skupin všech žánrů, což z něj učinilo oblíbeného zpěváka všech generací. V sedmdesátých letech nakonec díky tomu přece jenom dostal příležitost zařadit se mezi přední interprety a reprezentoval republiku i na mnoha mezinárodních soutěžích a festivalech. Nebyl ale jenom zpěvá, na kontě měl také množství písní, ke kterým složil hudbu nebo napsal text. A většinu svých autorských písniček také sám nazpíval. Zahrál si v řadě filmů a televizních projektů, měl ale také svůj vlastní pořad Písničky potichu, do kterého si zval přátele a různé hosty: Pravidelně vystupoval v řadě pořadů, revuálních či silvestrovských programech. A to mu po roce 1989 zase přičetli jako minus. Kvůli vystupování v televizi v osmdesátých letech pak dostal pro změnu nálepku přisluhovače KSČ. A jsme u prastarého přísloví o onom psu a holi.
Prokletý šlechtic:
(Pokračování zítra)
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská