Celé to dnes vede k tomu, co jsme prožívali v komunismu; ti vědomější se uzavírají a ostatním stačí chléb a hry. Profesor Koutecký to dobře nevidí
17.07.2017
Foto: ČT / repro
Popisek: Profesor Josef Koutecký v Hyde Parku Civilizace
Profesor Josef Koutecký se od šedesátých let zasloužil o vznik nového oboru, dětské onkologie. V rozhovoru pro Moji psychologii se svěřil, jak ho zasáhla smrt jeho dlouholetého parťáka, ženy Jitky, a také s tím, že Evropa a evropské hodnoty jsou podle něj na scestí.
Obor, který si pan profesor Koutecký v šedesátých letech vybral, tedy dětská onkologie, byl novinkou a nikdo se do něj právě nehrnul: „Založil jsem obor, který nikdo nechtěl dělat. Dětskou onkologii. 97 % dětí tehdy umíralo. A já jsem přes lásku ke kráse a umění našel víru a přes ni odvahu pouštět se i do zdánlivě předem prohraných bitev,“ osvětlil profesor Koutecký. Dovede si dnes někdo představit, že v tehdejší době mělo dítě s diagnózou rakoviny podepsané svůj ortel, neboť tehdy umíralo na zhoubné nemoci 97 procent dětských pacientů? Dnes mají prognózu přesně opačnou, uzdraví se devadesát procent dětí, což je obrovský úspěch. „Vzhledem ke své profesi jsem musel být optimista. Když děti umíraly a přišly další, musel jsem věřit, že tentokrát se podaří je zachránit,“ uvádí Josef Koutecký a dodává: „Budoval jsem obor a musel jsem věřit především sobě, myšlence a dalším lidem.“
Milovník hudby od mala
Píle a nic jiného než píle postrčila profesora Kouteckého a jeho obor tam, kde se nyní nachází. Přitom pochází z velmi chudých poměrů, otec byl sirotek, který si ale přes to u sebe a u svého dítěte uprostřed vší chudoby zakládat na hudební vzdělání a literaturu, což profesor Josef Koutecký dnes oceňuje.
Lidem prý stačí chléb a hry
Josef Koutecký je známý jako kritik dnešní společnosti, právě ta evropská podle něj kráčí k zániku, neboť hodnoty, na kterých byla vystavěna, už neplatí: „Celé to dnes vede k tomu, co jsme prožívali v komunismu: ti vědomější se uzavírají a ostatním stačí chléb a hry. Obchoďáky jsou plné, nákupní vozíky jsou plné, všichni se dívají na televizi, mají auta a pět milionů lidí z desetimilionového národa jede na dovolenou do zahraničí.“ Žebříček hodnot se prý zcela změnil.
Neschvaluje život na psí knížku
Dnešnímu světu prý Josef Koutecký příliš nerozumí. Nechápe, proč se lidé neženou do sňatků a žijí spolu bez posvěcení úřadů, nebo proč uzavírají předmanželskou smlouvu: „Lidé, kteří dnes spolu začnou žít, udělají smlouvu o ekonomickém vyrovnání, až se budu rozcházet. Jak můžu jít do něčeho s tím, že to skončí? Já jsem budoval obor a musel jsem věřit především sobě, myšlence a beze zbytku dalším lidem…,“ uvedl pro časopis Moje psychologie.
Může mít žena kariéru?
Podle profesora Kouteckého by neměla žena mít svou vlastní kariéru: „Mně to dokonce připadá proti přírodě. Ženy jsou ty, které nesou společnost. Jsou silnější. Jsou matky. Muži je potřebují, aby dokázali naplnit svoje schopnosti, touhy a myšlenky… “ Přesto si ale uvědomuje, že je plno velmi nadaných žen: „Když je schopný člověk, nezávisle na tom, jestli je to žena nebo muž, místo na slunci najde.“
Doutník coby rituál
Ačkoliv je profesor Koutecký dříč, který dodnes tvrdě pracuje, k režimu jeho dne patří také relax se sklenkou v ruce za poslechu vážné hudby a pro něj tak typickým viržinkem: „Sport v rozumné míře je nepochybně zdravý, ale pro mě bylo daleko lepší poslouchat dvě hodiny koncert, než běhat po Stromovce. A doutník je pro mě rituál, který mi dělá dobře.“
Se smrtí manželky láska k ní nezemřela
Před třemi lety zemřela Josefu Kouteckému manželka, před rokem dcera Eva, což pro něj byly obrovské životní rány, ze kterých se těžko vzpamatovává. Často mluví o tom, jak krásný vztah s manželkou měli, ona se starala o rodinu, takže on se mohl perfektně koncentrovat na kariéru. „Byli jsme příkladem toho, jak dokonalý vztah dovede člověka sjednotit. Proměnit. Zdokonalit. Zocelit,“ říká Josef Koutecký, který zastává názor, že teprve spojení muže a ženy vytváří něco perfektního: „Zamilovali jsme se do sebe a moje paní spolu s láskou ke mně získala lásku k umění a historičnu… A já láskou k ní svou druhou půlku,“ prohlásil pro Moji psychologii profesor Koutecký dojemně. S Jitkou prožil Josef Koutecký dlouhý a naplněný život, strávil s ní šestapadesát let „dokonalého vztahu“. Přes to, že prý zažívá po smrti milované ženy prázdnotu, tvrdí: „Jsem smířený. Moje láska s ní nezemřela.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Michaela Špačková