To by musela být krutost nad krutost... Jméno Polívka vám křídla nedává, tvrdí Vladimír, který nyní už přiznává dva zásadní omyly
10.07.2017
Autor: ČT / repro
Popisek: Vladimír Polívka ve filmu Hastrman, který ještě neměl premiéru
Jak se vymanit ze stínu svých slavných rodičů a žít si svůj život? O tom se pobavil s Martinem Veselovským slavný syn Vladimír Polívka, který hraje divadlo, natáčí filmy a seriály a na jevišti se objevuje v autorském představení Šašek a syn se svým tátou Bolkem. Netají se tím, že jde o jistou formu terapie…
Malého Vladimíra mohli diváci prvně vidět v pořadu Manéž Bolka Polívky. Roztomilému chlapečkovi se stačilo pouze objevit a už sklízel salvy potlesku. Jeden by si na takto snadno vydobytý úspěch snadno zvykl, ne tak Vladimír, který má od tatínka mnoho sourozenců, pro své rodiče byl ale svým způsobem jedináčkem.
Snowboardingem jsem se vymezoval
Vladimír se nejprve tomu, aby se vydal ve stopách rodičů, bránil. Přesto se stal známým, a to díky snowboardingu. „Snowboarding jsem dělal hlavně v pubertě, kdy jsem se tím vymezoval. Přestal jsem to dělat, protože mi začalo něco chybět. Prostě jsem nad tím začal přemýšlet jinak. Přemýšlel jsem, kam mě to posouvá jako člověka, proč to dělám. Došel jsem k tomu, že poslední dobou jsem to dělal hlavně kvůli těm lidem, které mám rád, že už to není ten sport, co to byl na začátku. Tak jsem si řekl, že už nemá cenu lámat si kosti. A že jsem si jich zlomil spoustu!“ řekl Martinu Veselovskému v interview pro DVTV. Právě svět snowboardingu je tím, ve kterém slavné jméno nikomu nepomůže. Jede se na výkony, které jsou jasně definované: „Ideální je si v pubertě skočit dvacet metrů, copak vám jméno Polívka dává křídla?“ směje se Vladimír Polívka.
Na alterně jméno Polívka neřešili
Vladimír přese všechnu snahu o odlišnost a vymezování se vůči slavným rodičům u divadla a hraní skončil, herecké geny se zřejmě nezapřou. V osmnácti zkoušel přijímačky na DAMU, obor alternativní divadlo, a povedlo se. Tuto katedru si ostatně vybral, protože „lidé, kteří ji vedou, jsou natolik mladí, že se na to dokáží vykašlat. Tohle není škola, kde by ses mohl díky jménu posadit a jet, to by mě po pár dnech vyhodili.“ Špatný pocit neměl ani ze svých studentských kolegů, věděl, že při společné práci jeho zapálení pro divadlo bude dobře průkazné.
Kvůli slavnému jménu jsem udělal dvě boty
I po absolvování školy se musel Vladimír smířit s tím, že ho jeho jméno bude doprovázet na věky věků: „Není to něco, co bych si sám vybral. Bolek je jen jeden, moji rodiče jsou jen jedni, já jsem jen jeden. Pokud to chcete dělat poctivě, ten Polívka se k tomu úplně nehodí,“ postěžoval si Martinu Veselovskému. Vyhnout se tomu, že s ním lidé spolupracují jen kvůli jménu, je těžké: „Dnes si dokážu přiznat, že jsem udělal dvě boty, ale z těch všech věcí, co jsem dělal, je to ještě dobré skóre.
Zlepšilo se to prací, kterou jsem odvedl, divadlem, navíc jsem sobě prokázal, že to jinak nebude.“
Šašek a syn
Vladimír dnes září v autorském představení Šašek a syn, které napsal a hraje spolu se svým otcem: „Můj otec dokáže spoustu věcí říct spíše autorským divadlem, než v osobním vztahu. Tohle jsme nutně potřebovali a přišlo to v pravý čas. Každému bych doporučil to, jak jsme se dokázali nad tvorbou tohoto představení zasmát. Takže terapie to asi byla,“ prozradil pro DVTV Vladimír Polívka. Představení je mnohdy na hraně a je otázkou, co je a co není hrané: „S tátou je to pořád provokace. Musíme se provokovat, můžeme si dovolit cokoliv, provokace je osvěžující. Je to dvousečná zbraň, ale nikdy jsem se na něj nenaštval za provokaci na jevišti, to spíš za to, že zapomíná text. To, co si sám napíše, se mu totiž učí nejhůř. Z jeviště bych na něj nikdy neodešel naštvaný. Proto je to divadlo a hra, skrz tu hru si dáváme najevo určité věci,“ prohlásil poněkud záhadně.
Společným divadlem jsme vyrostli
Přese všechno špičkování jsou prý vztahy obou v pořádku: „Táta mě dokáže naštvat, ale máme se moc rádi na to, abychom se dva dny nevyspali a nic si neřekli. To by musela být krutost nad krutost, ani si nedovedu přestavit, kam by to zašlo,“ sdělil DVTV. Díky představení se přesvědčili o vzájemné důvěře: „Oba jsme skrz to představení vyrostli.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na z.
Vložil: Michaela Špačková