Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Divadlo musí mít svůj klub, jinak nepřežije. A nejde jen o chlastačku. Ivan Trojan a jeho kolegové z Dejvického divadla hodně, hodně otevřeně

12.07.2017
Divadlo musí mít svůj klub, jinak nepřežije. A nejde jen o chlastačku. Ivan Trojan a jeho kolegové z Dejvického divadla hodně, hodně otevřeně

Autor: Facebook Dejvického divadla / Alena Hrbková

Popisek: Herci Dejvického divadla Ivan Trojan a Miroslav Krobot, Noc divadel v roce 2014

Ivan Trojan, Miroslav Krobot, Martin Myšička, Václav Neužil, Pavel Šimčík, Klára Melíšková, Jana Holcová, Lenka Krobotová a Eva Kejkrtová Měřičková. Přesně v tomto početném složení byli členové Dejvického divadla hosty pořadu České rozhlasu České Budějovice. V rozhovoru, který se nesl, jak by napsalo Rudé právo neblahé paměti, v přátelském a uvolněném duchu, se rozpovídali – tedy až na Miroslava Krobota - nejen o svých začátcích v úspěšném divadle, ale i třeba o tom, co jim přinesl, či vzal seriál Čtvrtá hvězda, o tom, jak je důležité, aby každé divadlo mělo svou kavárnu nebo jak je to s frontami na vstupenky.

„Sešli jsme se ve Strašnicích s Mirkem v jednom bistru a nabídli jsme mu, jestli bychom v divadle nemohli být jako dva soubory,“ vzpomínal na začátky Ivan Trojan, kdy společně s kolegou Lukášem Hlavicou hledal nový prostor pro realizaci jiného divadelnictví, než které v té době oba znali z Divadla na Vinohradech.

Pod vedením Miroslava Krobota

Psal se rok 1996 a původní umělecký šéf Dejvického divadla Jan Borna odcházel se svým souborem do Divadla v Dlouhé. Jeho místo zaujal tehdy Miroslav Krobot, který v tu dobu opouštěl po šesti letech Národní divadlo. S sebou přivedl celý ročník ALD DAMU, který se postupně proměnil a doplnil o herce, jakými byli právě Ivan Trojan, Lukáš Hlavica či David Novotný.  „Mirek se před námi schovával v kanceláři, ale souhlasil s nabídkou být uměleckým šéfem a během týdne se nám podařilo uvolněné divadlo zaplnit,“ popsala své začátky v divadle nynější ředitelka Eva Kejkrtová Měřičková. „Dřív to vlastně byla orlovna a můj táta tam chodil, pak jsme tam jeli na zájezd s pohádkou. Táta byl zpočátku šokovaný, že odcházím do loutkového divadla z Vinohrad,“ poznamenal Ivan Trojan. „Dozvěděli jsme se, že už jako 4. ročník můžeme být v Dejvicích. Byli jsme šťastní, že můžeme zůstat spolu a zároveň s Mirkem. Bylo to jako sen,“ dodala Klára Melíšková. 

S rybářskou židličkou do fronty na vstupenky

S proměnou souboru a pod vedením Miroslava Krobota coby uměleckého šéfa vzniklo postupem času uznávané divadelní prostředí, které zdůrazňuje práci s herci jako s individualitami. Avšak každý začátek bývá těžký…  „Já jsem tam 20 let, sami jsme si nosili kulisy, museli jsme si sami vyložit techniku ze zájezdu, končili jsme ve tři ráno,“ vzpomínala Jana Holcová.

V současnosti patří Dejvické divadlo k nejúspěšnějším scénám, sehnat lístky pro zájemce prý leckdy znamená sednout si ve frontě na rybářskou židličku, luštit křížovky a vyčkávat. „Když jsme jednou v pět ráno opouštěli s Jaroslavem Pleslem kavárnu vedle, všimli jsme si té fronty a lekli jsme se. Lidé by nás viděli a řekli by si, že my, nositelé velkých myšlenek a morálních hodnot, jsme jinde,“ vylíčil se smíchem svůj zážitek z jedné takové fronty Václav Neužil, kdy se s kolegou „plížili“ nespatřeni na první ranní tramvaj.  V jiné podobě se sláva divadla ukázala herci Pavlu Šimčíkovi. „Uvědomil jsem si to v momentu, kdy jsem u nás potkal Jirku Bartošku. Říkal jsem si: Do háje. A pak tam ještě byla Nina Divíšková a krásná Linda Rybová, řekl jsem si: Ty bláho.“

Hrozilo, že se bude chodit víc na ksichty než na divadlo

Z široké škály úspěšných inscenací byly dvě hry zpracované i jako celovečerní filmy v režii Petra Zelenky – Příběhy obyčejného šílenství, kde Miroslav Krobot za roli otce získal Cenu Alfréda Radoka, a Karamazovi. Významných počinem celého souboru bylo v roce 2013 natáčení seriálu Čtvrtá hvězda pod taktovkou režiséra Jana Prušinovského. Seriál se před startem natáčení několikrát zkoušel hrát na dejvické scéně a i v prostorách natáčení na Kavčích horách. „Mně to dalo novou zkušenost se znakovou řečí a popularitu. Umím další řeč ale ne tolik, že bych si popovídal, takže mi to vlastně vzalo iluze,“ nechal se slyšet Pavel Šimčík, který hrál hluchoněmého. „Vznikla taková vlna, kdy hrozilo, že se bude chodit víc na ty ksichty než na divadlo,“ zmínil se Martin Myšička. „Těsně po odvysílání začali chodit trochu jiní diváci, kteří se chtěli bavit za každou cenu. Jednou jsem i přemýšlela, jestli nemám dvě paní vyvést, protože ty už se plácaly do kolen, sotva Jarda Plesl přišel na jeviště a ještě neřekl ani slovo. Nedávaly mu vůbec prostor, aby hrál,“ vzpomíná ředitelka divadla Eva Kejkrtová Měřičková. 

Nové představení na téma Čtvrté hvězdy se zatím nechystá. Bylo by to zbytečné a divadlo může být komerčně úspěšné i s jinými tituly, jak míní Miroslav Krobot, podle něhož vejde „pornoscéna Ivana a Lenky do dějin.“ Seriál divadlu přinesl nové možnosti a jistým způsobem ho označkoval, s tím je třeba dle Krobota pracovat. „Stud za ten žánr nemám. Mám rád britské Office nebo Extras, to jsou špičkové, vrcholné, komediální záležitosti. Ale ve vztahu k divadlu je ten žánr jako dvousečná zbraň.“ 

Každé divadlo má mít svůj klub, jinak nepřežije

Členové souboru se v rozhovoru shodli na tom, jak důležité je, aby každé divadlo mělo vlastní klub spojený s diváky. Když ho nemá, nemůže podle slov Ivana Trojana přežít. „Někdy se nás na něco zeptali a byli jsme spolu, to bylo hezké. V Olomouci nám zpívala operní pěvkyně.“  Václav
Neužil mu přitakal a dodal, že kolikrát se s lidmi po představení spojili a vznikla dobrá debata.  „A nešlo jenom o chlastačku. Je hloupost, aby se lidé po představení rozdělili.“

Divadlo v rámci oslav 25. výročí založení připravuje také nové projekty. „Na podzim zkouší Miroslav Krobot projekt s La Putykou. Pak budeme zkoušet s Jirkou Havelkou Chocholy, což bude částečně k našemu výročí,“ uvedl Martin Myšička. Nově se natáčí také seriál Dabing Street vycházející ze stejnojmenné hry, kterou napsal Petr Zelenka.

Když Melíšková chodí Trojanovi krást cigarety...

V závěru rozhovoru na Českém rozhlasu České Budějovice padla anketní otázka, zda herci dokážou vyjmenovat, co mají ve svém šuplíku ve stole v šatně. Do vícehlasného „ne“ a „bordel“ se Klára Melíšková přiznala: „Ivan to má krásně srovnané, když mu tam chodím krást cigarety.“ Pavel Šimčík za smíchu přísedících řekl, že má ve svém stole soubor shakespearovských her, na jejichž úpravě usilovně pracuje.

Horizont dalších 5 let je pro členy Dejvického divadla - které se pětkrát stalo divadlem roku, má za sebou úspěšné celovečerní filmy a jehož členové získali četná ocenění - společnou výzvou, jak skloubit úspěch, pracovní nasazení, rodinný život a udržet si divadlo takové, jaké ho chtějí mít.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .

Vložil: Lenka Sloupová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace