Táty se bála, ve škole ji šikanovali… Užila si krátkou slávu, pak narazila na tvrdou realitu. Chtěla domů, přišla tím ale o jediného syna. Tajnosti slavných
06.07.2017
Foto: yvonneprenosilova.wz.cz
Popisek: Yvonne Přenosilová
VIDEO Nebyla ani plnoletá, a už se stala legendou, pak ale poslechla rodiče. Z emigrace se sice nakonec vrátila se šlechtickým titulem, nic ale nebylo takové, jak by se mohlo na první pohled zdát. Navíc ji čekalo nejtěžší životní rozhodnutí – zvolit mezi domovem a vlastním dítětem.
Sotva by někdo hádal, že právě v těchto dnech oslavila sedmdesátiny. Jedna z nejvýraznějších průkopnic českého rock’n’rollu a rhythm&blues měla štěstí na krásnou dobu – na výsluní vylétla v první polovině šedesátých let. Jenže jí kariéra nevydržela o moc déle než jedinou pětiletku. Když novou československou vlnu, která přinesla zrušení cenzury, spoustu radosti a nadějí, rázně ukončil v srpnu 1968 zásah ‘spřátelených vojsk‘, byla Yvonne Přenosilová příliš mladá, takže vykročila cestou, kterou jí předurčil její přísný otec. Navázat na domácí úspěchy se jí ale v emigraci nepodařilo.
Boty proti lásce:
Přes Palestinu až do Prahy
Narodila se sice 2. července 1947 v pražské Libni, předcházelo tomu ale tatínkovo dlouhé putování. Strojní inženýr utekl za války před nacisty, bojoval v britské armádě, a tak se dostal až do Palestiny, která byla tenkrát britskou kolonií. A tam poznal svoji lásku. „Její první manžel byl Žid a utíkal před nacisty. Kamarádka ji v Jeruzalémě vylákala na čaj o páté, že prý tam hraje krásnej českej oficír na piano, a byla z toho osudová láska. Po válce přijeli do Prahy,“ prozradila legendární zpěvačka a moderátorka před časem v rozhovoru pro idnes.cz. Maminka byla původem Rakušanka, jenže mluvit německy se po válce v Čechách neodvážila, a tak prvním jazykem, kterým začala dcera komunikovat se světem, byla angličtina. Vzápětí ale nastal komunistický převrat a bylo zle. Yvonne to ale nevnímala, byla ještě malá. Všechno prý brala tak, že jsou zkrátka jiní. Díky jazykovému zázemí mluvila plynně anglicky i německy a hudební talent zdědila právě po otci, který hrál velmi dobře na klavír a rád si zazpíval, hlavně černošské spirituály.
That's all you gotta do:
Obávaný generál
„Tady vládla šeď, dámy chodily venku v šátcích a mezi nimi má krásná matka se spoustou elegantní garderoby a v klobouku. Nutně musela provokovat. A do toho tatínek, voják duší i tělem, bojující proti nepříteli pod ‘špatným‘ praporem. V noci ho přišli zatknout, a aniž by rodina měla jakékoliv zprávy, skončil v neblaze proslulém ‘domečku‘ vedle Hradu. Maminka, která neuměla slovo česky, byla naprosto zoufalá,“ zavzpomínala paní Yvonne. K puncu cizáckého dítěte dostala ještě další nálepku – potomka vlastizrádce. Doma ji před špatnými zprávami chránili, tím víc to ale schytávala ve škole. I přijímačky na gymnázium nakonec musela složit, přestože jako premiantka měla nárok na přijetí bez zkoušek. Své dětství považuje za šťastné, přestože prý býval tatínek velmi tvrdý a přísný. Zkrátka generál, kterého se prý bála nejen dcera, ale dokonce i maminka. „Tehdy jsem si to neuvědomovala. To až teď, když o tom mluvím a třeba mezi přáteli dávám k dobrému historku o tom, jak jsem si vydělávala svým tělem už na základce, kde jsem za korunu ukazovala spolužákům jelita na těle.“
Mně se líbí Bob:
Osudový konkurz
Kariéru odstartovala již v patnácti letech, když se zúčastnila jako jedna z dlouhé řady adeptek konkurzu do divadla Semafor, z nějž pak režisér Miloš Forman natočil svůj filmový debut Konkurs. Do divadla ji sice nevzali, zaujala ale hledače talentů, hudebníka a manažera Karla Mareše. Díky němu začala baculatá brunetka s mimořádným hlasem zpívat se skupinou Olympic, nakonec si zahrála i ve vytouženém Semaforu a na avantgardní hudební scéně Apollo. V roce 1965 ji hosté z anglických klubů dokonce pozvali na tři týdny do Londýna, kde se jí ujal manažer pan Alcock. Díky němu zazněl její hlas v londýnském rozhlase, nazpívala gramodesku When My Baby Cries/Come on Home, úspěšně absolvovala dva koncerty v klubech, vystupovala v televizi, psali o ní v tisku... Dokonce vystoupila se slavnou skupinou Rolling Stones v nejpopulárnějším pořadu Ready, Steady, Go! Pak ale obrátily její život naruby politické události, které se valily na Československo.V roce 1968 podepsala manifest Dva tisíce slov a již 27. srpna emigrovala přes Rakousko a Itálii za rodiči do západoněmeckého Mnichova.
Autumn Mood:
Jen pár dnů na životní rozhodnutí
Po londýnské zkušenosti Yvonne očekávala, že navázat na skvěle rozjetou československou kariéru nebude v Německu problém. Jenže takových, jako ona, byl všude přebytek, a tak jí nezbylo než se poohlédnout po jiném uplatnění. Nakonec si v roce 1972 našla práci na mnichovském letišti u největší britské letecké společnosti společnosti British Airways. Současně začala spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa a od roku 1987 se stala redaktorkou českého vysílání. U British Airways se také seznámila s manželem, advokátem Andreasem von Schuckmannem, s nímž vyvdala titul baronky a porodila mu v roce 1979 jediného syna Maxmiliána Philipa. Manželství ale nevyšlo, a tak zůstala se synem sama. Po revoluci v roce 1989 se vrátila a zjistila, že na ni československé publikum nezapomnělo a znovu ji přijalo s nadšením. V roce 1995 ji ale čekalo další těžké životní rozhodnutí. Svobodná Evropa se stěhovala do Prahy a nabídku dostala i Yvonne. A tak synovi zařídila studium na rakouském gymnáziu v Praze, vyřídila potřebné dokumenty...
Měsíc:
Max dal přednost otci
Jen pár dnů před odjezdem se tehdy čtrnáctiletý Max sešel s otcem, a co si tenkrát řekli, prý zpěvačka dodnes neví. Vzápětí jí ale oznámil, že do Československa nejede a stěhuje se k otci. Na těžkou volbu mezi synem a návratem do vlasti měla jen pár dní. Nakonec odjela do Prahy sama. Od roku 1993 žije Yvonne Přenosilová v bytě na pražském Žižkově. Až do jejího zrušení v roce 2002 působila v české redakci Svobodné Evropy. Znovu začala spolupracovat s rozhlasem i televizí, přijala angažmá v muzikálech Rusalka a Hello, Dolly! Všechny její písničky vyšly znovu v reedicích a přidala k nim i pár novinek, mimo jiné duety s nezapomenutelným kamarádem Pavlem Bobkem. Občas vystupovala jako zpěvačka nebo moderátorka či na vzpomínkových besedách, a dokud ještě syn Max studoval, měnila většinu vydělaných peněz na eura a posílala mu je do Mnichova. V současné době je stále moderátorkou rozhlasové stanice Country Radio, kde má pravidelný autorský pořad Sklípek.
Tak prázdná (1968):
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');
Vložil: Adina Janovská