Mejdany, holky, potoky alkoholu… Žil, jako by tušil, že mu nezbývá moc času. Tak dlouho sahal smrti na zadek, až se mu to vymstilo. Tajnosti slavných
05.07.2017
Foto: repro ČT
Popisek: Jiří Štaidl
Velkého úspěchu dosáhl již ve dvaceti, stal se mimořádným textařem a slávu si užíval. Žil přímo zběsile, rád velkoryse utrácel, krásné holky se na něj lepily jako včely na med. Vypil oceán alkoholu a riskoval, jakoby mu na životě vůbec nezáleželo. A to byl začátek tragického konce.
Na zmenšené verze kulturních vln, přicházejících přes oceán, měli obyvatelé našich končin vždycky patent. Počátkem minulého století k nám začal pronikat tramping, tedy hravá forma Divokého západu. A zatímco kovbojové lítali po pláních s tisícihlavými stády dobytka, jejich české a moravské ‘kopie‘ si z jejich života vzaly ty příjemnější kapitoly. Trampové zakládali osady, kdekdo hrál na kytaru a zpívaly se zprvu převzaté americké písničky. Následoval vzestup country muziky, což českým trampům nemohlo uniknout, a opravdu se činili. Nikoli nadarmo se říká, že country hudba má ve světě dvě centra – americký Nashville a Českou republiku.
Tam za vodou v rákosí
(Eva Pilarová a Waldemar Matuška, 1963)
Počátkem šedesátých let se historie zopakovala, jen v obměněné formě. Zemi ovládl rock’n’roll, alkohol tekl proudem, krásné holky samy skákaly do postelí rozverným muzikantům, partnerská věrnost se najednou stala přežitkem… Zkrátka nás zasáhla vlna hnutí hippies, a ať se režim snažil sebevíc, úplně vymýtit se mu tento vliv nepodařilo. Kdekdo sháněl bony, aby si mohl koupit v Tuzexu první ‘štrausky‘ nebo ‘lewisky‘, k tomu kostkovanou košili a dlouhé, umaštěné háro… Tuzemský svět moderního kumštu, kterému se dnes říká po americku vzletně showbyznys, se utrhl ze řetězu a přetransformoval prastaré víno, ženy a zpěv na panák, holky a mejdany. Přímo po hlavě do tohoto světa zahučel i starší z bratrů Štaidlů Jiří a bohužel se stal nejvýraznější osobností, která na to v pouhých třiceti letech doplatila životem.
Chlapec z dobré rodiny
Období ‘zlatých šedesátých‘ bylo mimořádně bohaté na tvůrčí dvojice, ať již to byli Suchý a Šlitr, Šimek s Grossmanem či právě Jiří a Ladislav Štaidlové. Ve všech případech jeden z nich předčasně odešel a říkalo se, že vždycky bohužel ten lepší. Zda tomu bylo opravdu tak, nebo se o to přičinila spíš aureola toho, kdo předčasně a zbytečně z tohoto světa odešel a vzal navždy s sebou na onen svět obrovský a mimořádný tvůrčí potenciál, od nějž všichni tolik očekávali, těžko říct. I Jiří Štaidl měl bezesporu našlápnuto na kariéru geniálního hitmakera, vždyť za svůj krátký život dokázal dát české populární hudbě na dvě stovky textů a ze spousty z nich se staly nesmrtelné hity. Přitom to začalo tak nevinně.
Hvězda na vrbě
(tehdejší člen skupiy Olympic a grafik Pavel Šváb a tehdy dvanáctiletý Bohumír Starka)
Narodil se 22. ledna 1943 do pohodlí, o dva roky později k němu přibyl ještě bratr Ladislav. Tatínek měl prosperující firmu, takže navzdory válečnému období se rodině rozhodně nedařilo špatně. Brzy ale následovaly společenské změny, které jejich život obrátily vzhůru nohama. Fabriku panu Štaidlovi znárodnili, synové dostali do kádrových posudků černý puntík za buržoazní původ. Přesto se rodiče snažili ze všech sil, aby se jejich dětem dostalo dobrého vzdělání. Jiří například chodil do hodin klavíru k profesoru Františku Kubelíkovi, strýci slavného dirigenta Rafaela Kubelíka. Na rozdíl od bratra ale mnohem více tíhl k psanému slovu, a tak začal psát básničky, povídky a články do novin. Po maturitě chtěl studovat scenáristiku, na FAMU ho ale nevzali. Úplně ho to zdrtilo, neúspěch při přijímačkách považoval téměř za životní prohru.
Každý po své koleji
Počátky jeho kariéry nevypadaly ani trochu slibně. Nastoupil jako pomocný dělník do jinonického Motorletu, dřívější Waltrovky, specializované na automobily a letecké motory. Pak nějaký čas jezdil s poštovní dodávkou a přitom si začal přivydělávat jako kulisák v divadle Paravan. A začal zpívat v kapele Diskobolos, kterou časem prošla celá řada špičkových českých rockerů. Skupina hrála hlavně převzaté písničky, a tak si jednou Jiří doma sedl a zkusil zahraniční melodii otextovat. Zpočátku ho všude odmítali, karta se obrátila až poté, co se bratr Ladislav uchytil v divadle Semafor a seznámil ho s Karlem Marešem. Díky tomu se zrodilo úspěšné představení Ondráš podotýká, k němuž Jiří napsal všechny spojovací texty a slova k písničkám. A zrodil se také první hit Tam za vodou v rákosí, jehož text napsal na hudbu Karla Mareše pro Evu Pilarovou a Waldemara Matušku.
Chytila jsem na pasece motýlka
(Helena Vondráčková, 1967)
I když byli bratři Štaidlové oba mimořádně nadaní, do přímé spolupráce se nikdy nehrnuli. A Jiří jako typický bohém byl pověstný tím, že práci zásadně odevzdával pozdě. Karel Gott dokonce kdysi zavzpomínal, jak zpíval první sloku a Štaidl mezitím v sousední místnosti teprve dopisoval druhou. Právě vinou jeho nedochvilnosti se například zrodila chyba v jedné z populárních písniček Heleny Vondráčkové Chytila jsem na pasece motýlka. Štaidl měl jako vždy zpoždění, a tak text nahonem diktoval na poslední chvíli sekretářce studia do telefonu. A ona ho naškrábala tak nečitelně, že se Helena, která zpívala přímo z papíru, místo lítání učila od motýlka líbat. Vzápětí se sice na omyl přišlo, dirigent Jiří Vobruba ale prý rázně rozhodl, že už se nic měnit nebude. Jiří Štaidl také stál u zrodu legendárního divadla Apollo, ze kterého se později zrodila kapela Apollo Beat. Působil v něm jako umělecký šéf, napsal pro ně svoji první hru Pouť pro dva, a dokonce postupně ‘ukradl‘ Semaforu jeho hlavní hvězdy. Slavná historie této hudební scény ale měla krátkého trvání. Ke konci roku 1967 byla divadlu vypovězena smlouva z prostor v Korunní ulici na pražských Vinohradech a následné zájezdové působení definitivně skončilo se srpnem 1968. Lví podíl na tom měla i skutečnost, že Jiří Štaidl podepsal výzvu 2000 slov, kterou sepsal spisovatel Ludvík Vaculík a vyšla v Lidových novinách přesně den poté, co byla 26. června 1968 zákonem zrušena cenzura.
Gotta ukecal k návratu
S počátkem sedmdesátých let odstartovala tvrdá ‘normalizace‘, Štaidl měl ale štěstí – spolupracoval s Karlem Gottem, který byl už v zahraničí tak známý, že se režim neodvážil příliš mu zakazovat. Počátkem roku 1971 soubor kolem Zlatého slavíka zůstal v západním Německu o několik týdnů déle, než měl původně povoleno, a jeho členové vážně uvažovali o emigraci. A tenkrát to prý byl právě Jiří, kdo nakonec při radikálním rozhodování o celé další budoucnosti přispěl k tomu, že se nakonec do Československa vrátili. Pro další kariéru v zahraničí byl totiž v nejobtížnější pozici. Muzikanti se vždycky uplatní, jenže co by si počal v cizím jazykovém prostředí textař? „Neuměl jsem tak brilantně hrát, abych se tu uživil jako plnohodnotný muzikant, a česky bych psát nemohl, tak co bych tam dělal? Než se ten jazyk dobře naučím, tak už bude pozdě,“ prohlásil později.
Lady Carneval
(živě v pražské Lucerně)
Po návratu se konečně dostal k vysněné scenáristické práci, s jeho přispěním vznikly mimo jiné i slavné filmové muzikály Noc na Karlštejně a Hvězda padá vzhůru na motivy hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák, v hlavní roli s Karlem Gottem. Měl spoustu plánů. Chtěl psát knihy, filmové povídky, dokonce prý koketoval i s myšlenkou na režii. „Když jsem začal psát, nikdy mě nenapadlo, že bych se tím mohl živit. Teprve když jsem se dozvěděl, kolik se na tom dá vydělat, začal jsem se tím vážně zabývat,“ komentoval své úspěchy v jednom rozhovoru. A také si je naplno užíval. Jenže až příliš.
Hančina smrt ho srazila na kolena
V šedesátých letech byl Jiřího život jeden velký mejdan. Utrácel za luxusní oblečení a starožitnosti, zbožňoval krásné ženy a rychlá auta. Rychlost každodenního kolotoče zvyšoval stále většími dávkami alkoholu. Změnu vneslo do jeho života až seznámení s úspěšnou krasobruslařkou Hanou Maškovou. Poprvé se setkali po jednom z Gottových koncertů, krátce poté, co se stala v roce 1968 ve švédském Västeras mistryní Evropy. A láska prý prospěla oběma. Jiří se zklidnil a Hanka si konečně uvědomila, že na světě existuje i něco jiného, než jenom nekonečné tréninky. Lidé je oba zbožňovali, stali se československým hvězdným párem a byli spolu téměř tři roky.
Roň slzy
(Yvonne Přenosilová)
Pak se ale Hanka přesunula do Paříže, protože přijala angažmá ve slavné lední revui Holiday on Ice, Jiří prožil dočasnou emigraci v Německu a vztah se rozpadl. Na obzoru se totiž objevila další krásná a úspěšná sportovkyně, sjezdařka Ivana Zelníčková, která se později provdala za současného amerického prezidenta Donalda Trumpa. Přesto prý Jiřího rozchod s Hankou velmi poznamenal, a ještě horší důsledky měla pro něj její smrt. Její život předčasně ukončila 31. března 1972 autonehoda ve francouzské obci Vouvray, když se s kolegyní z revue Květou Celfovou vracela z Paříže a narazila v hustém dešti do kamionu. Mašková zahynula, Celfová přežila a těžce zraněný byl i francouzský stopař.
Sahal smrti na zadek
Hančina smrt ho psychicky zlomila. Občas dokonce dával okolí najevo, že pro něj život ztratil smysl, a vrátil se k velkým dávkám alkoholu. Pořádně si prý užíval jenom za volantem, odjakživa ale jezdil tak, že si o malér přímo říkal. Koneckonců na to vzpomínala i jeho láska z počátku slavného období, zpěvačka Vlasta Kahovcová. „Vyžebral třeba na otci škodovku a u Kerska to rozjel, co to dá. Byl s námi ještě Petr Janda a ten se taky bál,“ zavzpomínala kdysi pro Blesk.cz. Sebevědomě prohlašoval, že bourají jenom špatní řidiči, kombinaci vysoké rychlosti a alkoholu nakonec ale nezvládl ani on.
Chrám sv. Víta
(Václav Neckář – ze seriálu Píseň pro Rudolfa III)
I osudného 9. října 1973 se po silnici, spojující téměř novou dálnici D1 a Říčany, řítil s plynovým pedálem na podlaze. Tradičně měl v sobě „pár panáků“, tedy ve skutečnosti téměř dvě promile, po boku krásnou dívku a mířil k rodičům do Jevan. Do cíle ale už nedorazil. Když mu z vedlejší silnice vjel do cesty náklaďák, ani se nepokusil brzdit, ale snažil se mu vyhnout. Nepovedlo se. Poté co se auta srazila, skončil jeho tmavě zelený Renault 17 TL na boku. Spolujezdkyně měla štěstí, přistála na zadním sedadle. Nepřipoutaný Jiří ale po nárazu z vozu vyletěl, narazil do svodidel a na místě zemřel. Slavnostní premiéry svého posledního megahitu, ústřední melodie pohádky Tři oříšky pro Popelku, se už nedočkal. „Jak jezdil, to bylo sahání smrti na zadek,“ konstatoval později slavný textař Pavel Vrba.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská