Říkali mu Nakloněná rovina, vypadal jako Fantomas, přesto z něj ženské šílely. Král swingu se oženil dokonce pětkrát. Tajnosti slavných
03.07.2017
Foto: youtube.com
Popisek: Karel Hála
VIDEO Miloval dobré jídlo a krásné ženy, věrnost mu nic neříkala a vtipné historky sypal z rukávu na počkání. Dcery mu nikdy neodpustily, že je opustil, a zhrzený otec se pak zachoval velmi tvrdě.
Podle typického náklonu hlavy, který jej charakterizoval už od studentských let, vznikla i jeho přezdívka Nakloněná rovina. Byl muzikantem do morku kosti, umění také vystudoval a doslova mu zasvětil celý život. Nejblíž měl ke swingu, bravurně ale zvládal snad všechny žánry a mimořádný hlasový rozsah mu umožňoval překračovat obvyklý repertoár. „Frázoval takovým způsobem, že kdyby měl takto v češtině frázovat Frank Sinatra, tak by to nedokázal,“ prohlásila o něm Eva Pilarová. Český král swingu Karel Hála, který svou lysou hlavu vyvažoval mužným zjevem, byl typický bohém. Miloval dobré jídlo a ženy, věrnost mu nic neříkala a vtipné historky jakoby sypal z rukávu. Říkalo se, že je velký sedmilhář a řadu z nich si vymýšlí, spousta lidí mu ale ochotně skákala na špek. Stál u zrodu české pop music, zářil v ní již od padesátých let a jeho sametový baryton neměl konkurenci. Jenže celoživotní nestřídmost způsobila, že odešel mnohem dřív, než by musel.
Hádej, Matyldo
Nacisté mu zničili dětství
Mimořádný zpěvák se narodil 2. října 1933 v Hradci Králové, jenže již v devíti letech přišel o otce, kterého zatkli Němci za odbojovou činnost. „Moc o tom nevím, byl jsem tehdy malý a rodina se bála, abych se třeba někde nepodřekl. Tak jen vím, že tatínka zastřelili v Kobylisích v roce 1942,“ prozradil v jednom rozhovoru. Jenže o dva roky později gestapo zatklo i maminku, která prožila zbytek války v koncentračním táboře Mauthausen a a na následky těžkých útrap pak v roce 1947 zemřela. Naštěstí měl Karel starší sestru Reginu, která ho také připravovala k přijímacím zkouškám na konzervatoř jako kytaristu. Přijat byl na první pokus, protože měl nesporný talent, a navíc prý zkušební komise přihlédla k tomu, co si nadaný adept a jeho rodina za okupace vytrpěli. Pozornosti ale při pohovoru neuniklo ani jeho pohybové nadání, a tak nakonec začal studovat balet. Po dvou letech pak přešel ze zdravotních důvodů na zpěv, který mu šel podstatně lépe. Sametový baryton a sklon ke swingování ho ke zpívání přímo předurčily. Po absolvování dostal angažmá v Armádní opeře a po jejím zrušení přešel do Hudebního divadla Karlín. Účinkoval ale také v Divadlech ABC, Rokoko a Apollo. A právě z této doby pocházejí jeho nesmrtelné hity Já žil, jak jsem žil, Můj otčenáš či Dej mi pár okovů a spousta dalších.
Ona je krásná
Ženy, víno a zpěv
Zpíval s orchestry Gustava Broma, Karla Krautgartnera, Českého rozhlasu i Československé televize a díky svým úspěchům a popularitě si mohl dovolit přejít už v roce 1972 odejít jako jeden z prvních českých umělců na volnou nohu. Fanynky ho zbožňovaly, mohl si vybírat a také si to dosyta užíval. „Jednou si na hotelový pokoj dovedl před koncertem slečnu a řekl, ať tam na něj zatím počká. Když dozpíval, potkal jinou holku, kterou si do hotelu odvedl. Chudák totiž zapomněl, že už tam jednu má,“ práskl na něj jednou médiím kolega a kamarád Antonín Gondolán. Stejně ‘vřelý vztah‘ sice měl i k alkoholu, na práci to ale nikdy nebylo znát. Mnohem menší pochopení pro jeho ‘záliby‘ však měla rodina, kterou svými alkoholickými excesy ani trošku nešetřil. „Na Vánoce vždy hledal záminku, aby se dostal z domu. Například šel koupit rohlíky a ke stromečku se vrátil úplně opilý,“ prozradil na něj nevlastní syn.
Dej mi pár okovů
Dcery mu nikdy neodpustily
Říkalo se o něm, že má velké srdce, což také potvrdil tím, že se oženil dokonce pětkrát. Ze dvou vztahů měl tři dcery, s nimiž se ale nestýkal, čtvrtou Irenu vyženil. „Když se Karel rozvedl a vzali jsme se, tak jsme se chtěli s jeho dcerami stýkat, jenže jeho bývalá žena nám to neumožnila. Karel kvůli tomu velmi trpěl,“ vzpomínala jeho poslední manželka Irena. Dcery ho nevyhledaly ani v dospělosti, nikdy mu totiž neodpustily, že je opustil. A uražený otec jim pak oplatil velmi tvrdě, když je vydědil. „Jsme s Karlem spolu dvacet pět let a vůbec je neznám. Jen vím, že se jedna z nich jmenuje Nora. On později adoptoval moji dceru Irenu, kterou bral za vlastní,“ prozradila Irena Hálová až po manželově smrti. Navzdory šrámům, které mu život uštědřil, ale Karel Hála vždy působil jako velmi přátelský a uvolněný člověk. Nikdy nikoho nepomlouval ani nezáviděl kolegům popularitu a úspěch. Rád vyprávěl vtipné historky a společnosti se rozhodně nevyhýbal. Po přestěhování z Prahy ji sice musel částečně oželet, nikdy si ale nepostěžoval. „Praha už není to, co bývala. Zmizely vinárničky a stánky s buřty, už jsou všude banky a obchody s oblečením. Chybí mi pouze v zimě. Když napadl sníh, to byla krása,“ vzpomínal ke stáru na své milované město.
Už nikdy víc milovat nebudu
Hulákal jako zraněná kráva
„Jako chlapec jsem stále zpíval, prostě jsem hulákal jako zraněná kráva, a tak mě otec dal do Kühnova dětského sboru,“ prozradil kdysi a dodal: „Vždy jsem chtěl být někým takovým a to se mi podařilo.“ Nazpíval neuvěřitelných tisíc osm písní. „Hity nedělají zpěváci, ale publikum. A samozřejmě textaři a autoři,“ říkával. Koketoval i s herectvím, před kamerou se mu ale dařilo mnohem méně. „Mojí životní rolí byly asi tři minuty v Nebeských jezdcích, kde jsem hrál popáleného pilota,“ zavzpomínal. Objevil se ale v řadě dalších hudebních filmů, například v Noci na Karlštejně či legendárním muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. „Byla mi dána muzika. Kdyby chudáci profesoři věděli, co všechno jsem s tím hlasem vyváděl, tak by mě proklínali. Nikdy jsem se ani nerozezpíval,“ prozradil.
Můj otčenáš:
Nevydržel v klidu
Nikdy se nenaučil naplno odpočívat, i během dovolených hledal nějaké památky, které mohl navštívit. Jeho velkou vášní byla i střelba, pořídil si zbrojní pas a chodil na střelnici. Ke konci kariéry se rozhodl změnit život, s manželkou Irenou prodali pražskou vilu a přestěhovali se do domku v Předoníně na Kokořínsku. „Po listopadu, po devadesátém roce už vlastně nebylo nic, co by mě v Praze drželo. Nebyla práce, rozhlas a televize už o mě tolik nestály, a tak jsme se odstěhovali,“ prohlásil po koncertu Pocta Karlu Hálovi, který se konal v Národním domě na Vinohradech k jeho sedmdesátinám. V Předoníně zahradničil, kuchtil, občas si zazpíval s venkovskou kapelou. A dlouhé hodiny dokázal prosedět u dobré knihy, nejraději četl historická nebo vojenská díla. Oslavy své pětasedmdesátky se ale už nedožil, zemřel náhle 6. července 2008 v pražské Nemocnici na Homolce, kam byl přepraven vrtulníkem z Roudnice nad Labem kvůli prasklé výduti břišní aorty. O své těžké nemoci do poslední chvíle neměl ani ponětí a navzdory hromadám cigaret a potokům alkoholu nikdy netrpěl zdravotními problémy. Jeho přátelé jsou ale přesvědčeni, že si předčasný odchod způsobil nevázaným životním stylem. O čtrnáct let starší sestra Regina se o jeho smrti dozvěděla od přátel a z novin. Na pohřeb ji vdova nepozvala.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská