Vyhlášený frajer a vzor správného chlapa nenechal žádnou sukni na pokoji a práskal na kolegy. Vládl mu totiž zabijácký démon. Tajnosti slavných
01.07.2017
Foto: ČT
Popisek: Jiří Vala v roce 1969 v dramatu Dlouhé dopoledne
Dobrosrdečný, upřímný, a navíc pohledný chlap, po němž toužila úplně každá. V reálu to ale bylo s jeho charakterem mnohem složitější. Že na ně donáší, to prý mezi kolegy nebylo žádným tajemstvím. Ještě hůř ho ale ovlivnila těžká závislost, která významně přispěla i k jeho smutnému konci.
O čem se mluví v hereckých šatnách Národního divadla? O tom měla komunistická Státní bezpečnost přesný přehled díky muži, do něhož by to nikdo z jeho fanoušků neřekl. Pohledný brunet se totiž stal nejen idolem srdcí žen všech generací, ale také prototypem správného chlapa, který je vždy rázný, přímý a upřímný. Ve skutečnosti bylo všechno jinak, herečtí kolegové Jiřího Valy to ale prý věděli.
Se Zdeňkem Buchvaldkem v budovatelské agitce Zítra se bude tančit všude
Zpravodajství ze šaten
Deníku Blesk to nedalo a vyšťoural na kdysi mimořádně populárního herce informace, které by se mu nejspíš ani trochu nelíbily. Stalo se tak ale až loni, tedy třináct let po jeho smrti, takže není divu, že jeho někdejší kolegové už nemají chuť vracet se k této neblahé minulosti a komentovat ji. O získání Jiřího Valy ke spolupráci prý StB usilovala již od padesátých let, k řízené činnosti ho ale nikdy nepřesvědčila, a tak byla jeho složka již v šedesátých letech skartována. V evidenci ale zůstal dál jako kandidát na informátora. O tom, že tu a tam nějakou tu informaci opravdu tajným dodával, svědčí dokument ministerstva vnitra ze dne 22. května 1986, tedy necelý měsíc po havárii v jaderné elektrárně v ukrajinském Černobylu. Právě ta měla být žhavým tématem diskusí v divadelním zákulisí. „Zasloužilý umělec Jiří Vala hovořil o vyvolávání protisovětských nálad... Řekl, že bezprostředně po zveřejnění informace o havárii se prý někteří členové souboru, zejména Václav Postránecký a Petr Kostka, doslova předháněli v šíření ‘zaručených zpráv‘, získaných poslechem západních sdělovacích prostředků,“ uvádí se ve zprávě, kterou deník Blesk před časem citoval. Vala se podle zprávy snažil kolegy „umravnit“, dosáhl ale pouze toho, že „se na něho dívali jako na nějakou černou ovci“. Žádný z tehdejších kolegů ale získané informace komentovat nechtěl.
S Jaroslavem Šárou v sezóně 1949/50 na jevišti ostravského Národního divadla moravskoslezského,
v Shakespearově komedii Jak se vám líbí
Na všem mu něco vadilo
Stal se hvězdou stříbrného plátna padesátých a šedesátých let minulého století a idolem všech ženských srdcí. Hrál mladé neohrožené hrdiny, milovníky, zapálené svazáky a později soudruhy. Mnohé z nich ale mají co říci i dnešním divákům, ať už je to jeho strážmistr Karel Zeman v kriminálním dramatu režiséra Karla Kachyni Král Šumavy, populární kapitán VB Michal Exner či svérázný hrubián a lakomec Martin Nedobyl ze seriálu Sňatky z rozumu, natočeného podle stejnojmenného románu Vladimíra Neffa, který jsme znovu mohli připomenout v repríze České televize. Syn důstojníka z povolání se narodil 27. listopadu 1926 ve slovenském Popradu a kvůli otcově profesi se rodina často stěhovala. V dětství se chtěl stát popelářem, odradila ho ale představa časného vstávání. A stejně odhalil nějaký nepřekonatelný problém i na všech dalších profesích, které ho zprvu zaujaly.
Kriminální drama Král Šumavy odstartovalo v roce 1959 jeho osmiletý vztah s Jiřinou Švorcovou
Místo gymplu stavěl kulisy
Již během studií Jiří tíhl k divadlu a statoval v pražském divadle Uranie. Původně začal studovat reálné gymnázium, již v kvintě ale školu opustil a utekl ke kočovné divadelní společnosti. Přísný otec ale rozhodl – pokud chce Jiří dělat divadlo, musí být patřičně vzdělán. A tak Jiří sice přešel jako herec a stavěč kulis do Divadla pražských předměstí, v roce 1943 byl pak přijat na pražskou konzervatoř a absolvoval v roce 1947. Poté nastoupil do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého a krátce působil ve Státním divadle v Ostravě. Základní vojenskou službu si odsloužil v Armádním uměleckém souboru, z nějž se vrátil v roce 1951 do Divadla československé armády, pozdějšího Divadla na Vinohradech. O patnácti letech na jeho jevišti později říkával, že byly nejkrásnějším obdobím jeho divadelního života. V srpnu 1972 se stal členem činoherního souboru Národního divadla, kde setrval až do roku 1999. V letech 1972 až 1986 také vyučoval herectví na Pražské konzervatoři.
Martin Nedobyl a jeho velká láska Valentýna v podání Slávky Budínové v seriálu z roku 1968 Sňatky z rozumu
Hrdina z románu
Ve filmu se poprvé objevil v roce 1952 jako Mirek v budovatelské hudební agitce Zítra se bude tančit všude a během padesátých a šedesátých let vytvářel role mladých hrdinů. V pokročilém věku se pak už objevoval na stříbrném plátně jen sporadicky, naposledy v roce 1989 jako doktor Brousek ve Šteindlerově černé komedii Vrať se do hrobu!. O to bohatší byla ale jeho spolupráce s televizí. Hrál v desítkách inscenací a nechyběl ani v řadě více či méně úspěšných seriálů. Svůj hlas skvěle uplatňoval i v rozhlase a dabingu, dodnes k nám promlouvá například jako Berlicot ve slavné francouzské ‘četnické‘ filmové sérii. Není divu, že se v hereckém světě stal jedním z největších sběratelů různých vyznamenání a ocenění. V roce 1967 dostal vyznamenání Za vynikající práci, o dva roky později Čestné uznání za herecký výkon v seriálu Sňatky z rozumu a v roce 1983 Cenu Československé televize. V roce 1986 byl jmenován Zasloužilým umělcem a v roce 1997 mu byla udělena Cena Senior Prix.
V roce 1994 v Národním divadle, ve hře Alfreda de Musseta Zpověď dítěte svého věku
Láska před i za kamerou
Jiří Vala byl velkým fotbalovým fanouškem pražských Bohemians, a když byl v roce 1965 založen Klokanklub, se stal jeho prvním předsedou. Především ale byl milovníkem krásných žen. Při natáčení slavného filmu Král Šumavy údajně zlomil srdce Jiřině Švorcové. Štáb si prý šuškal, že ho nemiluje jenom podle scénáře, ale doopravdy. Nakonec se kvůli němu rozvedla a Vala bse szal jejím životním partnerem na dalších osm let. „Odešla jsem od svého muže, abych si prožila několik dramatických let hlubokého citového vztahu s mužem, s nímž jsem se střídavě scházela a rozcházela a nakonec si ho nikdy nevzala,“ prohlásila o něm v jednom rozhovoru. Zamilovala se do něj i Jiřina Jirásková, která ho dokonce svedla a pokusila se přimět ke svatbě těhotenstvím, přestože jeho tehdejší partnerka Švorcová byla její kamarádka. Vala ji ale rázně odmítl. Žhavý románek prožil s krásnou Consuelou Morávkovou, která později emigrovala, a chválu na něj pěje i Jaroslava Obermaierová. „Byl to nesmírně milý a příjemný muž, velice přitažlivý. Poznala jsem ho v šestnácti letech, když jsem v divadle hrála mloka. Jednou mi k narozeninám věnoval kytičku,“ prozradila serveru ahaonline.cz.
Poslední filmový záznam z roku 1994 – v představení Návštěvní doba, kterým zahajovalo
nové pražské Divadlo Kolowrat
Frajer a fanfarón
Tak nazvali autoři dokument České televize, který o Jiřím Valovi natočili k desátému výročí jeho úmrtí, a jeho povahu prý vystihli velmi přesně. Mezi kolegy byl Vala oblíben pro svou veselou povahu, ale to platilo zejména ve společnosti. V samotném divadle, kupříkladu v šatně, býval spíš nemluvný. Zato byl znám tím, že se velice rychle dokázal naučit text. Byl prý velmi citlivý, ale také až přespříliš zapálený komunista, který dokázal druhým ublížit, i když prý většinou neúmyslně. S přibývajícími léty zahořkl, podíl na tom nejspíš měly i společenské změny na přelomu osmdesátých a devadesátých let. S rozčarováním a ztrátou ideálů se zkrátka nedokázal vyrovnat. Navíc ho začaly sužovat těžké nemoci. Nejprve měl problémy s očima, pak dostal mozkovou mrtvici. Přesto zůstal až do konce velmi svérázným samorostem. Navíc měl po celý život jednu velkou slabost, odjakživa byl jeho blízkým přítelem alkohol. Když pak onemocněl rakovinou, začal prý pít přímo nezřízeně a svůj stav systematicky zhoršoval ‘koňskými‘ dávkami utišujících léků. Žádné domluvy nepomáhaly, a tak nad ním přátelé postupně zlomili hůl. Zemřel úplně opuštěný pouhých dvanáct dnů před svými sedmasedmdesátými narozeninami.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');
Vložil: Adina Janovská