Trpěla nespavostí a trémou, kouřila šedesát cigaret denně. Celoživotní pesimistka si krutou budoucnost předpověděla sama. Tajnosti slavných
26.06.2017
Foto: ČT
Popisek: Irena Kačírková
Ne nadarmo jí říkávali česká Sophia Loren. Byla nádherná, křehká a zoufale toužila celý život po lásce. Jenže měla na chlapy smůlu. Mohla se stát nejzářivější filmovou hvězdou, jenže brzy zjistila, že se narodila ve špatné době. I když zpočátku všechno vypadalo tak slibně.
Bezesporu patřila k nejkrásnějším českým herečkám a nikoli nadarmo jí přezdívali česká Sophia Loren. V době, kdy přišla na svět, měla v rukou ty největší trumfy. Československo prožívalo zlatou prvorepublikovou éru a téměř současně s ní se také zrodil filmový svět. Byla miláčkem bohaté rodiny, dostalo se jí toho nejlepšího vzdělání. Mohla se pochlubit aristokratickou krásou a mimořádným hereckým talentem i intelektem. Přesto hra, kterou osud s křehkou Irenou Kačírkovou rozehrál, nabrala úplně jiný směr a pravidla. Zoufale toužila celý život po lásce, na muže ale měla smůlu. Trpěla nespavostí a trémou, kouřila šedesát cigaret denně. Byla celoživotní pesimistka, a tak si neblahou budoucnost předpověděla sama. „Umřu na rakovinu a ještě budu mít infarkty,“ řekla své dceři v den svých čtyřicátých narozenin. A bohužel měla pravdu. Po několika infarktech opravdu nakonec podlehla v pouhých šedesáti letech rakovině.
Poprvé a naposledy vdaná
Doma měli pochopení
Její maminka Julie, rozená Menschiková, se narodila v Norimberku, tatínek pro změnu ve Vídni. Do rodiny bohatého kožešníka se roztomilá Irenka narodila 24. března 1925 v Praze. Otec byl synem vyhledávaného mistra krejčího, takže se po přestěhování do Ostravy staly jeho Kožešiny velmi rychle vyhlášeným salonem. Už jako malá Irena ráda zpívala, tančila, chodila na balet a gymnastiku. Studovala sice na ostravském reálném gymnáziu, v době dospívání se ale rozhodla, že se stane herečkou, a doma ji v tom podporovali. Po maturitě v roce 1942 hrála v Českém divadle moravskoslezském v Ostravě a hned po osvobození se přihlásila na Státní konzervatoř, jejíž dramatické oddělení se přeměnilo na divadelní fakultu Akademie múzických umění, takže již absolvovala na DAMU. V roce 1949 nastoupila do prvního angažmá v pražském Realistickém divadle, ale již po roce zakotvila s Otou Ornestem u Městských divadel pražských, kde působila po zbytek života. Koncem 40. let se začala prosazovat i na filmovém plátně, většinou ztvárňovala moderní, inteligentní a sebevědomé mladé ženy, někdy i lehkomyslné a vypočítavé. Její postavy ale nikdy nepostrádaly eleganci a šarm.
V Komorním divadle, v představení Švédská zápalka
Montérky oblékla jenom jednou
První velkou příležitost jí nabídl režisér Krejčík v roce 1949 ve filmu Svědomí, jenže vzápětí vypukla doba největšího politického tlaku. Tatínek přišel o svou živnost a neměl nárok ani na důchod, a tak se Irena stala hlavní živitelkou rodiny. Jenže v té době se začínaly točit agitky, do nichž se krásná a noblesní dáma vůbec nehodila. Jenom jedinkrát se filmaři pokusili posadit ji do traktoru a skončilo to fiaskem. Málokdo ví, že se měla v roce 1951 stát partnerkou Jana Wericha ve slavné filmové pohádce Císařův pekař a Pekařův císař. Roli Sirael už dokonce zkoušela, jenže poté co režiséra Jiřího Krejčíka vystřídal Martin Frič, byla okamžitě přeobsazena i hlavní ženská role a Kačírkovou nahradila Nataša Gollová. S Janem Werichem se ale Irena Kačírková nakonec přece jen zahrála. O tři roky později ztvárnila krásnou a marnivou princeznu Drahomíru v pohádce Byl jednou jeden král. V roce 1958 si ji Josef Svoboda vybral jako konferenciérku programů na Expo v Bruselu, podmínkou však bylo podepsat spolupráci s StB, a to herečka odmítla. Zřejmě poprvé a naposledy se objevila před kamerou v montérkách jako středoškolská profesorka v muzikálu Starci na chmelu.
S Josefem Kemrem ve filmovém muzikálu Starci na chmelu
S estébáky za zády
Svoji ‘zlatou éru‘ završila v roce 1965 krásnou rolí v satiře na socialistický systém Bílá paní, která se díky kritice vzápětí stala trezorovou záležitostí. Pak občas přicházely filmové role, až na pár výjimek však neodpovídaly jejímu talentu. Mnohem šťastnější byla na jevišti, kde se stala opravdovou hvězdou a diváci prostě chodili na Kačírkovou. Ještě hůř ale bylo o desetiletí později. Přišel rok 1968 a sovětská invaze znamenala definitivní konec její kariéry. Filmovat nesměla, v televizi měla povoleny jen malé a záporné role. Například v seriálu Třicet případů majora Zemana jí byla nabídnuta postava bývalé buržoazní paničky a vzala ji ráda.S chutí totiž mohla říct nahlas na kameru, co si o komunistickém režimu myslí. V 70. a 80. letech na ni StB neustále útočila a snažila se ji získat pro spolupráci. Inteligentní krásná herečka, která uměla tři jazyky, by se bývala hodila. Jenže na spolupráci paní Irena nikdy nepřistoupila.
Poslední velká a krásná role v satirické komedii Bílá paní
Sen o velké lásce
Poprvé a naposledy se Irena Kačírková vdala 5. června 1950 za scenáristu Josefa Aloise Novotného, kterému v roce 1952 porodila dceru Kristýnu. Už o dva roky později se ale rozváděli, a poté se herečka už nikdy nevdala. „Ve vztahu k mužům byla maminka hodně otevřený člověk, který čekal na lásku. Nebyla to ta suverénní svůdkyně, kterou byla navenek. Chtěla hluboké vztahy, ale ty se jí nikdy nepovedly, protože si vybírala lidi z branže,“ zavzpomínala později její dcera Kristýna. V dalších letech prožila krásná paní Irena milenecký vztah s muzikantem a komikem Jiřím Šlitrem a dokonce už se schylovalo ke svatbě. Nakonec ale bylo všechno jinak, protože ji Šlitrovi přebral režisér Ladislav Rychman. A historie se opakovala. Krátce před svatbou se opět Irena zamilovala do jiného, tentokrát do herce Václava Vosky. Nějaký čas byl jejím partnerem i plastický chirurg Jiří Fahoun. A ještě jeden známý muž se v jejím životě objevil – herec Eduard Cupák. Byli ale jenom přátelé, protože on miloval muže.
S Karlem Šebestou v televizním dramatu Muž a žena
Bartoška v sukních
Dalo by se říci, že paní Irena byla takový Bartoška v sukních. Neodmyslitelnou součástí její osobnosti totiž byly cigarety. „Kdekoli nemohla kouřit, měla pocit, že nežije. Vždyť i když dostala první infarkt, tak měla cigarety u sebe a hned si zapálila,“ vzpomínala dcera Kristýna v knize Luboše Nečase. V roce 1981 podstoupila operaci žaludku, lékaři jí ale žádnou podrobnější diagnózu nesdělili. To, že má rakovinu, jí oznámil až německý lékař, kterého se přímo zeptala. Navzdory vážným zdravotním potížím se ale herectví nevzdala a ještě rok před smrtí nastudovala sedm rolí a jednu operu. Poslední měsíce prožila ve velikých bolestech, protože metastázy začaly prorůstat i do kostí. Přesto si ani v posledních dnech v nemocnici neodpustila cigarety. Celý život se těšila, až zestárne a přehraje se do charakterních rolí. Nedožila se toho. Zemřela v Praze 26. října 1985.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská