Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla, je a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ruka se mu tak rozklepala, že vylil kafe. V té chvíli padl o sto kilometrů dál výstřel. Nejlepší přítel prozradil, proč legendární Bróďa spáchal sebevraždu

26.06.2017
Ruka se mu tak rozklepala, že vylil kafe. V té chvíli padl o sto kilometrů dál výstřel. Nejlepší přítel prozradil, proč legendární Bróďa spáchal sebevraždu

Autor: ČT

Popisek: Stanislav Zindulka

Jeden z posledních představitelů své herecké generace, pětaosmdesátiletý Stanislav Zindulka, otevřeně promluvil o sebevraždě kolegy a kamaráda Vlastimila Brodského, od které letos uplynulo již patnáct let. Co se tehdy vlastně stalo? Nestor českého divadla po letech řekl pravdu.

Jak vypadal osudný 20. duben 2002? Podrobně jej poslal server ahaonline.cz. Vlastimil Brodský ho trávil na své chalupě v Slunečné. S několika přáteli si zašel do nedalekého hostince. V podniku se mu udělalo nevolno, ale trval na tom, že musí dojíst. Následně všichni zamířili do jeho chalupy. „Druhý den ráno odešel hercův řidič na nákup do obchodu. Když se za půl hodiny vracel a vcházel do chalupy, ze zahrady se ozval výstřel. Brodský v tu chvíli u božích muk klesl k zemi. Doktor Čerbák a hercův přítel, kterému řidič Kvaki okamžitě telefonoval, přijel na místo dříve než záchranka. A bohužel mohl už jen konstatovat: Bróďa je mrtev,“ píše ve svém článku ahaonline.cz.

Vyřkl jsem jediné slovo: Bróďa…

Ve chvíli sebevraždy prý Stanislav Zindulka věděl, že něco není v pořádku. Ponořme se do jeho vzpomínek. S Brodským toho prožil opravdu hodně. „Bróďu nemůžu z mého života vynechat, pojilo mě k němu největší přátelství. Velmi vroucí, na život a na smrt. Tu osudnou chvíli mám před očima. Konec dubna, sobota ráno. S manželkou jsme zrovna snídali a já pocítil hroznou úzkost, ruka s kávou se mi rozklepala tak, že jsem ji vylil. Vyřkl jsem jediné slovo: Bróďa,“ prozradil v rozhovoru pro Magazín MF Dnes Zindulka s tím, že prostě hned věděl, že se něco stalo. Okamžitě volal do Slunečné na kamarádovu chalupu. Dlouho to nikdo nebral, pak to prý vzal Kvaki. Zindulka vysvětluje, že to byla přezdívka Brodského tajemníka a řidiče, který se o herce k stáru staral. „Ptám se: Co je s Bróďou? On zoufale: Už není. Ptám se: Kdy? On říká: Právě teď,“ zavzpomínal herec.

Trochu tušil, co se chystá udělat

Jak je možné, že Zindulka zavolal přesně v tu osudovou chvíli? Hrála zde roli telepatie? Herec si to nedovede představit. Od té doby ale ví, že museli být opravdu silně propojení. Přiznává ale, že trochu tušil, co se Brodský chystá udělat. „Moc se těšil na moje sedmdesátiny, plánoval, jak je strávíme a oslavíme, ale těsně před nimi povídá: Stando, já se ti musím omluvit, já na ty tvoje narozeniny nebudu moc z velice vážných důvodů přijít. Napadlo mě proč, ale tajně jsem doufal, že to tak není,“ zavzpomínal Zindulka, který ale kamarádovi nezazlívá, že se tak rozhodl.

Jeho čin chápe jako akt jisté statečnosti. „Bróďa už nemohl pracovat a věděl to. Odmítl i roli starého klauna, kterou jsem nakonec dělal já. Měl zdravotní problémy a šíleně se bál, aby nebyl někomu na obtíž,“ vysvětlil. Pamatuje si také, s jakými pocity se Brodský vrátil z liberecké nemocnice, kam jeli se Stellou Zázvorkovou navštívit Miroslava Horníčka, který už byl v té době ve velmi špatném stavu. Byl z toho zážitku vyvedený z míry. Úplně zdrcený. Zindulkovi poté řekl: „Stando, to bylo strašné. Kam se poděl ten intelekt? Ta jiskra, ten talent. Takhle bych dopadnout za žádnou cenu nechtěl.“

Kamarádi na život a na smrt

Přátelství těch dvou bylo opravdu dlouhé. Setkali se už počátkem padesátých let při práci na jednom filmu, který ale z politických důvodů nebyl dotočen. Když byl Zindulka ještě v Brně a Hradci, s Brodským si psali a navštěvovali se. V Praze se pak od sebe už skoro nehnuli. Když se prý den dva neviděli, museli si alespoň zavolat. „Jeho přátelství bylo opravdu intenzivní. Vzpomínám, jak jsem jednou dostal nějakou chřipku. Říkám Bróďovi do telefonu, ať nechodí, protože by to ode mě nejspíš chytil. Za půl hodiny u nás zvonil. Přinesl teplou čepici, šálu, med a nějaké léky. Mám od něj schované krásné dopisy. Opatruju je jako vzácnou relikvii. On byl dost psavej, takže ke stáru, když už byl hodně sám, psal,“ dodal Stanislav Zindulka v rozhovoru pro Magazín MF Dnes.

Jejich letité přátelství se prý zúročilo při natáčení skvělého filmu Babí léto. Dlouho po společné práci toužili, ale stále to nevycházelo. „Bróďa byl nesmírně laskavý a vnímavý člověk. Často se trápil starostmi druhých a někteří jeho dobroty až zneužívali. Poslední dny měl už vlastně jen toho kamaráda, barrandovského šoféra Kvakiho, který s ním na chalupě ve Slunečné pobýval, nakupoval mu a vyřizoval potřebné,“ vysvětlil Zindulka.

Stáří je jen rozmařilost

Vlastimil Brodský prý říkával, že stáří je rozmařilost, na kterou nemá opravdu zaměstnaný člověk čas. „Bróďův černý humor mi byl sice blízký, ale zároveň si myslím, že slunce svítí, i když je zamračeno. Přestože někdy bývá blbě, tak tam někde za mraky to slunce vždycky je,“ prohlásil Zindulka s tím, že je samozřejmě realista. Jeho generace umírá. Často mu prý přijde parte nebo zpráva, aby navštívil toho nebo toho, že je na tom špatně. „Své stáří si člověk bohužel režírovat nemůže,“ přiznal s tím, že na smrti je pro herce nejhorší, že už tu zkušenost nemůže nějak zužitkovat. Herectví je zkrátka jeho život.

Stanislav Zindulka se narodil v roce 1932 a poprvé stanul na jevišti již v pěti letech s ochotníky v rodné Jilemnici. Velkou událostí pro něj byl rok 1994, tehdy přišel do slavného pražského Činoherního klubu. Měl ale úspěch i ve filmu. Za vedlejší roli ve zmiňovaném Babím létě dostal Českého lva. Divadelníci se mu pak v roce 2016 odměnili cenou Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. V osobním životě neměl žádné výkyvy. S manželkou Milenou žije totiž už padesát osm let. Mají spolu dva syny, Ondřej je matematik a Jakub se věnuje herectví a režii.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Antonín Pořízek

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace