Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Člověk se nemá nikoho bát a zároveň se nemá na nikoho vyvyšovat, poradil mu táta. Teď ho lidé chtějí za prezidenta, on ale…

17.06.2017
Člověk se nemá nikoho bát a zároveň se nemá na nikoho vyvyšovat, poradil mu táta. Teď ho lidé chtějí za prezidenta, on ale…

Autor: ČT / Mikuláš Křepelka

Popisek: Šimon Pánek

Kdo by neznal šéfa největší české humanitární organizace Člověk v tísni Šimona Pánka? Šimon patřil k nejvýznamnějším studentským vůdcům sametové revoluce v roce 1989. Hodně lidí by ho rádo vidělo jako příštího českého prezidenta. Proč kandidaturu odmítá? A za co se mu mstí Rusové? Česká televize věnovala Šimonu Pánkovi jeden z dílů GENu.

Ne všude mají jeho organizaci Člověk v tísni rádi, třeba v Rusku o něm nedávno vznikl dost výbušný dokument, který ho vykresluje jako prozápadního, proamerického člověka, jenž je prý ve všech konfliktech vždy „na té správné straně“. Od sametové revoluce prý chce dělat převraty všude jinde. „Je to velká odměna Člověku v tísni za veškerou podporu lidských práv v Rusku a ruských disidentů, Majdan,“ říká k tomu ironicky Pánek.

Klučina s dětskou tváří mezi ostřílenými disidenty

Jako studenta na přírodovědecké fakultě ho zastihly revoluční události roku 1989. Ale už v té době měl velké ambice a stal se jedním ze studentských vůdců sametové revoluce. Dodnes na tu dobu vzpomíná a přiznává, že to pro něj bylo jedno velké dobrodružství. Jeho rodiče si za komunistů moc „neškrtli“, proto ho těšilo, že může alespoň trochu pomoct. Stále ho překvapuje, jak se klučina s dětskou tváří mohl dostat mezi ostřílené disidenty. „Komu se to stane, že hraje jednu z hlavních rolí, když padá komunismus, kterej zničil životy jeho rodičům a do značný míry týhle zemi,“ popisuje v pořadu GEN šéf Člověka v tísni s tím, že se ale vždy snaží koukat dopředu a žít přítomností.

Přiznává, že rád strká noc do věci veřejných. „To bylo v těch osmdesátých letech, pak samozřejmě studentská stávka, ale i Člověk v tísni. Mám vnitřní potřebu se podílet na mezinárodních věcech,“ popisuje Pánek. Podle svých slov ale nechce být komentátorem a odborníkem na všechno. O politiku ale zájem neměl, po revolučních událostech šle úplně jiným směrem a v roce 1992 založil už zmíněnou humanitární organizaci Člověk v tísni. V začátcích ho prý strašně bavila ta jednoduchost a kontaktnost, která tam byla. Ale Pánek nebyl žádný troškař, už od dětství ho to táhlo do světa a nezabránila mu v tom ani železná opona. Už v osmdesátých letech tak začal jezdit do Rumunska přes střední Asii a Sibiř. Dodnes na to všechno rád vzpomíná.

Za Prahy do Čečenska

Ale nevšedních cest si následně užil i v Člověku v tísni. V myšlenkách má také stále jednu dobrodružnou cestu. V roce 1995 jeli z Prahy do Čečenska nákladním autem naloženým léky pro polní čečenské nemocnice, v té části země, která se tehdy bránila proti ruské armádě. Z této výpravy existuje i filmová road movie, která celou cestu zachycuje. Nebylo to nic jednoduchého, ale Pánka jeho práce prostě baví.

Jsem takový náčelník indiánů

Popisuje, že v počátcích organizace Člověk v tísni dělal spoustu věcí intuitivně. Značka Člověk v tísni a Šimon Pánek byla nerozlučná. To už prý ale dnes neplatí. Teď už do toho mluví desítky lidí. „Je tu spousta lidí, kteří řadu věcí umí daleko líp než já. Jinak je to organizace hodně postavená na tom, že lidem dává prostor, podporuje je a já nejsem technický manažer, já jsem daleko spíš jakýsi lídr. Já někdy říkám náčelník,“ popisuje Pánek a vysvětluje, že se rozhodování snaží posunout co nejblíže lidem, kteří dělají konkrétní věci, tam, kam až to jde, a strašně se jim to prý za ta léta osvědčilo.

Nejraději je na chalupě

Po tátovi má prý stabilitu, sílu, určitou úpornost a tvrdohlavost. Jeho otec seděl v padesátých letech ve vězení. Geny co se týče vedení lidí, prý zase získal po matce. Ta prý byla velmi otevřená, bezprostřední. Rád jezdí i na chalupu, kde už jako malý kluk s tátou sekal dřevo. Tam rád relaxuje, odpočívá. Když přijede, tak se mu tak o třicet procent prý zlepší nálada. Vesnička nedaleko Nymburka je tak pro něj snad nejmilejší místo na světě. „Jezdím sem od mala a myslím, že sem jezdit budu a budou sem jezdit i moje děti. A je to něco, kde člověk načerpá energii, kde si odpočine. A myslím si, že to je to, co v dnešní době velmi potřebujeme,“ vysvětluje Pánek, který má s partnerkou Petrou dvě dcery, Apolenu a Ronju.

Je to hodně o službě a o pokoře

Každý člověk podle něj má nějaký okruh žijících nebo nežijících lidí, kterých se ptá a jeho otec prý určitě patří mezi ně. Otec mu prý nikdy neříkal nějaké velké pravdy do života. Ale jedním ze silných vzkazů, které mu dal, je prý to, že se člověk nemá nikoho bát a zároveň se nemá na nikoho vyvyšovat a to mu prý možná zůstalo. „To, co v člověku v tísni děláme, tak je hodně o službě, o pokoře, o pomáhání ostatním a to je v téhle době vlastně hrozný luxus, popisuje a vysvětluje, že se vždy vnímal spíše jako praktik, který zná disidenty z celého světa a rád také říká to, že když jsou nestátní organizace, tak to neznamená, že jsou protistátní.

Pánek prezidentem?

Už dva roky kolují v médiích informace, že by hodně lidí rádo Šimona vidělo jako nástupce Miloše Zemana na Pražském hradě. On ale tuto roli odmítá. „Rozhodně si nemyslím, že by to bylo na pořadu dne, co se příštích voleb týká,“ prohlásil jednou v Radiožurnálu. Příští volby se zúčastnit odmítl, ale nevyvrátil ani, že by se o úřad prezidenta někdy v budoucnu ucházet mohl. Takže uvidíme…

Jaký je jeho názor na uprchlíky?

V tom samém rozhovoru pro Radiožurnál se vyjadřoval i o rezonující uprchlické krizi. Podle něj je česká společnost hysterická a nějaké uprchlíky bychom přijmout měli. „Podepsali jsme Ženevské konvence, to je máme vypovědět? Ti lidé utíkají před smrtí, a to máme říci, tak ne? To máme potápět lodě s těmi lidmi? To by byl mezinárodní zločin a ti lidé, kteří by to dělali, by byli vrazi,“ podotkl Pánek s tím, že za druhé světové války také lidé pomáhali z Evropy prchajícím Židům. Část veřejnosti ale namítá, že se to nedá srovnávat. Problémem jsou podle nich hlavně islámští radikálové, kterých po pádu íránského proamerického šáha Pahlavího v roce 1979 neustále přibývá. V tomto tématu s ním zkrátka řada lidí souhlasit nemůže. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Antonín Pořízek

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace