Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ve spleti paragrafů

Koronavirus ve spleti paragrafů

Společně s advokátní kanceláří Vodák, Jehne probíráme pandemii z hlediska práva

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Šťavnatý příběh. Je v něm poezie, sranda, politika, zuřivé hádky i drsná osočení. Co nám napsal otrávený básník a proč story nemá konec

14.06.2017
Šťavnatý příběh. Je v něm poezie, sranda, politika, zuřivé hádky i drsná osočení. Co nám napsal otrávený básník a proč story nemá konec

Autor: Repro

Popisek: Legendy: Básník Jiří Žáček, ilustrátorka Helena Zmatlíková a slabikář. Zdánlivě žádnej trabl

Od roku 2015 naleznete v čítankách pro druhou třídu básničku věnovanou roli maminek a tomu, jak jsou pro nás důležité. A v živé paměti jistě zůstává plamenná společenská diskuse, kterou zahájil na Facebooku režisér ceněných dokumentů Vít Klusák, když text básničky sdílel s komentářem „K čemu jsou kluci na světě? Aby psali takovýhle debility.“ Zdánlivě je celá kauza dávno za zenitem. Zuřivě se diskutovalo, ale vlastně nic se nerozseklo. Rozsekneme to my?

K čemu jsou holky na světě?

Aby z nich byly maminky,

aby se pěkně usmály

na toho, kdo je malinký.

Aby nás měl kdo pohladit

a povědět nám pohádku.

Proto jsou tady maminky,

aby náš svět byl v pořádku.

Na hlavu autora básně Jiřího Žáčka se snesla vlna tvrdé kritiky, kterou nešetřili umělci, feministky, novináři a příznivci genderové filozofie rovnovážnosti, kde obraz ženy fárající do dolů a obsluhující stavební jeřáb je stejně v pořádku jako představa muže na mateřské dovolené, který na ni každý den čeká s vlastnoručně uvařenou večeří.

Genderhoši a  genderdámy, seznamte se

Slovní bitky mezi zastánci jedné nebo druhé strany na sebe nenechaly dlouho čekat. Na básničku zareagoval například zástupce šéfredaktora Respektu Marek Švehla. „Je pozoruhodné, že na gender útočí hlavně chlapi. Ale chápu, že vědecká disciplína, která popisuje, jak moc je Česko v zajetí kulturních stereotypů ohledně rozdělení mužských a ženských rolí, a odhaluje, jak to tady chlapi pořád šéfují, jim není po chuti.“ Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a přišla z úst protiislamisty Martina Konvičky. „Normální lidi na to kašlou, vždy kašlali a kašlat budou. Vždy budou na světě ženy, které raději opraví traktor, než vyšijí krajkové prostírání, a muži, kteří raději upečou dort, než aby skolili kance. Jenže jedno ani druhé nebrání těm podstatným věcem – pokud mají po boku komplementárního partnera. Intošovi typu Švehly nikdo nebrání vyšívat krajkové prostírání, ale musel by si najít partnerku, která umí vyměnit kolo nebo vymalovat byt.“ Konvička tak útočil na Švehlu s tím, že má problémy najít si adekvátního partnera a své vyjádření pak korunoval slovy: „A viní z toho ... nevím přesně koho, snad Putina? Hovno role, genderhoši a genderdámy. Vaše vlastní neschopnost někoho vhodného sbalit.“

Svým dílem do velmi živé debaty přispělo tehdy mnoho mediálně známých tváří. „Taková básnička může pohoršit jenom hlupáka. Naopak básničky o mamince patří k těm nejkrásnějším poetickým zážitkům z dětství. Vzpomeňte si třeba na Jaroslava Seiferta,“ nechal se slyšet sexuolog Radim Uzel a dodal: „Pokud tato báseň uráží režiséra Klusáka, rád bych se zeptal: ´K čemu je Klusák na světě?´ O odpovědi raději pomlčím, protože je žalovatelná. Znám se náhodou s jeho maminkou. Myslím, že se stydí.“

Esence vášnivého genderového souboje pronikla také na lednové udílení Cen filmové kritiky. Moderátorka večera Jana Plodková na jeviště přinesla žehlicí prkno jako demonstrativní vyjádření podpory utlačovaných ženám. Na témže večeru herečka Iva Janžurová, která přebírala cenu za nejlepší film, sdělila: „Já nemám ráda tohle obhajování utiskovaných žen. Ono se to totiž nevyplácí, když pak chcete od mužů pomoct,“ jak zaznamenal server Blesk.cz

 

Pokud odstraníme Žáčka, měly by následovat další texty a nejen poezie

K probíhající diskusi se s nadhledem vyjádřila novinářka Alida Guzman Horváthová. „Zatímco my se stále babráme v tom, jak to ten Žáček vlastně v té básničce myslel, polské ženy se znovu chystají do ulic.“ Čímž téma zasadila do širšího rámce - v Polsku na MDŽ probíhaly protesty žen proti omezením až zákazům potratů a umělého oplodnění.

„Může se ještě maminka oslovovat maminka? A může chodit na dámský záchod?“ pravil facebookový příspěvek. Nepřekvapí, že celá problematika neutekla pozornosti sociálních sítí. Jedna z diskutérek na blogu iDdnes.cz například uvedla: „Jsem učitelka a nějak mě to nutí taky se do diskuse zapojit. Jsem přesvědčená, že pokud odstraníme Žáčka, měly by následovat další texty a nejen poezie, ale také velká většina příběhů a pohádek, protože rozhodně nejsou genderově neutrální.“

V rozjitřené atmosféře se básníka zastala tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová, podle které šlo o zbytečný povyk, jak uvedla v rozhovoru pro Rádio Impuls. „Mně se ta básnička moc líbí a myslím si, že neříká nic jiného, než to, jak jsou důležité maminky, rodina a nevidím v tom nic špatného,“ konstatovala ministryně s tím, že nemá v plánu básničku ze slabikáře odstraňovat. Ministerstvo nakonec zaujmulo šalamounské stanovisko, když ve svém prohlášení pro server Aktuálně.cz uvedlo, že „text sám o sobě není zcela genderově neutrální, při výuce ale záleží hlavně na výkladu a na tom, v jakém kontextu je uveřejněn a jaký je záměr autora.“

Svět patří ženám a muži jsou jeho Herkulové

A jak se na to vše díval samotný autor Jiří Žáček? Pro server Aktuálně.cz uvedl, že není žádný macho a považuje se za feministu - jen jiného než „ty genderové džihádistky“. Již dříve před vypuknutím debaty v rozhovoru pro časopis Interview uvedl, že pokud by udělal jinak úplně všechno, začal by tím, že by se narodil jako holčička. „Svět patří ženám a je to tak dobře. My muži umíme být Sisyfové, Herkulové, Bivojové a Napoleoni“ podotkl chomutovský rodák. Svůj respekt k ženám a své nepochopení nad vzniklou společenskou bouřkou shrnul pro Lidové noviny slovy: „Nikde nežádám, aby se matky vzdaly profesních kariér ani osobního života, jak mi podsouvají genderové bojovnice. Žasnu, jak je možné číst jednoduchou básničku s takovou ideologickou předpojatostí.“

Básník Jiří Žáček (foto repro ČT24)

Ohledně samotného textu básničky, která vyšla původně v nakladatelství Alter s ilustracemi Heleny Zmatlíkové, se pro naši redakci vyjádřil s tím, že již před několika lety úvod básně na žádost nakladatelky upravil: K čemu jsou ve světě dospělí. Aby z nich byli tátové, aby z nich byli maminky… Podle jeho slov editor dětské čítanky básničku převzal v původním znění pravděpodobně ze sbírky Vrabčí hnízdo. „Tam ji však už upravovat nebudu, měl bych trapný pocit, že jsem podlehl autocenzuře,“ napsal nám v emailu.

Aktuálně frčí známka punku

Již zmíněná Alida Guzman Horváthová vypíchla na svém Facebooku v jistém smyslu pokračování ´Žáčkovy kauzy´: „Známka punku? Dostala se mi do ruky bakalářská práce na téma Gender v textech punkové skupiny Visací zámek. Nemohu se aspoň o její část s vámi nepodělit. ´Celkem často v druhé polovině alb ženy přijímají představu sebe jako sexuálního objektu, což naznačuje smířenost s jejich pozicí těla-pro-druhé. S tím vyjadřuje Visací zámek souhlas. Ideální je podle nich zřejmě žena, která je věrná, nevadí jí okukování jejího těla muži a bude mít ráda svého muže, ačkoli nepatří mezi mocné. Za to všechno je jí na oplátku povoleno plakat a stejně jako muži může pít alkohol...´,“ píše Alida, které zjevně přijde celé téma oné bakalářky minimálně ujeté.

Další, kdo se k tomu vyjádřil na Facebooku, je muž, novinář Ivan Březina. Ten přidal vzpomínku a jedno velké klišé: „Na FSV UK jsem si kdysi jen tak ze zajímavosti zapsal dvousemestrální seminář s názvem Feminismus/gender. Bylo to někdy kolem roku 1995 a z toho oboru jsme tehdy všichni měli srandu. Feminismus přece už dávno dosáhl všeho, co si někdy koncem 20. století předsevzal, říkali jsme si. Ženy mají volební právo, smějí řídit auta a nikdo soudný jim neupírá stejné schopnosti jako mají muži. Ve společnosti, ve které se pohybuju, by nikoho ani nenapadlo je podceňovat. Pro mne a mé kamarády a známé jsou ženy zcela rovnocenné „parťačky", takže k čemu nějaký feminismus a gender? Bylo to asi stejné, jako kdyby nám na konci 20. století někdo vysvětloval, že černoši jsou lidé jako my, a ne opice,“ píše a upřímně, nelze s ním nesouhlasit.

Feministky jsou ošklivé a chlapi je nechtějí?

Až dokud… „Ten seminář byl hloupý, směšný a na škole mi absolutně nic nedal. Snůška ideologických frází o tom, jak prý jsou ženy utlačovány – prostě ztráta času (zajímavé bylo jen to, že spolužačky, které se na tom semináři sešly, byly až na výjimky ošklivé). A teď překvapeně zjišťuju, že po dvaceti letech tyhle pavědecké nesmysly nejen nezmizely, ale vyučují se pořád víc. Na Karlově univerzitě v 21. století dokonce existuje katedra genderových studií a píšou se tu bakalářské práce hledající gender v textech Visacího zámku! Vážně, nevymýšlím si... Absolutní degradace akademické půdy nebo známka punku?“ Tak zde bych jen uvedla Olgu Sommerovou, ženu, o níž lze jen stěží pochybovat, že je jednoduše krásná… Ono tohle klišé o feministkách jim vlastně svým způsobem dává za pravdu, nemyslíte?

Muž anebo žena, připravme se na medvěda

Představme si, že by se rodili fyzicky i mentálně zcela neutrální hermafrodité. Nebylo by třeba srovnávat rozdíly mezi ženami z Venuše a muži z Marsu. Maminkou a současně tatínkem by mohl být kdokoliv, bylo by jedno, zda si například ke jménu či označení profese dá koncovku označující rod, či nikoliv. Cosi ale indikuje, že by celá story pokračovala v jiné oblasti, jen v odlišném hávu:

Eskymácké děti

mají školu z ledu,

učí se tam

eskymáckou abecedu.

Eskymácká abeceda,

to je krásná věda:

sáňkování,

koulování

a lov na medvěda.

Cítíte z textu poselství, že eskymácké děti jsou chudé, a proto se vzdělávají na kusu zmrzlé vody? Že volný čas tráví jen koulováním, protože kratochvíle moderního a společensky vyváženého světa jsou jim vzdálené? A sáňkují, protože si nemohou dovolit jiný dopravní prostředek, a když mají hlad, jediné, co k jídlu seženou, je lední medvěd, jehož zabitím sníží už tak ohroženou populaci tohoto druhu na planetě. V tom případě bychom se měli připravit na diskuse o bagatelizaci globálních problémů, rasových předsudcích, vegetariánství a v neposlední řade o vlivu člověka na životní prostředí.

Ženy se do bigbítu nehodí?

Tenhle problém nemá řešení. Teď. Obě strany mají svou pravdu, dokonce, mají pravdu. Dějiny tyhle spory řeší tak, že ony zdánlivě vyšumí, ale společnost ve svém pomalém (a předem neodhadnutelném) vývoji se posune tam či tam. A všichni se pak diví, o co že se to dříve tak hádali. Bylo to tak třeba s volebním právem žen, já osobně pamatuji zuřivé hospodské hádky na téma, proč ženský nemůžou hrát pořádně bigbít a Janis Joplin je jen jedna výjimka, pravidlo dokonale potvrzující…  To bylo na počátku osmdesátek. Už se o tom nemluví. Co by na takové kecy asi řekla, nevím, Susanne Vega?

My máme ale rádi poezii. Tedy tu dobrou. A ta si může říkat, co chce. Takže ještě naposledy Jiří Žáček, básník, co má holky opravdu rád:

Písnička o škaredých holkách

Škaredý holky

ty se drží zpátky

Jsou samy sobě na posměch

A vždycky mají

hezký kamarádky

a proto mají v lásce pech 

Jsou spolehlivý

jako tažní koně

Drží tě když ti hrozí pád

Nestojí o dík

Vědí že se pro ně

nebudou chlapi nikdy prát

 

Škaredý holky

nejsou nikdy v právu

Vypadnou vždycky z pořadí

Srkají život jako hořkou kávu

Zvykly si

Nikdy nesladí

 

Zrcadlu řeknou:

Holka ty máš ránu

Leda slepci přijdeš vhod--

Rady se trápí

Usínají k ránu

Co by byl život bez trampot

 

Řeknou ti: Hele

zmiz a zanech řečí

Nestojím o tvý ohledy

Škaredý holky

nikdo nepřesvědčí

že vůbec nejsou škaredý

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .   

Anna Vančová, Lenka Sloupová 

Vložil: Lenka Sloupová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace