Známá zpěvačka snášela dvacet let urážky i fyzické útoky. Nakonec soud rozhodl, že újmu utrpěl násilník. Tajnosti slavných
10.06.2017
Foto: evahurychova.cz
Popisek: Zpěvačka Eva Hurychová
AUDIO/VIDEO Proslavila ji spolupráce s Neckářovými Bacily, nikdo ale v té době netušil, že hvězdička pop music osmdesátých let prožívá v soukromí každodenní peklo. Když se pak odhodlala svůj příběh zveřejnit, arogantní násilník podal žalobu. A vyhrál!
Stala se jednou z prvních známých žen, která se odvážila otevřeně promluvit o domácím násilí. Populární se stala díky spolupráci se skupinou bratrů Václava a Jana Neckáře Bacily, v roce 1987 se ale provdala za technika své kapely Pudr Jiřího Mošnera a po šesti letech porodila dvojčata. Jenže manželství nebylo šťastné, zpěvačka se totiž stala obětí domácího násilí. Paradoxně se svým tyranem prožila dlouhých dvacet let. Byla totiž tak zlomená, že se obávala, aby ji kvůli rozvodu dcery nezavrhly. V roce 2007 konečně udělala za osudovým vztahem, v němž trpěla, tlustou čáru a rozhodla se pomáhat ženám, které procházejí podobným peklem. „Pokud žena zabije v sebeobraně, osobně to nepovažuji za trestný čin. Je na zvážení, pokud se žena rozhodne na základě týrání ukončit zoufalství a bezmoc a agresora zabije, je potřeba tento čin hodnotit velmi zodpovědně i s ohledem na pachatele,“ prohlásila rázně mimo jiné před časem na chatu serveru blesk.cz. zpěvačka, textařka a skladatelka Eva Hurychová.
Za mléčnou dráhou:
Báječná léta s Honzou Neckářem
Narodila se 25. července 1951 ve Vysokém Mýtě a ve třech letech se s rodiči přestěhovala do Liberce. Vyrůstala v hudební a tvůrčí rodině, k jejímu dětství neodmyslitelně patřilo psaní písní a textů, což jí zůstalo dodnes. Po maturitě na liberecké ‘zdrávce‘ se přihlásila na pražskou AMU, a i když ji nepřijali, v Praze už zůstala. Několik let působila v Československém rozhlase, večerně studovala na Lidové konzervatoři a ve volném čase se věnovala autorské činnosti. Účinkovala v různých hudebních a zábavných pořadech, psala pro děti i dospělé a vystupovala s několika skupinami. V 80. letech začaly v Supraphonu vycházet její autorské singly a přibývaly i nabídky na televizní natáčení. Velmi významným se pro ni stalo v roce 1982 setkání se skupinou Bacily. Jan Neckář pro ni napsal mnoho úspěšných písní, natočili spolu i řadu duetů. Nejúspěšnější byly Já přijdu a Má sestra Helga, v nichž Honza do Evina zpěvu svérázně promlouval. Se skladbou To chce mít svůj systém získali bronz na Bratislavské lyře a se slavnými bratry Eva pár let koncertovala. Pak založila vlastní skupinu Pudr a krátce vystupovala i s ostravskými Plameňáky.
Samolepa Lýdie
(s Janem Neckářem a Ivanou Chýlkovou v roce 1984):
Cesta do pekel
Evino první manželství mělo krátkého trvání, podruhé se provdala za technika své kapely, a jak později přiznala, již na počátku vztahu bohužel podcenila první projevy násilí. „Před svatbou mi dal jeden malý políček a hrubě mě odstrčil. Vzpomínám si, že se mi z toho rozbušilo srdce. Milovala jsem ho a myšlenku na rozchod jsem ihned zavrhla,“ prozradila na chatu. Až mnohem později pochopila, že udělala osudovou chybu. V únoru 1993 porodila dcery-dvojčata, a tak se stáhla z vystupování a pokračovala jen v autorských činnostech. Komponovala nejen pro sebe, ale i pro jiné interprety, dokonce i pro Michala Davida či populární ‘klučičí‘ duo Stanislav Hložek – Petr Kotvald. Domácí atmosféra se ale neustále zhoršovala, i když by to dříve do Jiřího nikdo neřekl. Byl společenský, byla s ním legrace… „Podle odborníků se však mnoho věcí odkryje až později,“ připomněla. „Dětem jsem chtěla udržet rodinu, což byla velká chyba, a to, že jsem díky zamilovanosti mnoho přehlížela, považuji za fatální chybu. Bohužel jsem ji udělala.“
Souhvězdí lásky:
Násilníkovi řekla NE
„Prudce otevřel dveře, právě jsme projížděli zatáčkou, a ve snaze, abych vylítla z auta, do mě hrubě loktem strčil. Měla jsem pás, ten mě udržel, ale kabelka, kterou jsem držela na klíně a z níž jsem si chvíli předtím vyndala mobil, vystřelila do rozbředlého a špinavého sněhu.“ Ukázka z Eviny autobiografické knihy Řekla jsem NE násilníkovi jenom naznačuje, jakým peklem musela projít. Bránit se aktivně, to vzhledem k manželově fyzické převaze ani nebylo možné. „Po jednom jeho útoku a snaze znemožnit mi volat na policii, přičemž rukama držel dveře, abych se nedostala k jinému telefonu, jsem ho v sebeobraně, aby mě neomezoval v pohybu, do jedné ruky kousla. Moje sebeobrana měla smysl, dveře povolily,“ prozradila na chatu a dodala, že se násilníci zpravidla snaží po útoku obvinit oběť, čímž ale své násilné chování jen potvrdí. „V té době jsem měla plný mrazák domácí čokolády, kterou jsem neustále připravovala. Trochu to pomáhalo.“
To mám špatný román:
Násilník utrpěl citovou újmu?
Svoji zpověď natočila i pro cyklus České televize 13. komnata a v dokumentu, odvysílaném v roce 2007, si ani trošku nebrala servítky. „Fyzicky mě napadl v podstatě třikrát, kromě toho, že do mě nesčetněkrát a velmi často hrubě vrážel lokty. Poprvé mě napadl krátce po svatbě, ale to nebylo ještě tak vážné. Potom mě před dětmi surově udeřil do obličeje. A potřetí mi dal nebezpečnou ránu do krční tepny,“ vyprávěla před kamerou. To prý ale zdaleka nebylo to nejhorší. „V mém případě byl stěžejní psychický teror. Slovní výpady byly vůbec nejhorší. Urážel mě kdykoliv a kdekoliv. Doma mi často říkal, ať táhnu s hadrem do kuchyně, že jedině tam patřím, že ho nezajímám, že mě nesnáší a že jsem nula,“ vzpomínala Eva. Proč tedy s Mošnerem vydržela tak dlouho? Bála se, aby dcery nepřevzaly od otce jeho postoj a neobrátily se k ní zády. Po odvysílání dokumentu Jiří Mošner Českou televizi zažaloval a věřte-nevěřte – vyhrál. Podle rozsudku byl neprávem označen za osobu s duševní poruchou, která ve vztahu k bývalé manželce používá výhrůžky, násilí a terorismus. A toto označení mu prý způsobilo citovou újmu. Vrchní soud v Praze proto rozhodl, že se mu televize musí omluvit a jako odškodné zaplatit 150 000 korun.
To chce mít svůj sistém:
Proti domácímu násilí
Jako jedna z prvních Eva problematiku domácího násilí začala otevřeně řešit v médiích, cílem pomoci obětem zbavit se strachu a začít svůj problém řešit. Na jaře roku 2006 vytvořila „“, která nejprve vycházela v časopisu Claudia a v lednu 2007 byla převedena na internet. V červnu 2013 získala na Technické univerzitě v Liberci, Katedře sociálních studií a speciální pedagogiky, titul bakalář, o dva roky později k němu přidala magistra. Její prioritou nadále zůstává sociální pomoc obětem domácího násilí, byla jmenována členkou Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách, který působí pod Úřadem vlády ČR. Spolupracuje s nestátní neziskovou organizací proFem, je spoluautorkou její pilotní studie o ekonomických dopadech domácího násilí v České republice a spoluzakladatelkou neziskové organizace Pomocný klíč. Na Evinu schránku se již obrátilo s žádostí o pomoc více než tři tisíce obětí, které v rámci svých zkušeností a odborných kompetencí směřovala, jak postupovat, aby dál nezůstávaly jen pasivními oběťmi.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská