Víno, ženy, zpěv. Temperamentní Moravák klamal tělem, doma se měnil v mazlíka. Nakonec skončil se srdcem na cucky. Tajnosti slavných
09.06.2017
Foto: repro/Slobodný vysielač
Popisek: Milan Chladil
VIDEO Zatímco doma byl vzorem ideálního manžela, jakmile vytáhl paty, většího divocha byste sotva našli. Vášnivý sportovec a mimořádný společník si užíval každou vteřinu naplno. Netušil, že má v hrudi časovanou bombu, která ho předčasně zabije.
Chlapi milovali ji, ženy zase jeho. S pěveckou partnerkou Yvettou Simonovou bydlel Milan Chladil dokonce ve stejném věžáku, nikdy ale spolu nic neměli, i když je z toho podezřívala celá republika. Chladila mají diváci a posluchači zařazeného především jako výborného swingaře, ve skutečnosti byla ale jako zpěvák téměř univerzální. Klidně se popasoval s belcantovými písničkami, bez mrknutí oka zpíval středoproudý pop i romantické duety. Jako poslední představitel slavné swingové éry zabodoval i v anketě Zlatý slavík, v roce 1964 obsadil druhou příčku skončil samozřejmě – za kým jiným než Karlem Gottem. S odstupem času působí trošku úsměvně jeho pokusy o interpretaci slavných rock’n’rollových hitů, jako byla Diana Paula Anky či All My Loving od Beatles, kterou nazpíval s Jaromírem Mayerem. S Yvettou Simonovou ještě stihl oslavit čtvrtstoletí spolupráce, a pak nečekaně a náhle odešel.
Píseň v sedle:
Tatínkova panenka
Narodil se 8. února 1931 v Brně jako jediný syn dobře zavedeného krejčího. Přísný tatínek si jedináčka oblékal jako panenku a trval na tom, aby se především pořádně naučil řemeslu. Maminka byla v domácnosti a do důležitého rozhodování se svým mužským zásadně nepletla. Během války prodělal těžkou revmatickou horečku a ocitl se až na pokraji smrti, nakonec ale nad nemocí zvítězil a zdálo se, že bez následků. Že to nebylo tak úplně pravda, to lékaři zjistili až mnohem později. Zprvu splnil především otcovo přání a vyučil se krejčím, současně ale začal studovat i brněnskou konzervatoř. Studia ale zakončil až později v Praze. Na dokončení sám tvrdohlavě trval, i když mu kdekdo říkal, že při svém talentu vlastně ani žádné hudební vzdělání nepotřebuje. Odjakživa byl mimořádně akční a společenský, miloval sporty všeho druhu, takže hrál volejbal, házenou, tenis, pétanque a samozřejmě fotbal. A také stejně jako řada dalších kolegů se stal vášnivým fanouškem pražské Slávie. Kamarádi a kolegové na něj často vzpomínali jako na neúnavného organizátora společenských akcí, mejdanů i kanadských žertíků.
Jezdím bez nehod (1961):
Slávu odstartovala Granada
Zpívat začal podle svého velkého vzoru Rudolfa Cortése pohostinsky v Rajhradu. Po vyučení si našel první angažmá v Orchestru Erika Knirsche, odkud přešel v roce 1954 ke Zdeňku Bartákovi, kde se poprvé krátce setkal s Yvettou Simonovou. Pak krátce působil v kapele Kamila Hály, než mu v roce 1956 ‘hodil lano‘ populární kapelník Karel Vlach. S jeho orchestrem od té doby spolupracoval téměř třicet let. Až mnohem později přiznal v rozhovoru pro časopis Melodie, že měl původně o své kariéře úplně jinou představu. „Když jsem vůbec začal zpívat, chtěl jsem se věnovat jazzu – chtěl jsem být jazzový zpěvák,“ svěřil se. „Ovšem ani tenkrát u nás nebylo dostatečně široké posluchačské zázemí. To koneckonců poznal i Karel Hála nebo Karel Gott. Takže i když to někdy vypadá, jako že by člověk v sobě mohl mít víc, než zrovna produkuje, nedá se s tím nic dělat, to je prostě realita.”
Granada:
Nezapomenutelný pár
Kromě sólových písní vytvořil nezapomenutelný pár s Yvettou Simonovou a jejich duety trhaly rekordy v úspěšnosti v žebříčcích hitparád. Oba byli zadaní, přesto se ani v době, kdy bulvár zdaleka ještě nepřekročil naše hranice, nevyhnuli spekulacím, zda se jejich láskyplná náklonnost nepřenesla z pódií i do reálného života. Oba to ale vždy rázně odmítali a zřejmě tomu tak opravdu bylo. Yvettiným životním partnerem byl v té době dirigent Karel Vlach, Milan byl zase celý život šťastně ženatý se svou Aninkou, s níž měl dceru Alexandru. A všichni bydleli v jednom pražském činžáku. Chladilovo zaujaté zhlížení se v partnerce, za níž kdekdo tušil přinejmenším zamilovanost, mělo prý zcela prozaický důvod. „To nebyl ale zamilovaný pohled, jak si všichni mysleli, on mi odezíral ze rtů, protože neuměl texty,“ práskla na něj po letech paní Yvetta.
Den je príma:
Žil rychle, jakoby tušil…
Zatímco v soukromí vedl klidný a vyrovnaný život, jakmile vytáhl paty z domova, bylo ho všude plno. Milan Chladil zůstal navždy klukem. Miloval legrácky, sršel energií. Na zájezdy s sebou vozil tenisovou raketu a fotbalový míč a většinou se mu podařilo vyburcovat ostatní ke sportovním hrátkám. Stal se vzorem noblesy a elegance, a přestože nikdo netušil, jak to dokázal, vždycky kolem sebe šířil vůni Old Spice, která byla v tehdejším Československu nedostupná. Ze všech cest si vozil všemožné suvenýry, kterých měl plnou garáž, a sbíral kdeco, především ale plnicí pera. Tuhle vášeň prý zdědil po mamince. Jediným černým mrakem, který ho pak pronásledoval až do smrti, byla vážná autonehoda, při níž přišla o život teprve sedmnáctiletá dívka, která vběhla jeho vozu přímo pod kola.
Vojna veselá:
(parodie na soubor Alexandrovci na protest proti okupaci v srpnu 1968; v roce 1978 vyšla v Západním Německu na albu Lider gegen Panzer, vydaném k desátému výročí v roce 1978)
Byl i dobrý manažer. Yvettu vláčel po celé republice, dokázal zprostředkovat cokoli a vyjít s kýmkoli. A pak najednou ze dne na den nebyl. Ve čtvrtek 28. června 1984 byl právě s Yvettou na koncertní šňůře po západních Čechách a vraceli se z vystoupení v Kašperských Horách. Milanovi se v autě udělalo špatně, zkolaboval a na místě zemřel. Bylo mu pouhých třiapadesát let. „Při pitvě pan doktor řekl, že měl tak zdevastované srdíčko, že byl zázrak, že vůbec žil tak dlouho,“ prozradila poté Yvetta Simonová.
My dva a čas
(televizní pořad s Yvettou Simonovou, 1972):
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská