Rakovina se vrátila. Anna K. na cestě ze Světla zpět do tmy. A vzpomíná na své lásky z konzervatoře, Sagiho, Suchánka, Vaška Koptu…
09.06.2017
Foto: Foto Facebook / Marty68
Popisek: Anna K.
Zpěvačka Anna K. se jen tak nevzdává. Život jí přichystal hodně těžké zkoušky. Překonala totiž pokročilé stádium rakoviny prsu, teď se jí ale nemoc po osmi letech vrátila. Ona bojuje dál a je plně odhodlaná nemoc porazit.
Dobrou zprávou je, že nový nádor objevili lékaři včas na preventivní prohlídce. „Díky tomu, že jsem na ni šla, je má šance na uzdravení velká. A já se tedy hodlám rozhodně uzdravit. To mi můžete věřit. Jsem na světě asi proto, abych stále překonávala překážky. Už jsem sice vytrénovaná, ale teď musím zase nabrat trochu sílu a vyrazit do boje a postarat se chvíli sama o sebe,“ popisuje své pocity v článku na serveru blesk.cz. „Jinak vzhledem k agresivitě mého nálezu by mé vyhlídky asi nebyly bůhvíjaké,“ vysvětluje zpěvačka s tím, že už začala podstupovat léčbu chemoterapií. Jejím heslem je se nikdy nevzdávat. „Samozřejmě mě čeká dlouhé léčení, které bere sílu, ale nepočítám s rušením letních koncertů a festivalů. Moc mi to, že jsem mohla před lidi, v době mé první nemoci, pomáhalo. Věřím, že to velmi pomohlo i mému uzdravení,“ popsala v článku na serveru blesk.cz.
Jak přiznává v nedávném rozhovoru pro magazín Týden, při zotavování se z první fáze nemoci jí také hodně pomohlo tancování v pořadu České televize StarDance. „Protancovala jsem se na světlo. Zní to pateticky, ale já nevím, jak jinak to říct. Proto se moje poslední deska jmenuje Světlo a turné k ní Ve světle,“ vysvětluje zpěvačka v rozhovoru pro Týden a přiznává, že najednou po dlouhé době zase cítila, že trochu svítí, přestože prý po nekonečných tanečních trénincích někdy téměř lezla po čtyřech. „A mimochodem, moje občanské jméno je Luciana, to v latině znamená něco jako „zářící“, „světlá“,“ podotýká Anna K.
Život s rakovinou, nikdy už to nebude jako dřív
Rakovinu prsu zpěvačce diagnostikovali v roce 2010 a už tehdy se jednalo pokročilé stádium. Pro Annu K. to bylo velmi těžké období, tehdy ale léčbu zvládla. Vrátila se na pódia a rozjela i osvětovou kampaň s názvem Chceš žít jako já. V ní ženy nabádá, ale nezanedbávali prevenci vyšetření prsu. „Rakovina je a bude vždycky zákeřná, devastující a hnusná věc a neměla mě vůbec potkat. Nikdy nepřistoupím na řeči o tom, že mě to někam posunulo,“ vysvětluje v magazínu Týden. Popisuje, že rakovina jí jen zdržela, vzala jí dva roky života. Od té doby už podle zpěvačky není nic jako dřív, už nikdy to nebude bezstarostný život bez hrozby ve vzduchu, bez malých či větších úzkostí a strachů, což se i díky novému nálezu bohužel potvrdilo. I když na tom člověk maká sebevíc, pořád prý má strach ze smrti v zádech. „Zbavila by mě toho jedině lobotomie. Ale život jde dál a jedno vím jistě: úsměv je lék. Pravda je, že když mám stresující období. Řeknu si, že se nesmím takhle vyčerpávat. Možná se podvědomě trošku šetřím. Taky už se tolik nepokládám z malicherností, zato dřív jsem prožívala jako tragédii každou kravinu. Ale tohle vůbec nemusí souviset s nemocí, to může přirozeně přijít s věkem, zkušenostmi, mám už nárok se na nějaký věci dívat s nadhledem a nebýt ta urputná, ne. K tomu jsem ale teda fakt nepotřebovala onemocnět rakovinou ve vysokém stadiu a ztratit tolik času z tak krátkého života,“ řekla v časopise Týden.
Po StarDance byla totálně na dně a nevěděla kudy ven
Po každém dalším průšvihu si říká, že teď už bude jen světlo a opravdu tomu věří a pevně doufá, že překoná i další náročné léčení. Od doby, co účinkovala ve StarDance si tanec naplno zamilovala. Už chápe i ženy, které chodí samy do tanečních studií na kurzy latiny. Se svým partnerem ze soutěže tehdy vypadla v šestém kole.
Intenzivní tréninky na další kola StarDance si ale vybraly svou daň. „Dvacet let jsem se takhle intenzivně nehýbala, ta chemie se mnou neskutečně mávala, obrovský nástup endorfinů a adrenalinu, nástřel. Jela jsem na obří vlně radosti, i když mi tělo pořád připomínalo nějaké dysfunkce, pořád jsem byla na nějakých injekcích a tejpech, asi abych se z té nepozitivnosti nezbláznila, tak jsem v noci prožívala příšerné křeče. Všechno mě bolelo, neměla jsem čas na relaxaci,“ vysvětluje s tím, že je na sebe pyšná, že to všechno vydržela. Cítila intenzivní pocit štěstí. „Ale nikdo vám už neřekne, že když ten zápřah skončí, může přijít propad a pocit velkého prázdna a možná dokonce deprese. Několik měsíců, sedm dnů v týdnu makáte. Jen tréninky a mikrosvět soutěže, na nic jiného nemáte kapacitu ani čas. Nehrála jsem koncerty, odložili jsme nahrávání desky. Jen bolest, adrenalin, vzrušení, radost. Když ten kolotoč skončil, pár dnů jsem se topila ve štěstí, které jsem snad nikdy nezažila. Konečně to skončil a já zas mohla jít do lesa na procházku se psem, v klidu posnídat se svým klukem,“ vysvětluje zpěvačka v rozhovoru pro Týden.
Pak to prý ale začalo. Třetí a čtvrtý den najednou začala pociťovat zvláštní prázdno a následoval totální propad. Byla z toho prý velmi zmatená. Pak o tom ale začala mluvit s kamarády sportovci, kteří naráz museli skončit s vrcholovou kariérou a popisovali jí, že tohle je normální psychická reakce, často prý lidi končí i na antidepresivech, když jsou jedině zvyklí se vydávat na krev a pak najednou nic. „Brečela jsem kamarádce na rameni, že nemám smysl života a že nevím, co budu dělat. Kamarádka jí poradila, ať se zase naplno začne věnovat hudbě. Zkusila to, dala si koncert a ono se nestalo vůbec nic. Pořád to prý bylo stejné, až se toho lekla. Postupně to ale odeznělo. Anna K. naskočila do práce na desce, do příprav turné a na žádné propady už nebyl čas. Teď bude s nemocí bojovat dál.
Tady ještě Anna K. neví, že se zlá nemoc opět vrátí
V patnácti řádila na diskotékách s Gejzou a Grunzou
V rozhovoru pro Týden přiznává, že tanec si zamilovala už jako velmi mladá. Tehdy milovala Flashdance. Pamatuje si, jak tehdy sháněla trikot a punčochy, aby měla stejné oblečení jako hrdinka kultovního tanečního filmu Flashdance z roku 1983. „Jenže tenkrát u nás nešly sehnat pořádný černý elastický legíny nebo dobrý silonky, tak jsem měla bavlněné punčochy s vytahanýma kolenama a v tom dresu jsem u nás v paneláku skákala a dupala, podotýká s tím, že to byly osmdesátky. Bylo jí nějakých patnáct let a chodila na odpolední dýzu od tří. „Pak nás v šest vylifrovali, od osmi začínalo disco pro 18 plus. Často jsme se schovávaly s kámoškama na hajzlíku, přečkaly do osmi a zamíchaly se pak do davu. No, a tam chodil tanečník Gejza Deméter, ale můj tanečník byl spíš Míša Grunza, kromě Marka to byl nejlepší tanečník mého života. Oba byli cikáni, chodili oháknutí jako John Travolta, krátká černá kožená bundička, velký límec červené košile, tesilky upnuté přes zadek, paráda. A tančili naprosto božsky,“ popisuje.
O Míšovi už prý bohužel neví nic. Gejza si podle zpěvačky vzal Češku a s tím i její příjmení. Po dvaceti letech ho prý potkala a skoro ho nepoznala. Bylo jí prý líto, že změnil identitu, ale asi má tak lehčí život. Na konzervatoři pak chodila a tancovala s Geňou, což byl podle jejích slov také skvělý tanečník.
Chodila se Sagvanem Tofim i se Suchánkem
Anna K. přiznává, že mladých lásek z konzervatoře měla za sebou opravdu hodně. Miloval jí Sagvan Tofi, Michal Suchánek či Václav Kopta. „S Vaškem Koptou to byla láska z prváku. Měli jsme dokonce společný průšvih. Pořád jsme se někde pusinkovali. Dokud jsme se líbali na nábřeží, dobrý, ale pak jsme se líbali i ve třídě, a Vaška si zavolali do ředitelny. Ale to všechno bylo spíš dětský. On pak začal v druháku vážně chodit s herečkou Simonou Vrbickou, se kterou je dodnes, a dodnes se všichni kamarádíme. A Sagi? To bylo tak střídavě a průběžně, ale taky láska. Jen teda Míša Suchánek miloval spíš mne než já jeho. On totiž vypadal celou střední tak maximálně na dvanáct,“ vysvětluje zpěvačka s tím, že Suchánek byl ale její velký kámoš a dodnes se mají moc rádi a miluje i jeho rodinu, zvlášť dceru Bereniku, je prý trochu jako její vlastní. Přiznává, že byla na škole asi docela atraktivní holčina, a že nouzí rozhodně netrpěla. Prý kradla mámě i různé oblečení, líčidla i její tuzexový parfém Charlie.
Na poslední desce má písničku od Svěráka a Uhlířem
Anna K. nerada zpívá nějaké převeselé písničky, ale ani depresivní věci na poslední desce nehledejte. „Spíš mám ráda melancholii a dramatičnost, miluju písničky dojemné, tak, že se mi stahuje krk, když je zpívám. Třeba singl Vždycky se budem znát, to je taková vlastně celkem optimistická píseň, ale rozhodně není úplně bezstarostná a blbá,“ říká zpěvačka s tím, že má radost, že se na jejím posledním albu objevila i skladba od Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka. Jak se k této spolupráci dostala? Uhlíř za ní prý přišel na plese pro Paraple a řekl jí: „Anna Ká, já bych vám rád složil píseň“. Prý hrál v létě na festivalu, kde jsem zpívala i já, dělal tam rozhovor a redaktorka se ho ptala, jestli by někomu z účinkujících chtěl napsat písničku. „A víte, co jsem řekl, jedině Anně Ká.“ A poté se jí ozval i Svěrák, který v telefonu prohlásil: „Uhlíř mi volal kvůli písničce pro vás. A kdy si to tak představujete?“ ptal se Svěrák. Anna K. mu odpověděla, ž kdykoli. A Svěrák na to: „Ale já píšu ty texty takový obyčejný, jednoduchý, texty, co znám od vás, jsou takové složitější, asi by se vám to nelíbilo,“ myslel si Svěrák. „V duchu jsem si říkala, že bych snad zpívala i Když se zamiluje kůň, kdyby to napsal jen pro mě,“ směje se zpěvačka.
Vznikla tak melancholická, krásná a velmi obyčejná skladba. „Jaroušek mi ji pracovně nahrál, jak on to dělá, že jednou rukou hraje melodickou linku, druhou doprovod. Pan Svěrák napsal slova a pak jsme se sešli ve Slavii. Pustila jsem přes malej repráček to doprovodné piano od Uhlíře a on zazpíval text. Číšníci kolem nás zpomalovali,“ popisuje Anna vznik písně.
Někdy jako důchodci, někdy jako dva puberťáci
Není tajemstvím, že jejím životním partnerem je muzikant Tomáš Vartecký, jejich vztah už trvá dvacet let. Někdy jsou prý jak dva důchodci, někdy se zase chovají jako puberťáci. Jednou dva vyčerpaní staří lidi, co sotva vstanou z postele, jak je všechno bolí, „na druhou stranu náš styl života kolem muziky bez dětí je pořád spíš takový studentský. Ale pak přijde chvíle, kdy musí skončit rokenrol, kdy musíme fungovat jako dospělí lidé, kteří řeší třeba své nemocné nebo umírající blízké, nebo větší starosti, které život prostě normálně přináší, nebo musíme předat nějaké dílo, dotáhnout věci do konce,“ podotýká Anna K. s tím, že je to pak většinou ona, kdo je dospělejší. Sama by prý chtěla jen tak vlát, být bezstarostnou studentkou nebo dítětem, které prostě jen tak je. Bohužel jsou podle ní ale situace, kdy musí být ten snaživý Hujer a trochu Tomáše prudit a popohánět. Přijde jí totiž, že její partner snad nikdy nespěchá a zpěvačka mu to vlastně závidí. „On vypadá, že se moc nestresuje, ale vrství se mu to někde uvnitř, což taky není velká výhra,“ vysvětluje Anna K. v rozhovoru pro Týden.
Selfie s Tomášem
Na otázku jestli se někdy bála, že o lásku s Tomášem někdy přijde, odpovídá, že neví. Podle zpěvačky není v životě nic jistého. Člověk přemýšlí o mnoha věcech, co vše se může stát a pak se prý podívá zpět a zjistí, že žil v omylu. „My jsme toho s Tomášem prožili a vydrželi už tolik, že by bylo dost divné, kdyby to nevyšlo. Máme za sebou hodně dlouhodobě těžké časy, neměli jsme ani vteřinu na nadechnutí – tohle trvá už nějakých možná deset let,“ popsala.
Začínala jako osmiletá v Semaforu
Anna K. se narodila v roce 1965 ve Vrchlabí. Jméno Luciana Krecarová dostala po babičce. Až do třetí třídy žila s rodiči v Krkonoších. Pak se rodina přestěhovala do Prahy. Vystudovala konzervatoř a získala angažmá v legendárním divadle Semafor. Není tajemstvím, že tam vystupovala už jako osmiletá holčička. Její první velký hit jí složil v té době velmi populární Láďa Křížek. Byl to slaďák Já nezapomínám. Pak ale přesedlala na hudbu svého srdce, což je rock. Zpěvačka svůj styl nazývá jako něco mezi ZZ Top a Hanou Hegerovou. Jejím skladatelem, kytaristou i životním partnerem je Tomáš Vartecký, který hraje ve Wanastovkách i Lucii. Právě on složil její megahit Nebe. Za sebou má deset řadových alb.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Antonín Pořízek