První česká hvězda pop music i první sex idol s exotickým vzhledem a jménem. Proč zemřel tak smutně a předčasně? Tajnosti slavných
03.06.2017
Foto: repro/fotoska Kadeřábek
Popisek: Historicky první idol české populární hudby Rudolf Cortés
AUDIO/VIDEO Padesátá léta minulého století přinesla nejen drastickou změnu poměrů v naší zemi, ale také start populární hudby. A s ním vstoupil na scénu i historicky první zbožňovaný idol – zpěvák Rudolf Cortés.
Elegantní, mužný, galantní… Majitel krásného, sytého a sametově hebkého barytonu, který budil dojem, že zpívat je snadné a samozřejmé. Jako úplně první hvězda pop music si v Československu užíval zcela nečekané situace – stal se zpívajícím idolem dívek a žen všech generací. Vystupoval s orchestrem Karla Vlacha i s menšími soubory, přátelil se s Janem Werichem a spolupracoval s celou řadou skvělých umělců, kteří jsou dnes klasiky populární hudby a tenkrát byl jejich hlavní doménou jazz a swing. Neúprosný osud si na něj ale počíhal předčasně, ještě mu ani nebylo padesát, když ho začala vyřazovat ze hry zákeřná nemoc.
Ďáblovo stádo:
Český bednář a krásná Mercedes
Za svůj pseudonym, krásný hlas i jižanské rysy vděčil světoběžnictví svého otce Rudolfa Kreisingera, který byl uznávaným pivovarským bednářem v Plzni. Vyrazil totiž až za Velkou louži do Uruguaye, kde pracoval při výstavbě pivovaru v Montevideu. Seznámil se s krásnou mladičkou Mercedes Cortés, jejíž otec byl majitelem a současně i provozovatelem vyhledávané restaurace v Sao Paulu. Vzali se ještě v Uruguayi, aniž tušili, jak strastiplná bude jejich cesta do Čech. Nějaký čas dokonce museli nuceně zůstat ve Španělsku, odkud pocházela Mercedesina matka. Cestou se jim narodil syn Oskar, mladší Rudolf přišel na svět 16. března 1921, konečně v otcově rodné Plzni. Vyučil se kožešníkem a v letech 1938 až 1942 se tomuto povolání věnoval jako samostatný kožešník ve Velkozávodě s kožešinami.
Rudolf Cortés a Sestry Allanovy – Až budeš má:
Král ostravské opery
V roce 1940 začal zpívat v pěveckém spolku Smetana v pražských Vršovicích a svůj sametový baryton zdokonaloval hodinami zpěvu u vyhlášených pražských odborníků D. K. Lewitzkého a D. Vitiče. Zpočátku si vybíral jednodušší písně, často i operní skladby od Antonína Dvořáka, Roberta Schumanna aj. V této době ještě vystupoval pod svým původním příjmením, matčino Cortés přijal jako umělecký pseudonym až později. Populární hudba ho zaujala v roce 1941, když začal spolupracovat s hudebním souborem Metropolitan J. Podlahy. Odtud velmi brzy postupoval přes orchestr Jaroslava Maliny a Emila Ludvíka, s jehož orchestrem nahrál první gramofonové desky. Pak zpíval s orchestrem Slávy Emana Nováčka až do svého odchodu do německého divadla v Ostravě, kde byl v letech 1942 až 1944 členem operního souboru. V roce 1944 byl totálně nasazen v plzeňských Škodových závodech, kde pracoval až do konce druhé světové války jako soustružník.
Tiše den zhasíná:
První Limonádový Joe
Po válce zpíval krátce ve sboru Opery 5. května v Praze, pak ale musel narukovat a základní vojenskou službu strávil v řadách Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Přes Pěvecký sbor Československého rozhlasu a Orchestr Ladislava Habarta ho rostoucí popularita postrčila až pod křídla legendárního kapelníka Karla Vlacha. Díky němu také v roce 1948 stanul poprvé na jevišti pražského Hudebního divadle Karlín, jako Woody v americkém muzikálu Divotvorný hrnec, a právě toto divadlo se pak stalo jeho mateřskou scénou. Mimo jiné se na jeho jevišti představil v roce 1956 jako historicky úplně první představitel Limonádového Joea ve slavné westernové parodii Jiřího Brdečky. Jeho popularitu posilovalo vysílání pravidelných půlhodinek s Orchestrem Karla Vlacha, s průvodním slovem Vladimíra Dvořáka a ve stejném složení i koncerty v divadle ABC a Lucerně. Koncem šedesátých let se často objevovali i na televizní obrazovce a pořádali zájezdy po českých a slovenských městech a do zahraničí. Po ukončení spolupráce s Karlem Vlachem měl Rudolf Cortés vlastní estrádně revuální skupinu, s níž dlouhodobě vystupoval v populárním pražském nočním podniku Alhambra.
Bella Maria:
Zpívající dřevorubec
Tak ho fanoušci spatřili poprvé na filmovém plátně v roce 1952 v nezapomenutelné pohádce režiséra Bořivoje Zemana Pyšná princezna. Před filmovou kamerou sice stanul pouze desetkrát, ve většině rolí ale především zpíval. Ve svém posledním filmu, hudební komedii režiséra Zdeňka Brynycha Romance za korunu, si pak zahrál sám sebe. Natáčelo se v roce 1975 a sotva by někdo poznal, že ho už tenkrát sužovala rozvíjející Alzheimerova choroba, která se u něj začala projevovat ve velmi raném věku, již koncem šedesátých let. Zazpíval si tenkrát s mladšími zpěváky píseň Karla Svobody a Zdeňka Borovce Nejmíň stárne klaun. Rudolf Cortés byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil 22. prosince 1945 s Dagmar, v roce 1947 se jim narodila dcera, která dostala jméno po matce, a v roce 1951 syn Rudolf. V roce 1965 se manželé rozvedli a po čase se Cortés oženil podruhé s Alenou, s níž měl ještě syna Davida. Kvůli postupující nemoci se musel později vzdát umělecké činnosti a poslední čtyři roky prožil v léčebně v Krásné Lípě u Děčína, kde také 12. prosince 1986 zemřel. Bylo mu pouhých šedesát pět let.
Nejmíň stárne klaun:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská