Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Českému Armstrongovi zachránilo život obyčejné droždí. Náhradník za Matušku vystudoval malířství, pak před ním americký originál smekl. Tajnosti slavných

27.05.2017
Českému Armstrongovi zachránilo život obyčejné droždí. Náhradník za Matušku vystudoval malířství, pak před ním americký originál smekl. Tajnosti slavných

Foto: youtube.com

Popisek: Jiří Jelínek s Janou Malknechtovou převálcovali i Pilarku s Matuškou

VIDEO Knírek italského mafiána, vizáž sňatkového podvodníka, sametový baryton, a k tomu ještě kouzelná trubka. Když skvělý jazzový muzikant nahradil zbožňovaného Waldu, zrodil se další fenomén – český Armstrong. A byl tak dobrý, že nad jeho výkonem užasla při své návštěvě Prahy i samotná americká hvězda.

Proslavil se jako skvělý imitátor jazzové legendy Louise Armstronga, a dokonce dostal příležitost osobně mu svůj kumšt předvést při jeho návštěvě Prahy v šedesátých letech minulého století. Málokdo ale ví, že výborný muzikant, zpěvák a herec Jiří Jelínek nejenže původně vystudoval na vysoké škole malířství, ale také se průběžně jako malíř a ilustrátor živil. Muzika, a především jazz ale byly jeho celoživotní srdeční záležitostí, které se nikdy nedokázal vzdát. V době ‘normalizace‘ však svým fanouškům téměř zmizel z očí. Odmítl se totiž podrobit takzvané rekvalifikační zkoušce, což byl v podstatě politický pohovor. A nechybělo mnoho, aby se této doby ani nedožil. Řízením osudu unikl o vlásek tragické havárii, kterou zaplatila životem řada jeho kolegů a kamarádů. Život mu zachránilo obyčejné české droždí.

Eva Pilarová a Jiří Jelínek zpívají v divadle Semafor Louisi Armstrongovi:

Zpívající výtvarník

Narodil se 6. července 1922 v malé obci Tis u Blatna, jen pár kilometrů od Žlutic v Plzeňském kraji. Odmalička se u něj naplno projevovala dvě rozhodně nezanedbatelná nadání – bezvadně kreslil, současně ale tíhl k hudbě. Malování ale dal zprvu přednost, a tak vystudoval malířství – na Vysoké škole uměleckoprůmyslové se stal žákem známého malíře, grafika a jevištního výtvarníka Františka Tichého. Od útlého mládí ale začal hrát, nejprve s několika amatérskými jazzovými soubory. Konec druhé světové války pak pro něj znamenal start profesionální kariéry – v roce 1945 začal hrát s orchestry Gustava Broma a Karla Vlacha. Současně i zpíval a jeho charakteristický, mírně chraplavý hlas nemohl uniknout pozornosti. Od Vlacha se dostal do Tanečního orchestru Československého rozhlasu, působil ale také jako profesionální výtvarník a ilustroval celou řadu knížek.

Motýl s Janou Malknechtovou:

Náhradník převálcoval Matušku

V první polovině šedesátých let vyvstal velký problém v úspěšném divadle Semafor, když se dvě jeho tehdejší hvězdy Eva Pilarová a Waldemar Matuška rozhodli změnit ‘stáj‘ a odešli do souboru Divadla Rokoko, které se tehdy profilovalo ve vyhledávanou hudební scénu. Zakladatelská a vůdčí dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr za ně nutně potřebovala náhradu, a tak místo nich na jevišti zakotvil právě Jiří Jelínek se zpěvačkou a herečkou Janou Malknechtovou. Startovní pozici měli velmi těžkou, protože Pilarová s Matuškou vytvořili pro fanoušky pár díky hitu Ach, ta láska nebeská, a tak se Suchý se Šlitrem pokusili tenhle jejich úspěch přebít. Složili pro novou dvojici písničku Motýl a povedlo se – hit obsadil v žebříčku prodejnosti desek druhé místo, přičemž Pilarová a Matuška s novinkou Tam za vodou v rákosí skončili až bronzoví.

Zčervená – s Jiřím Suchým v roce 1963:

Nadšený Satchmo

Pamětníci na Jelínka vzpomínají také jako na velkého recesistu, největší úspěch sklízel s parodiemi slavného amerického jazzmana Louise Armstronga. A dokonce se mu povedlo předvést tento svůj kumšt originálu. Armstrong přijel do Prahy v březnu 1965 a o jeho cestu do obrozujícího se Československa se tenkrát zasloužil František Spurný, syn legendárního impresária z dob první republiky Karla Spurného. Populární ‘Satchmo‘ pobyl v naší metropoli celých deset dnů, jeho průvodcem a tlumočníkem se stal hudební publicista Lubomír Dorůžka a jeho velkolepý koncert v pražské Lucerně moderovali právě Suchý se Šlitrem. Logicky tudíž Armstrong zamířil i do divadla Semafor, kde mu Jiří Jelínek předvedl s Evou Pilarovou, jak zprostředkovává jeho hudbu a zpěv českému publiku. A sklidil obrovský úspěch.

Takovou žízeň může mít jen bernardýn:

Droždí mu zachránilo život

Jedním z osudových milníků v jeho životě se stal 21. srpen 1968, i když paradoxně o událostech v Československu neměl v té chvíli ani ponětí. V pondělí 19. srpna totiž odletěl se studiovou skupinou Karla Duby, která patřila k tehdejším špičkám populární hudby, do mongolského Ulánbátaru. Odpoledne 21. srpna nastoupili všichni do autobusu, který je měl odvézt k pomníku padlých vojáků. Za pár minut si ale Jelínek vzpomněl, že vlastně musí doručit jedné paní na ambasádu droždí, které jí po něm poslala z Prahy sousedka. Prohlásil, že třeba za něj dostane panáka, a vystoupil, čímž si nejspíš zachránil život. Autobus, který měl zjevně problémy s brzdami, cestou do hor havaroval a pád do vyschlého říčního koryta nepřežilo šest českých umělců včetně kapelníka Karla Duby. „Když jsem se v podvečer 21. srpna probral v nemocnici po utišujících lécích a s ovázanou hlavou, seděl na mé posteli Jiří Jelínek a se slzami v očích mi sdělil, že jsou u nás tanky. Ruský tanky. Řekl jsem mu, co to blábolí, a on mi potvrdil, že je okupace,“ zavzpomínal po letech pro ahaonline.cz na osudový den Karel Vágner, kterému tehdy bylo šestadvacet let a zájezdu se zúčastnil jako kontrabasista. Mongolská tragédie českých umělců však tenkrát logicky zapadla do stínu dramatických událostí v Československu.

Haló Satchmo!:

Prostě si vzal tužku a jel…

Oženil se s herečkou, takže jeho syn Jiří odmalička vyrůstal v bohémském prostředí a užíval si ho. S maminkou prý chodíval do Stavovského divadla, kde poznal v zákulisí řasu slavných herců, s otcem pro změnu do Hudebního divadla Karlín, v němž Jiří Jelínek starší hrál s orchestrem Karla Vlacha. Především ale kreslil. Prakticky neustále a všude, i když nikdy žádný ateliér neměl. „On v podstatě pomaloval celé orchestřiště, kterému se říkalo Ponorka,“ prozradil Jelínek mladší před časem Janu Rosákovi v pořadu Českého rozhlasu Tandem s tím, že věrné zpodobnění celého orchestru při pozdější rekonstrukci bohužel vzalo definitivně zasvé. Po roce 1968 ale začal Jiří Jelínek postupně mizet svým fanouškům z očí. Stála za tím tehdejší umělecká ‘vrchnost‘, před níž museli umělci od roku 1970 pravidelně skládat takzvané rekvalifikační zkoušky. Ve skutečnosti se jednalo o politický pohovor, a to Jelínek odmítl. Zastupující agentura ho pak přestala nabízet, a tak se vrátil k původní profesi. Přijal nabídku Československých státních drah, stal se propagačním pracovníkem a byl mu přidělen ateliér, v němž vytvořil celou řadu kreseb, ilustrací i olejomaleb. Zúčastnil se také řady vernisáží svých děl, která vystavoval nejčastěji společně s hercem a výtvarníkem Jiřím Šaškem.

Evergreen Medley – s Richardem Kubrnátem v roce 1977:

Smutek topil na dně lahve

Postupný úpadek kariéry ale Jiří Jelínek bohužel odstartoval již v šedesátých letech, kdy se začal příliš často přátelit s alkoholem. Po opakovaných výpadcích v představeních dostal v Semaforu výpověď, do roku 1967 ale ještě pravidelně vystupoval s vlastním septetem a občas se objevoval i v televizi a rozhlasu. Přelom desetiletí pak znamenal definitivní konec muziky, s čímž se nedokázal vyrovnat a smutný konec kariéry dál vytrvale zapíjel. Přidružila se špatná životospráva, což se časem projevilo i na jeho zdravotním stavu. Po opakované operaci žaludku nakonec 16. října 1984 svým potížím podlehl. Bylo mu pouhých dvaašedesát let.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace