Kdyby neplácal bábovičky s Lipským, mohl být slavným malířem. Místo toho se stal mistrem suchého anglického humoru. A ty techtle mechtle… Tajnosti slavných
26.05.2017
Foto: repro/internet
Popisek: Nezapomenutelný Jiří Lír
VIDEO „Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“ Těmito slovy ho vyprovodil z ordinace coby ufňukaného hospodského Rambouska doktor Skružný v Menzelově komedii Vesničko má středisková. Ve skutečnosti byl ale velký mistr malých rolí Jiří Lír všechno možné, jenom ne hypochondr.
Jeho jméno se stalo synonymem dobré české komedie. Noblesní humor, nevtíravé vystupování a úsporné podání příběhu, nicméně perfektně vypracované o posledního detailu. Takový byl mistr malých rolí Jiří Lír, který říkával, že má tři koníčky: Nerad hraje divadlo, nerad účinkuje ve filmu, v rozhlase či televizi a nerad vzpomíná na to, co zažil. A zatímco na jevišti byl nepřehlédnutelný, ve filmu a televizi se nikdy opravdu velké role nedočkal, i když jich ztvárnil na sto osmdesát. Přesto dokázal ty desítky číšníků, komorníků či úředníků ztvárnit tak osobitě, že se nesmazatelně zapsaly do historie české kinematografie.
Hypochondr Rambousek v komedii Vesničko má středisková
Volil mezi divadlem a malířstvím
Koneckonců právě s Pelhřimovem byl nezapomenutelný herec, komik a kabaretiér spojený po celý život pomyslnou pupeční šňůrou. Právě tam se 19. června 1923 narodil do rodiny uznávaného malíře a výtvarného pedagoga Josefa Líra a od dětství stejně intenzivně maloval, jako hrál divadlo, a tak neustále přemýšlel, na kterou dráhu by měl v životě vykročit. O jeho osudu ale zřejmě rozhodla náhoda, když ve školní lavici usedl vedle Lubomíra Lipského, s nímž předtím plácal bábovičky na pískovišti. S ním a Otomarem Krejčou hrál na gymnáziu v ochotnickém spolku Rieger, stejně nadšeně ale maloval pro představení kulisy. Přijímací zkoušky na konzervatoř sice složil úspěšně, jenže se psal rok 1941 a nacisté vzápětí české školy uzavřeli. A tak se rozhodl věnovat divadlu naplno.
Nerozluční kamarádi z Pelhřimova Oldřich Lipský, Lubomír Lipský a Jiří Lír dobývají Prahu
Bratři Lipští na něj nezapomněli
Odešel do Prahy, kde se učil u režiséra Aleše Podhorského a dva roky na Státní konzervatoři. Hrál v Uranii a u kočovné společnosti Nová česká scéna, jenže v roce 1944 zavřeli Němci i divadla a Jiřího čekalo totální nasazení. Skončil u Ringhoffera (pozdější Motorlet), kde vyráběl lokomotivy, a ve volném čase hrál s Josefem Hlinomazem pimprlové divadlo. Po válce krátce působil v kladenském divadle, a pak si na něj vzpomněli Oldřich a Lubomír Lipští, když zakládali Divadlo satiry. Brzy si získalo respekt a pověst moderní, mladé scény a zakotvila v něm řada nezapomenutelných osobností, od Stelly Zázvorkové přes Vlastimil Brodského a Karla Effy až po Miroslava Horníčka a Miloše Kopeckého. Jenže jim dlouho nevydrželo, protože nastupující komunistický režim se slova satira bál, a tak ho nechal raději zavřít. Později Jiří Lír vystřídal celou řadu divadelních souborů, mimo jiné Realistické divadlo v Praze, scény v Českých Budějovicích a Pardubicích, působil v pražském Rokoku, Divadle Na zábradlí i Činoherním klubu.
S Helenou Lehkou v roce 1963 v Divadle Na zábradlí, v dramatu Václava Havla Zahradní slavnost
Mistr poker face
Před filmovou kamerou stanul poprvé již v roce 1950 v historickém dramatu režiséra Václava Kršky Posel úsvitu a brzy se stal nepostradatelnou součástí hereckého kádru bláznivých situačních komedií režisérů Václava Vorlíčka, Oldřicha Lipského, Zdeňka Podskalského či Petra Schulhoffa. A ze svých malých postav dokázal díky preciznímu ztvárnění udělat mnohem větší, než by se bývalo ze scénáře mohlo zdát. Druhou největší roli, učitele Václava Havránka, si zahrál v roce 1960 v Sísově filmu Ledoví muži a titulní dostal za celý život jenom jedinkrát – postavu doktora Pavla Nováka v Polákově hudební komedii Strašná žena. Svůj charakteristický suchý anglický humor uplatňoval i v řadě televizních inscenací a především v populárních zábavných pořadech. S osudem věčného představitele malých rolí se nakonec smířil, i když jeho dcera tvrdí, že mu to přece jenom bylo líto. Přesto se ale rozhodně neměl špatně. „Vedlejší role mu docela slušně vydělávaly, platilo se tehdy třeba tisíc korun za natáčecí den, což byly slušné peníze. A táta se za rok mihnul v desítkách filmů,“ prozradila před časem deníku Aha! Kateřina Lírová, kterou měl s manželkou, rovněž herečkou Drahomírou Fialkovou.
Legendární scénka Techtle mechtle… s Laďkou Kozderkovou v roce 1978:
Herci malují
Přestože nakonec podlehl naplno herectví, svůj druhý talent nikdy nepověsil na hřebík. Věnoval se naivistické malbě a stal se členem spolku Herci malují. „Dnes se jeho malby prodávají za desítky tisíc korun. Vždycky, když po něm někdo chtěl obrázek, musel si ale říct téma,“ dodala Kateřina. Na rozdíl od hypochondra Rambouska ale Jiří Lír zašel k lékaři, jenom když bylo opravdu nejhůř. V roce 1977 ho doslova ukradli hrobníkovi z lopaty, když ho dávali v nemocnici dohromady po těžké autohavárii. Další zdravotní potíže na něj zaútočily až téměř o dvě desetiletí později, zato plnou silou. Začaly ho trápit ukrutné bolesti a lékaři u něj diagnostikovali rakovinu kostí. Jenže když odborníci tuto nemoc zjistí, bývá zpravidla už pozdě. Jiří Lír prý snášel útrapy velmi statečně. Navždy odešel na sklonku léta, 20. srpna 1995. Bylo mu dvaasedmdesát let.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská