Úspěšný bezdomovec. Vydělá si i 12 tisíc měsíčně!
22.06.2013
Foto: archiv jk
Popisek: Když je dobrý den, „vydělá" i 4 stovky
PŘÍBĚH Stejně jako sanitář v nemocnici, hlídač nebo vrátný si vydělá 28letý příležitostný žebrák a bezdomovec Milan. Většinou se snaží najít si normální práci, když ale žádná není, nebojí se „jít si kleknout“. Jeho výdělek není přitom o moc horší, než to co dostává, když chodí na brigády. V neprospěch žebrání však hovoří různá rizika a nepříjemnosti.
Milan není klasický případ bezdomovce, který by byl vyřízenou existencí. Je relativně mladý, inteligentní a nijak zvlášť nepije. Dokonce občas přespává i po ubytovnách, kde se může umýt a vyprat si šaty. Přesto žebrá. „Když není žádná práce, je to to nejlepší, co můžeš udělat, “ vysvětluje. „Somrování je jenom otázka studu. Když se překonáš a klekneš si, nějakej cizinec ti vždycky něco hodí a ani nemusíš vypadat na umření,“ dodává.
Když ho potkala učitelka, rozbrečela se
„Nejhorší je, když tě potkaj nějaký kamarádi, nebo bejvalá holka,“ směje se a vypráví, jak ho nedávno potkala jeho bývalá učitelka ze základní školy a přímo na ulici ho nejdřív seřvala a pak s brekem odešla. „Jó, vona si myslela, že ze mě něco bude. Jenže já pak neudělal maturitu na gymplu a někam na učňák se mi nechtělo. Takže jsem začal pracovat a dodnes mám jenom základku,“ přiznává Milan důvod, proč nemůže najít dobrou a stálou práci.
„Za rok vystřídám tak 15 míst. Nikde ale nevydržim. Nesnáším, když mě někde buzerujou, a to si piš, že tě buzerujou, když nemáš žádnej titul,“ říká a ukazuje mi průkazku pracovníka security, kde teď pracuje. „Nejspíš mě brzo vyhoděj, protože kvůli epilepsii nemám řidičák,“ dodává trpce.
Za komančů nikdo nežebral, protože lidi měli práci automaticky
Milan při žebrání nic nepředvádí. Jen klečí na zemi s obličejem v klíně. „Lidi jednak nepoznaj, že jsem tak mladej a jednak může člověk klidně i spát. Některý totiž dost rozčiluje, když viděj zdravýho a mladýho, jak somruje. Zvlášť starší lidi nadávaj. Já bych to za komančů taky uměl. To musel bejt zaměstnanej každej a stejně nikdo nic nedělal. Takže vo co jsem horší?“ přemýšlí nahlas.
Odpovědi na otázku, kolik se dá na ulici vydělat, se Milan nejprve vyhýbá: „To záleží, kde seš. Nelepší placy jsou samozřejmě zabraný a hlídaný. Jak si tam lehneš, přijde tě někdo vyhodit a to je vždycky lepší bez keců jít a už se tam příště neukázat,“ vysvětluje a dává najevo, že domluvil. Po dalším objednaném pivu pak ale přeci jen pokračuje: „Když je dobrej den, tak je to dejme tomu 4 kila. Jak je mám, tak jdu, takže nevim, kolik je to hodin. To je jak kdy. Takže, když to vynásobíme 30 dnama v měsíci, dostaneš se na nějakejch 12 tisíc. Ale to bys tam musel bejt furt. Já to beru spíš jako přívýdělek, když nemám nic jinýho.“
„Anděl dobrých skutků“
Milan svůj životní styl měnit nehodlá a na žebrání nevidí nic špatnýho: „Hele vždyť ty lidi taky chtěj dělat dobrý skutky ne? A co je pohodlnější dobrej skutek, než hodit pětku somrákovi? Takže my jsme vlastně takový andělé dobrejch skutků. Myslím, že furt lepší než, kdybych kradl. Podívej se támhle na kdejakýho kravaťáka nebo politika. Ty kradou miliony. Já jenom umožňuju lidem, aby se cejtili líp.“
Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ! Těšíme se na ně.