Dva muži v aréně. Jeden šel na Alexandrovce, druhý ho prohnal ´uličkou hanby´. Ten první nám napsal. A ´galerie kolaborantů´? To jako fakt?
24.05.2017
Foto: Vít Hassan
Popisek: Takhle to na Výstavišti před koncertem Alexandrovců vypadalo
FOTO Před Tipsport arenou na Praze 7 bylo zase jednou pořádně živo. V sobotu 20. května od tří hodin odpoledne tam totiž začal koncertovat ruský armádní sbor Alexandrovci. O rozruch se však nestarali ani tak zpěváci, jako spíš aktivisté stojící před arénou. Jen asi pět metrů od sebe stály prorusky naladěná skupina přibližně dvaceti lidí a zhruba stejně početná skupina odpůrců Ruska a Alexandrovců. Přečtěte si názory obou stran, takovou přestřelku na našich stránkách…
Co se stalo? Kritici armádního souboru Alexandrovci vyčítají ruské obsazení ukrajinského Krymu. Odpůrci Alexandrovců mají s sebou např. ukrajinskou vlajku. Najdeme mezi nimi nizozemského aktivistu Otakara van Gemunda, Tomasze Peszynského, Antona Litvina. Před třetí hodinou přicházeli do arény diváci, protiruští aktivisté jim připravili „uličku hanby“. Aktivisté začali návštěvníkům koncertu vysvětlovat, proč není dobré jít si poslechnout koncert okupantů. Postarší občané, kteří na výstaviště přicházeli, však neměli pro argumenty aktivistů přílišné pochopení…
Navíc se později ukázalo, že nešlo jen o nějaké vysvětlování. Dejme teď ale slovo oběma stranám sporu. Vybrali jsme jejich zástupce. Na jedné straně stojí pan Miroslav Kulhavý, který nám o svém zážitku z koncertu napsal a nakopl nás tudíž k tomuto článku. Pan Kulhavý o sobě říká (respektive, na naši žádost o sobě napsal): „Psát pravdivě o sobě je jedna z nejtěžších disciplín ( ego je sviňa - pardon), ale slíbil jsem, zkusím to. Jsem řadový důchodce, který ctí m.j. zásadu: pokud něco selský rozum nebere, je něco v nepořádku. Přímo niterně nesnáším lži a zvláště polopravdy; ty jsou hlavně příčinou mého veřejného vyjadřování. Nemyslel jsem si, že v důchodu začnu něco studovat, ale je to islám, který mně dostal ke knihám. Pro život ulehčující mám osobní charakteristiku: mírně konzervativní konstruktivní pesimista - sedaje na židli, očekávám, že nevydrží. Mnohokrát jsem pak mile překvapen!“
Pan Miroslav Kulhavý
Přestřelka dvou obyčejných mužů?
Jeho oponentem je Tomasz Peszynski, který sám sebe na svém Facebooku označuje za aktivistu: „Profil aktivisty, fotky z dovolené zde nehledejte. Liberální hodnoty ano.“ A dále píše: „Jsem obyčejný občan a běžný zaměstnanec. Mám však vyhraněné názory na některé věci. Jsem kosmopolitní liberál, Havlista, pravdoláskař, intervencionalista a příznivec federalizace Evropy a hrdý Eurohujer. Jsem hrdý příslušník běsnící pražské kavárny, majdanista a iluminát a teď už i sluníčkář.“ Takže tu máme proti sobě dva ´obyčejné ´občany. Jako první bude hovořit ten starší, to je slušnost.
Nic mně nezkazilo zážitek z výkonu Alexandrovců; ani Peszynski, ani Gipsy 4 Ever
„Není nic těžšího (a platí to ve všech oborech), než napsat o b j e k t i v n ě o něčem, kde není zainteresován jen rozum, ale i srdce. Hned úvodem se musím přiznat: jako bývalý sborový pěvec mám ke sborovému zpívání blízko (ale i k dobrým sólistům) a když je možnost být přítomen špičkovému profesionálnímu výkonu, neváhám (tedy byť jsem lístek dostal ke kulatinám – díky rodino).
Alexandrovci uspokojili očekávání a v podání oblíbených písní tam bylo ještě něco více než 100% profesionalita. Je potřeba rovněž zmínit vstřícné, citlivé publikum, které nejen dalo najevo svou spokojenost a nadšení z výkonu souboru, ale i spontánním povstáním při vzpomínkové písni na ty, kteří zmizeli v moři, smazalo kus obvyklé hranice my a oni, tedy hlediště a podium. I uvedení dvou českých a jedné slovenské písně se postaralo o totéž.
Setkal jsem se s Alexandrovci již jako dvanáctiletý v květnových dnech v Otrokovicích a už tenkrát, znaje přibližně úroveň tehdejších sborů, mně ohromila jejich preciznost podání. Na vysvětlenou; sám jsem pronikal do tajů zpěvu a moje máma v jednom sboru zpívala a sborová setkání jsem v Kroměříži na Slavnosti písní několikrát absolvoval; při srovnání s Alexandrovci by bylo možno zmínit jen tehdejší velmi dobré Moravské učitele a to i co do počtu: cca 120. M.j. slyšet při spojení všech sborů v počtu asi 1.200 pěvců Českou píseň je nezapomenutelný zážitek.
Dnešní počet vystupující v pěvecké části Alexandrovců je něco přes 40, ale požadavky pro přijetí do sboru jsou velmi tvrdé, takže ve výsledku, pro představu laiků, je to jako kdybyste dali dohromady více jak 40 sólistů z Národního. Kvalitu a pěveckou inteligenci lze neomylně také najít v rozdílu podání např. tklivé ruské lidové a obří energii vloženou do vojenských písní. Dalo by se ještě hodně napsat o sólistech, z nichž největší ovace sklidil očekávaně Mistr Kalinka, ale to není účelem tohoto článku.
Nelze se nezmínit o cca dvaceti zoufalcích, kteří se bláhově domnívali, že nás otráví nějakým hloupým negativním vítáním. Jejich směšování politiky a uměleckého projevu je na hranici debility. Není divu, když se mezi ubožáky zařadil i pan Peszyňski, takto anální specialista u býv. velvyslance USA v ČR pana Schapiro. Toho Schapiro, který drze veřejně radil prezidentovi a který se vahou svého úřadu snažil do českých škol nacpat na růžovo silně natřený islám v projektu „Islám očima českých školáků.“ Je nepochybné, že umělci, vědci, sportovci a další, svou činností svým způsobem zviditelňují i stát, který reprezentují. Ale spojovat tradici vojenského úboru Alexandrovců s vojenskými aktivitami Ruska, je úchylnost žádající vyšetření v Bohnicích.
Dle mého, koncert měl jeden rušivý element a to při zahájení druhé poloviny programu; vystoupení skupiny Gispy 4 Ever bylo jako z jiného světa, prostě pěst na oko; vůbec se ke koncertu nehodilo. Každý náš sólista ze středního proudu by byl vhodnější. Nevím, co tím pořádající sledoval; jestli nějaké finance nebo přímo ten kontrast spojený s balzámem pro uši při „navrácení taktovky“ zpět Alexandrovcům.
Výše vstupného nevybočovala z platby za lístek na domácí zpívané kusy v divadlech, ale i tak by pravidelné navštěvování takovéto kultury bylo pro průměrného důchodce dosti zatěžující. A proto je dobře, že se takový sbor vyskytuje u nás jako větší občasník. Nezbývá než pomyslné na dálku: „Díky Alexandrovci, již dnes se těším na další vaše vystoupení!““
Pan Tomasz Peszynski
Jako druhý dostává slovo pan Tomasz Peszynski. Ten v sobotu postával před obrovským kašírovaným listem s nápisem DEMOKRACIE, na kterém bylo umístěno několik růžových housenek, které ho okusují, s nápisy se jmény Putin, Zeman, Babiš, Orbán, Kaczynski, Fico a Erdogan. Jeho facebookový příspěvek, shrnující jeho dojmy, necháváme v původním znění, jen jsme si dovolili opravit četné pravopisné chyby (ty se mimochodem u pana Kulhavého nevyskytují).
Akce ´Alexandrovci´: Boj s ruskou propagandou již vyšel z aktivistické módy
„Akce (proti nim) byla skvělá, lidé, kteří na ní přišli, byli spokojeni. Myslím demonstranti na naší straně. Média byla, i když výstupy zatím nikde nejsou. Byla i ČT.
Nechápu a ani na místě jsem to nepochopil, co má bejt špatně na tom, že uplatňujeme své právo sdělit návštěvníkům koncertu, že jdou na propagandistický humus. Evidentně někteří z nich byli rozladěni, někteří byli sprostí a někteří se nás snažili napadat.
Legrační skupinka proruských kolaborantů a "nezávislých" reportérů z Parlamentních listů, vztekli důchodci s ruskými trikolorami a svatojiřskými stužkami a další lidé z tvrdého jádra voličů Miloše Zemana. To všechno je legrace.
Méně zábavný je však hnědý sociální demokrat Foldyna, který se pohybuje po českých ulicích s uniformovanou agresivní smečkou ne nepřipomínající SA many. A to má bejt ČSSD? Ještě o tom napíšu speciální post.
Otakar van Gemund opět nemohl vydržet bez své podvratné činnost a tvářivše se jako organizátor rozdával účastníkům koncertu "programy vystoupení" O tom, že to byly velmi speciální programy, netřeba hovořit.
Veselé historky z natáčení: Jeden známý agresivní putino bartošovec podlehl svému kelímku piva a techno rytmu zhudebněného popěvku "Putin chujlo" zmixovaného s písní "Ruský šváb" a s ruskou vlajkou tancoval na tyto písně do doby, než ho střízlivější a inteligentní člen jeho skupiny musel odvést, protože se mu samozřejmě všichni smáli.
Přijde chlapík a začne policistům vysvětlovat, že nás mají zakázat, protože jsme fašisti, protože on tady nechce ten bordel, protože je slušný občan, vždyť už přestal i prodávat drogy!
Tyto akce jsou velmi užitečné a velmi zábavné pro jejich účastníky. Bohužel je smutné, že boj s ruskou propagandou již vyšel poněkud z aktivistické módy, protože právě na těchto akcích a v souvislosti s nimi zjistíte, jak stále více prorůstá naší společností.“
Ukázka stavu aktivismu v Česku?
Až potud by šlo prostě o dva názory. Jedni mají za to, že Alaxandrovci jsou jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší armádní sbor světa a politiku za tím neřeší, anebo s ní souhlasí. Ti druzí je považují za pátou kolonu Putinova režimu, za propagandistické těleso ruské armády, potažmo ruského státu. A akce pana Peszynského by byla podle nás naprosto legitimní, kdyby…
Na facebookovém profilu Barbory Koukalové se objevila alarmující zpráva. Koukalová píše: „Vykřikování slov jako soudruzi, kolaboranti, rusofilové a fašisti na lidi, kteří procházeli branou Výstaviště. Poté, co jsme za „aktivisty" s Petrou Zajíčkovou přišly s upozorněním, že ne všichni lidé procházející branou jdou na Alexandrovce a žádaly od nich vysvětlení, jak je možné, že si aktivistka fotí lidi, aniž by věděla, zda opravdu míří na tento koncert (mohli totiž mířit na současně probíhající muzikál nebo na jinou atrakci v areálu), přišla od nich aspoň malá satisfakce v podobě změny chování, čili nikdo nemůže říct, že jsme nepomohly udělat svět lepším.
Paní se jmenuje Markéta Krňanská, s foťákem naběhávala přímo na kolemjdoucí a zblízka je fotila do „galerie kolaborantů". Ta skutečně existuje na stránkách aktivistů! Jejich smyslem je vyfotit důchodce, zveřejnit jejich fotky bez jejich vědomí a dokonce i ověření aktivistů, kam skutečně tito důchodci branou šli, a pak jim v diskuzích nadávat do dementů, debilů a špíny.
Dámy a pánové, toto je nejhorší white trash, jaký dneska uvidíte, zbaběle se schovávající za vznešená slova jako demokracie, právo a spravedlnost. Vždycky budu bránit každému jeho svobodu projevu, jakkoliv s ní nebudu souhlasit, ale stejně tak si myslím, že prostor by se měl dávat i tomuto otřesnému chování a veřejnost by o něm měla vědět.“
Takže pardon. Vyjádřit názor? V pořádku. Ideálně neagresivním způsobem. Ale galerie kolaborantů? Tak to prr, to je, pánové Peszynski a spol. hodně přes čáru. Račte zacouvat.
Anna Vančová
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Anička Vančová