V dětství zažila i hlad. Královně šansonu předpověděla cikánka, že bude celý život opuštěná. A trefila se! Tajnosti slavných

Foto: Slovenská filmová tvorba Koliba/Mafilm

Popisek: Hana Talpová

VIDEO Proslavila se jako šansoniérka, před kamerou byly její doménou sexy svůdnice. A tak jen málokdo věděl, že se původně měla stát operní pěvkyní. Stará cikánka jí předpověděla, že ji smutek a opuštěnost, jež provázely její dětství, neopustí do konce života.

Na první pohled by se zdálo, že její zjev a krásný hlas, který si každého podmanil, byl zárukou, že tato famme fatale se nemůže nikdy cítit opuštěná. Jenže tomu tak opravdu bylo. I když měla po kolem sebe spoustu lidí, neustále nikdy si nepřestala připadat osamělá. Mimořádně intenzivního pocitu z dětství se už totiž nikdy nedokázala zbavit. „Holka, ty budeš celý život sama…“ řekla jí jednou na počátku kariéry cikánka, která se vnutila do divadelní šatny a začala všem přítomným hádat z ruky. A krásná Hana Talpová si pak na ni mockrát vzpomněla. Měla totiž pravdu.

Jako dospělá Mařenka v seriálu Arabela

Do divadla ji tatínek pašoval

Narodila se 5. května 1938 v Olomouci. Její otec byl učitel a nadšený amatérský hudebník, uměl výborně německy a za války pomohl mnoha lidem. Kvůli tomu byl také několikrát zatčen a vězněn gestapem. A vážně nemocná maminka takové psychické vypětí velmi těžce snášela. Později vyšlo najevo, že všechny rodinné útrapy měla na svědomí zákeřná školnice, která spolupracovala s gestapem a tatínka udávala. Maminka zemřela, když bylo Hance teprve devět let. S herectvím Hana koketovala odmalička, s dětmi hrála pohádky a chtěla k divadlu. Podíl na tom měli i rodiče, kteří měli v divadle předplacenou lóži. Děti večer do divadla nesměly, a tak ji vždy tatínek propašoval dovnitř pod dlouhým kabátem. „Já jsem chtěla dělat divadlo v každém případě, ale tatínek řekl: Ne, máš nějakej hlas, tady je a prostě budeš dělat zpěv,“ prozradila v dokumentu České televize Třináctá komnata.

Lásko má, pojď blíž (1973):

Pomsta zákeřné udavačky

Maminčinou smrtí ale rodinné utrpení zdaleka neskončilo. Po válce znovu zaúřadovala školnice, která se zřejmě chtěla pomstít za to, že její válečné udavačství vyšlo najevo. Vstoupila do komunistické strany a vymyslela další falešné obvinění – pan Talpa prý spolupracoval s fašisty, a proto není hoden toho, aby učil děti dělníků. A pomsta jí vyšla. V roce 1949 poslali komunisté tatínka k ‘pétépákům‘. Naštěstí pro Hanu byl její o deset let starší bratr už oficiálně dospělý a mohl se o ni postarat, a tak nemusela do dětského domova. Prožívali ale velmi krušné chvíle. Museli se vystěhovat ze školního bytu a neměli kam jít. Nakonec se nad nimi slitoval jistý majitel rodinné vilky a poskytl jim malý sklepní byt. Bratr studoval na gymnáziu, na vysokou školu ho ale po maturitě z politických důvodů nepřijali. Pracoval, kde se dalo, aby pro sebe a sestru vydělal alespoň na jídlo. Přesto Hančinými nejintenzivnějšími pocity z dětství navždy zůstaly hlad a samota. „Bratr mne vychovával takovým tím mladým způsobem a myslím si, že mne strašně ovlivnil,“ prozradila v rozhovoru s Janem Rosákem v rozhlasovém Tandemu.

Se synem Davidem

Operu vyměnila za operetu

Sourozenci se museli naučit bojovat s každodenní tvrdou realitou, a tak Hana na budoucnost nerezignovala. Navzdory problémům vystudovala operní zpěv na brněnské konzervatoři a později i DAMU. Již na konzervatoři ji objevil režisér Josef Mach a obsadil ji do malé role v úspěšné komedii Florenc 13:30. První divadelní angažmá dostala v operním souboru v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, začínala rolí žínky v Rusalce a končila Carmen. Po třech sezónách zamířila v roce 1966 do pražského Hudebního divadla Karlín a odešla z něj až po rozpadu souboru v roce 2005. Působila ale i na dalších scénách, její zpěv je například zaznamenán na záznamu představení divadla Semafor Člověk z půdy. Prosazovala se nejen jako herečka, ale také jako zpěvačka šansonů a hitů středního proudu populární hudby. Pravidelně se objevovala v zábavných televizních pořadech, nejvíc ale svou vynikající hlasovou průpravu uplatnila v operetách. Průběžně dostávala i menší či střední filmové role, kterých má ve své filmografii zhruba sedmdesát. Nejvýraznější ale bylo její působení v dabingu, v němž začala pracovat již v 60. letech. Za ztvárnění Judi Dench ve filmu Zápisky o skandálu byla dokonce nominována na Cenu Františka Filipovského.

Lidice varují (1975):

Strachu se už nikdy nezbaví

Provdala se dvakrát, jejím prvním manželem byl v letech 1961 až 1967 Milan Halaška, druhým byl do roku 1973 Jaroslav Hlaváček. Po druhé, rozvodu pak opravdu už zůstala sama, jak kdysi předpověděla stará cikánka. Sama vychovala i jediného syna Davida, který se stal její jedinou radostí. Otec ho původně vedl k tenisu, jímž se později dokonce zhruba deset let živil v Německu. Naučil se tam ale i squash, po návratu se stal reprezentantem České republiky a několik let byl mistrem republiky. Pak se ale i na něj zaměřil krutý osud a David se musel podrobit těžkému chirurgickému zákroku kvůli nádoru na mozku. Operace sice dopadla dobře, před dvěma lety se David stal šťastným otcem syna Robina, kterého má s Karolinou Štaidlovou, kterou měl populární hudebník s první manželkou Aňou. Přesto se paní Hana strachu o jeho život už nikdy nezbaví.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská