Kvůli Železnému pověsila herectví na hřebík, brzy ji ale vyšoupla Jurinová. Dva životy krásné novácké zprávařky. Tajnosti slavných
17.05.2017
Foto: TV Nova
Popisek: Stanislava Wanatoviczová-Bartošová v detektivce Černá punčocha
V mládí to po ní nikdo nechtěl, poprvé se měla před kamerou svléknout až se čtyřmi křížky na krku. Pak první novácká zprávařka úplně zmizela a nevrátila se ani k herectví, přestože byla dříve členkou souboru pražského Divadla na Vinohradech. Její život totiž nabral úplně jiný směr.
Možná jste počátkem týdne sledovali českou kriminálku Černá punčocha a zaujala vás v ní sexy bruneta v černém prádle, kterou ne a ne někam zařadit. Tahle dáma totiž sice začínala jako herečka, aby pak po revoluci nabrala úplně jiný směr. Svět divadla v její rodině ale přece jenom zakotvil. Díky ní se totiž stal její manžel Waldemar šéfem úseku provozu Národního divadla, v němž pracuje dodnes. Stanislava Wanatoviczová, rozená Bartošová, sice patřila v roce 1994 k úplně prvním tvářím, které se objevily na obrazovce první české komerční televize, většina diváků si ji ale v této souvislosti už nejspíš ani nevybaví. Po boku Zbyňka Merunky totiž usedala za pultíkem Televizních novin jen pár měsíců, pak ji nahradila Eva Jurinová. Kam se poděla krásná herečka, jejíž doménou byly postavy přítelkyň a milenek filmových a televizních padouchů i policajtů?
S Radoslavem Brzobohatým ve filmu 7 zabitých
Němčinu jí doma rozmlouvali
Stanislava Bartošová se narodila 17. března 1947 v Liberci, tedy na území válečných Sudet, a přestože pochází z česko-německé rodiny, rodiče ji v bouřlivém poválečném období od tohoto jazyka spíš zrazovali. A tak se německy vůbec nedomluví. Po maturitě na libereckém gymnáziu zamířila rovnou na pražskou DAMU, kde vystudovala herectví v úspěšném ročníku, do nějž patřili mimo jiné například Viktor Preiss či Jiří Štěpnička. Již během studia se poprvé objevila v roce 1965 před filmovou kamerou jako zdravotní sestra Jenka v dramatu Pavla Kohouta 7 zabitých, a hned v hlavní ženské roli. Pak už ale přicházely nabídky pouze na role vedlejší, a tak i když se objevila ve filmu a na obrazovce v šesti desítkách projektů, její jméno většině diváků v paměti neutkvělo.
V televizní kriminálce Černá punčocha
Příliš silná generace
Těmito slovy paní Stanislava zpravidla komentovala své herecké působení i na divadelních prknech, na nichž měla obdobný osud jako před kamerou. Sice dostala hned po absolutoriu angažmá v pražském Divadle na Vinohradech, které bylo považováno za jednu z předních scén své doby, jenže měla v souboru velmi silnou konkurenci. Kolegyně Daniela Kolářová či Eliška Balzerová prostě byly u veřejnosti mnohem známější, především díky televizi. A tak i když v souboru působila dvacet let, velké role se nikdy nedočkala. Počátkem devadesátých let pak pověsila hereckou profesi definitivně na hřebík. Naposledy se objevila před kamerou v roce 1993 ve filmu Dušana Kleina Konec básníků v Čechách a ve stejné době i v televizi, v pokračování slavného pohádkového seriálu Arabela se vrací.
S Petrem Kostkou v pohádce Duch času
Železný běhal sem a tam
V roce 1994 dostala nabídku, která se neodmítá. V pražské Vladislavově ulici, v legendární Měšťanské besedě, se rozjížděla první postkomunistická komerční televize v čele s Vladimírem Železným. Se Zbyňkem Merunkou usedla před kameru při vysílání historicky prvních ‘nováckých‘ Televizních novin, tentokrát již jako Stanislava Wanatoviczová. Vše se odehrávalo v obrovském časovém presu, zatímco moderátoři se připravovali, kolem ještě pobíhali dělníci s vrtačkami a dodělávali, co se nestihlo. A nejen oni. „Pamatuji, že tam stále pobíhal doktor Železný. Byl velmi vehementní a nekompromisní, někdy opravdu hodně,“ zavzpomínala po letech pro server idnes.cz. Do Novy se dostala přes konkurz a národ si v té době spojoval její tvář hlavně s hospodyní z tehdejší reklamy na jistý čisticí prostředek. A také se stala úplně prvním zaměstnancem, který Novu opustil. Údajně byl její výkon před kamerou zhodnocen jako „nepřesvědčivý“, a tak ji po Merunkově boku vystřídala Eva Jurinová.
První Televizní noviny na Nově
Svět diplomacie
Z televize Stanislava odešla již na podzim 1994 rovnou na ministerstvo zahraničí a dalších pět let působila v Bratislavě jako kulturní atašé tamní české ambasády. Poté byla nějakou dobu konzulkou v Košicích a nakonec stanula v čele bratislavského Českého centra. Po pár letech se vrátila do Prahy a v roce 2009 se znovu objevila před kamerou v několika televizních seriálech, opět ve vedlejších rolích. Pak se již definitivně odmlčela a letos v březnu oslavila již sedmdesáté narozeniny. Její o pět let mladší manžel ale působí v Národním divadle dodnes.
V době, kdy byla ředitelkou Českého centra v Bratislavě
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská