Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Řečnili jak Palacký na speedu. Jenže sněmovna měla udělat něco úplně, ale úplně jiného. A s prezidentem je to v Ústavě, milí demonstranti...

14.05.2017
Řečnili jak Palacký na speedu. Jenže sněmovna měla udělat něco úplně, ale úplně jiného. A s prezidentem je to v Ústavě, milí demonstranti...

Autor: Hans Štembera

Popisek: Vojtěch Filip ve sněmovně, ilustrační foto

Zvláštní schůze poslanecké sněmovny k Andreji Babišovi, Miloši Zemanovi a aktuální vládní krizi se konala již ve středu, byla bouřlivá a skončila až patnáct minut po deváté večer. Poslanci si nakonec odhlasovali, že ministr financí Andrej Babiš ve svých prohlášeních lhal, také vyzvali prezidenta Miloše Zemana, aby dodržoval Ústavu ČR… S podle mne nejrozumnějším návrhem vystoupil muž, od něhož bych to fakt nečekala, komunistický boss Vojtěch Filip.

Zatímco poslanci řečňovali (už jsme o tom psali, podívejte se na článek), v podhradí, respektive na Václavském náměstí lidé demonstrovali proti údajnému tandemu Babiš – Zeman. Kolik jich tam přišlo, je od té doby předmětem dohadů i vášnivých sporů, řekněme tedy s Cimrmanem, že dorazilo 13 231 celých 3 demonstranta, plus mínus dvacet tisíc.

ČRo si dal tu práci a spočítal to takto: Datoví novináři použili fotografii Tomáše Svobody z DVTV, který Václavské náměstí vyfotil v 18.19 z lešení u Národního muzea. Na fotce novináři ručně napočítali 5700 osob, v místech překrytých korunami pak počet demonstrantů odhadli podle hustoty davu v okolí. Celkem se dobrali k číslu 8300, přičemž počítali osoby na místě bez ohledu na to, jestli šlo o demonstranty nebo náhodné kolemjdoucí. Zkrátka, rozborem organické nečistoty na podrážkách Cimrmanových bot a tak dále... Což do běla rozzuřilo Pavla Šafra, jehož server Forum 24 tepe Babiše každý den: „Tomu říkám oddanost pravdě. Na této zprávě je názorně vidět, jací lidé pracují v Českém rozhlase. Je mi z vás na blití, kolegové. Úplně na blití,“ napsal bez dalšího vysvětlení na Facebooku. Což je docela úsměvné.

Lidé si s sebou do srdce Prahy přinesli nápisy s hesly jako „Miloš mi prdel" nebo „Nejsem ovce z holdingu, sorry jako". Jeden z účastníků má masku Andreje Babiše a honosí se heslem „Jsem agent Stb, největší příjemce dotací a největší pijavice České republiky". Nechybí ani velký transparent s letopočtem 1989 s obrázkem Miloše Jakeše a košem. Tvůrci transparentu odkazují na heslo Sametové revoluce Jakeše do koše a hned pod tím tímto heslem je rok 2017 s hláškou „Miloše, Babiše do koše".

A zatím ve sněmovně…

„Tady končí jedna legenda! Konec legendy Babiše, který není politik!“ zaútočil na Babiše ve svém proslovu ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který přidal vtip, údajně to jediné, co mu zbylo po otci: „Nastoupí do tramvaje pán, hodně opilý, a jak se klátí, tak se nakloní a vyklopí svému spolucestujícímu obsah žaludku do klína. A ten člověk, co to schytá, tak se rozzlobí a křičí: Pane, podívejte se, proboha, podívejte se, co jste udělal? Vždyť vy jste čuně! Nebo ještě něco horšího! A ten dotyčný mu na to řekne: Já že jsem čuně? Podívejte se na sebe, jak vy vypadáte!“ Velmi emotivní byl i sám Babiš: „Strašně vám vadím. Cílem této kampaně je odstranění Babiše z politiky. Od mého nástupu do politiky jsou tady kampaně – StB, Čapí hnízdo, dotace, ani ty dluhopisy nikdo nepochopil. Takže to je skvělá prácička, ale nezabrala. Nic se z toho nechytlo. A co teď přišlo? Odposlechy. Zmanipulované, i ten web, který to vysílá... Jdeme do střižny, jdeme to sestříhat. Zmanipulované, nezákonné odposlechy! Někdo tady páchá trestnou činnost na člena vlády a vy se radujetě," hřímal  svou česko - slovenštinou Babiš. 

V tomto duchu rozprava pokračovala, kolegyně Hofmanová to popsala jako kýble špíny, která se valila z parlamentu na lidi.

Pelikán: Kdyby někdo nahrával vás, dozvíme se horší věci

Ministr spravedlnosti za ANO Robert Pelikán naznačil, že když kdysi dělal rozhovor pro Hospodářské noviny, tak mu prý vysoce postavený sociální demokrat a blízký přítel premiéra volal s tím, že toto a toto tam řekl pěkně, ale toto a tamto zase špatně. A to, co řekl špatně, tak se pak ve vydání neobjevilo. „Nevíme, kdo to sestříhal, kdo to nahrál a pak to pustil do světa. Nějaký zbabělec, který se nedokáže ani podepsat! Je to premiér? Je to ministr vnitra? Je to někdo z kmotrů? Kdo ví!“ udeřil Pelikán.

„Když budeme po těch nahrávkách pátrat, tak budeme spolupachateli. Jste spolupachateli toho, kdo nahrávky pouští to světa! Přestaňte být pokrytci! Kdyby někdo nahrával vás, dozvíme se mnohem horší věci. A dost možná, že vás někdo nahrává. A pak to možná někdo také pustí. Když to dopustíte jednou, tak to nikdy nezastavíte,“ vzkázal zákonodárcům. „Každý má právo na ochranu před zneužíváním údajů o své osobě. To ´každý´ – je dámy a pánové – i Andrej Babiš! A já vás žádám, abyste jako Poslanecká sněmovna neschvalovali pořad schůze, jehož předmětem je porušování Listiny základních práv a svobod," zakončil Pelikán svou řeč.

Zda Babiš patří do politiky, to by měli rozhodnout voliči, to se na mě nezlobte

Nezávislý poslanec Fiedler nejprve upozornil kolegy: „Nejdříve se zmíním k tomu, že bylo řečeno, že je narušena činnost úspěšné vlády. No, zkusme si vyjmenovat úspěchy té vlády. Spíše budu jmenovat to, co vláda nesplnila ze svého programového koaličního prohlášení. Nesplnila to, že se bude zabývat exekucemi. Tím tématem, které trápí téměř jeden milion občanů České republiky. Nepřipravila nic k důchodové reformě. My jsme sice, a já jsem hlasoval také pro zrušení druhého pilíře, ale nějaká důchodová reforma nebo koncepce, to jsme tady slyšeli několikrát, předložena nebyla. Pan ministr Babiš tak, jak mívá ve zvyku, řekl: Ušetřil jsem 70 miliard. Si to přivlastňuje. To byl rozpočet za rok 2016. Na rok 2017, když byl tak úspěšný, už opět navrhuje deficit. Tak v čem je ten úspěch? On to totiž byl naprosto jednorázový, ne naprosto, ale výrazně jednorázový přísun peněz z Evropské unie,“ řekl u pultíku a dokázal, že není žádný bezhlavý babišovec.

Ale! „Bylo tady zmíněno hlasování nebo že bychom měli hlasovat o návrhu usnesení o odchodu Andreje Babiše z politiky úplně. To se přiznám, že jsem se trošku zarazil. Asi víte všichni, že nepatřím do fanklubu pana Babiše, to mě z toho nemůže nikdo podezírat. Nicméně myslím si, že můžeme vyzvat k demisi, můžeme se k tomuto vyjadřovat v rámci tohoto volebního období, ale teď ať se na mě kolegové z opozice nezlobí, ani pan ministr Zaorálek, který to myslím řekl, že nepatří tam do politiky pan ministr Babiš, tak o tom by se měli přece jenom asi vyjádřit voliči, to se na mě nezlobte, kolegové, tohle právo bych jim určitě neubíral. Až skončí tohle volební období, ať skončí v řádném termínu nebo - já to nepředpokládám - v nějakém předčasném termínu, tak by si tohle měli rozhodnout voliči a neměli bychom my jako Poslanecká sněmovna někomu říkat, kdo kandidovat může, kdo nemůže.“ Zlatá slova, do kamene tesat, pane poslanče Fiedlere. 

A pak k pultíku přistoupil…

Než se dostanu k pověstnému jádru věci, krátký úvod. Od sametové revoluce uběhla takřka tři desetiletí. Jenže KSČM, komunistická strana, je pro nás starší stále ještě symbol útlaku a nesvobody, obzvláště když si přečteme, co zas kde naplkala Martička Semelová. Pokud se ale budu držet své zásady, že nejen kdo, ale hlavně CO říká, mne zajímá a odhodím předsudky, pak předseda Vojtěch Filip v té sněmovně mluvil asi nejvíce k věci, klidně, bez hysterie a řekl mnoho zajímavého. Ano, je právník a ano, ve sněmovně je od doby, kdy v pleistocénu vyhynuli mamuti. Přesto to, co řekl, podle mne stojí minimálně za pozornost: „To, že je tady krize, snad nikdo nepopírá. A dovolte mi tedy se zamyslet nad tím, co s takovou krizí má v parlamentní demokracii, nikoli v prezidentském nebo jiném systému, ale v systému parlamentní demokracie dělat nejvyšší zákonodárný sbor, tedy Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky,“ zahájil svou řeč Filip.

Stěžovali si dosud všichni prezidenti

„Dovolte mi malou připomínku našich ústavních povinností a hranic, ve kterých se pohybujeme. Smyslem politické činnosti je udržet či získat moc ve státě, čili vládnout. Právo, především pak ústavní právo by mělo tuto činnost regulovat svými pravidly. Hovoříme-li o politické krizi, tak nastává buď nerespektováním pravidel, anebo jen proto, že pravidla neexistují. V České republice pravidla chování existují. Spory mezi prezidentem a premiérem o demisi člena vlády jsou, řekl bych, v českém ústavním systému po roce 1992 už tradiční. Nevyhnul se jim žádný z českých prezidentů a ti, kteří byli předtím předsedové vlády, si stěžovali, jak s nimi prezident špatně zachází, a ti, kteří se potom z předsedy vlády stali prezidenty, si stěžovali na to, jak předseda vlády nedobře připravuje případné demise,“ podotkl poslanec.

Ke kauze ´Zeman musí / nemusí odvolat a kdy´ Filip řekl: „Ale vraťme se k Ústavě. Mají pravdu všichni, kdo spatřují v textu článku 74 pravidlo. Ale jak jsem řekl, není to pravidlo kogentní, tedy nařizující prezidentovi okamžitě vyhovět. Je totiž dispozitivní. Toto pravidlo znamená, že prezident ho musí respektovat, ale konat podle něho může třeba i mnohem později a způsobem, který považuje za vhodný. Takto formulované pravidlo v Ústavě provází dnes hysterická mediální kampaň všech proti všem. Výsledkem je krize nejen politická. Vládní už je tady dlouho, na tu jsme upozorňovali už v lednu letošního roku. Ale je to krize i ústavní. Můžeme si tedy vybrat, kterou krizi budeme řešit. Když si položíme sine ira et studio, tedy bez zášti a zájmu, otázku, má tedy prezident podle Ústavy České republiky právo zdržovat nebo vůbec odmítnout odvolání ministra financí Babiše, tak si musíme odpovědět zase textem Ústavy, a tentokrát si vypomůžeme i per analogiam nálezem Ústavního soudu.“

To je jenom výraz neschopnosti Senátu

A pokračoval: „A teď si dovolím říct k samotné úloze prezidenta. Nejenom v případě návrhu na odvolání člena vlády premiérem, ale v ústavním systému České republiky vůbec, především podle článku 54 odst. 3 prezident není z výkonu své funkce ústavně odpovědný, což zároveň znamená, že není odpovědný ani moci soudní reprezentované Ústavním soudem. K tomu máme zmíněný judikát a o tom bych se rád zmínil. Povinnosti prezidenta stanoví ústavodárci, nikoliv Ústavní soud. Týká se to právě výroku, který chci připomenout, že prezident má postupovat bez zbytečného odkladu. V této souvislosti máme v České republice jednu zkušenost, kterou stojí za to připomenout. Vznikla totiž v souvislosti s řízením o souladu Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. Tehdy tak trochu eurohujerští zákonodárci ze Senátu žalovali tehdejšího prezidenta Václava Klause. Stížnost nebyla úspěšná. A to připomínám, protože i dnes slyšíme ze Senátu slova o tom, že je potřeba podat ústavní stížnost na prezidenta. To je jenom výraz neschopnosti Senátu se smířit s tím, že moc je rozdělena mezi moc zákonodárnou, výkonnou a soudní,“ poznamenal trefně na účet senátu.

„Prezidentův úkol odvolat člena vlády je v článku 74 formulován z hlediska jeho provedení jako dispozitivní. Připomínám, že nestanoví imperativ, ani lhůtu pro jeho uplatnění. Tím vytváří prezidentu republiky prostor, aby ve svém postupu zohlednil povinnosti, k nimž se ústavním slibem zavázal, což znamená, že když obdrží premiérův návrh na odvolání člena vlády, může nejprve zkoumat, zda by premiérův návrh na odvolání člena vlády nemohl být proti zájmům lidu, a to tak, aby neporušil svůj prezidentský slib. Možná že to zní pro mnohé z vás abstraktně, ale co když cizí moci vadí konkrétní člen vlády, nebo je na straně těch, co důsledně hájí zájmy České republiky a premiér takto ustupuje tlaku zvenčí,“ ptá se Vojtěch Filip.

Vládě bychom měli vyslovit nedůvěru, tvrdil Filip

A končí svým názorem, argumentačně podloženým, co by měla sněmovna udělat: „Jaké najít ústavní řešení, které by umožnilo, aby Česká republika dál byla respektovaným suverénním státem, který je součástí rodiny evropských států? Záměrně neříkám Evropské unie. Já vám to řeknu. Jestliže Poslanecká sněmovna má dostát svým povinnostem a své odpovědnosti jako nikoliv pouze zákonodárný sbor, ale jako sbor, který je oprávněn kontrolovat činnost vlády, nezbývá nic jiného, než abychom navrhli vzhledem k tomu, jakou odpovědnost vůči této Sněmovně vnímají předsedové koaličních stran, vyzvat vládu k tomu, aby odstoupila jako celek. Ta to asi neučiní, přestože jsme svědky toho, minimálně od ledna a otevřeně celý minulý týden, že už spolu nejsou schopni jednat. Tak to udělejme my usnesením Poslanecké sněmovny, že vláda nemá důvěru tohoto zákonodárného sboru,“ zakončil s tím, že každý poslanec může podepsat příslušnou listinu  -  svolání schůze Poslanecké sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě České republiky.

Stačilo by k tomu 50 odvážných poslanců, jak řekl Filip. „A je potom jenom na nás a budeme nést svoji vlastní odpovědnost před občany České republiky, jestli jsme se zachovali, promiňte mi, jako politici a politikáři, nebo jako státníci, kteří nesou odpovědnost za stát před svými občany,“ zakončil. Všichni víme, že se padesát odvážných nenašlo a vzniklo jedno bezzubé prohlášení. A můžeme jen spekulovat, proč poslanci tuto agónii neukončili a jakou roli přitom hrály selské počty. Takový čtvrtrok ve sněmovně, to je kolem 300 tisíc pro každého zákonodárce na účtu navíc… A mně se přihodila taková podivná věc, že obsáhle cituji šéfa komančů, to jsou věci po dvou deci.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Anna Vančová 

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace