Génius, nebo blázen? ‘Zaškolila‘ ho prostitutka, a pak hledal náhradu za matku. Cibulková ho zradila, když ji nejvíc potřeboval. Tajnosti slavných
15.05.2017
Foto: ČT
Popisek: Herec a divadelní režisér Miroslav Macháček při natáčení komedie Dva lidi v ZOO
Všichni se ho báli a současně ho zbožňovali, s každodenním životem i mezilidskými vztahy si vůbec nevěděl rady. Na pronásledování si stěžoval celý život a úspěšná dcera až po jeho smrti pracně zjišťovala, jestli ji vůbec měl rád.
„Jsem nadále absolutně neschopný orientovat se v běžných životních situacích,“ poznamenal si Miroslav Macháček v roce 1975, během sto devatenácti dnů pobytu v bohnické psychiatrické léčebně. Coby herec a režisér byl extrémně vytížený, takže ho v některých směrech znali mnohem lépe a užívali si jeho společnost víc kolegové než jeho nejbližší. Jako většina výjimečných umělců měl rozpolcenou duši a po většinu času byl nespokojený se světem a téměř se vším, co k němu patří. „Táta byl velmi složitý člověk a já si chtěla udělat jasno, proč se v určitých situacích choval právě tak, jak se choval,“ prozradila jeho dcera Kateřina Macháčková v době, kdy začala pořádat jeho dosud neznámé poznámky, dopisy i kádrové materiály a připravovat o jeho životě knihu. Nakonec se jí podařilo poodhalit závoj tajemství ze života mimořádně výrazného muže, kterého se sice herci trochu báli, současně ho ale bezvýhradně milovali. A proč se s tak obrovským úsilím do téměř nekonečné práce Kateřina pouštěla? Prvotní motivace byla jasná – chtěla prý zjistit, jestli ji vůbec měl rád.
S Blankou Bohdanovou v roce 1969 v Národním divadle, v Shakespearově tragédii Macbeth
Naděje v lepší zítřky
Známý herec a divadelní režisér, který patřil k největším osobnostem naší poválečné divadelní scény, se narodil 8. května 1922 v Nymburku do rodiny nadšených ochotníků. Hrát začal již v dětství a hned po válce byl přijat na pražskou konzervatoř, kde svůj herecký talent rozvíjel pod vedením slavného Miloše Nedbala. Jeho vznětlivá a rozporuplná povaha mu pomáhala prostřednictvím rolí mimořádně přibližovat divákům složitost lidské psychiky, s níž po celý život více či méně úspěšně bojoval, protože léta trpěl těžkými depresemi a několikrát se ocitl až na samotném dně. Režírovat začal již v prvním angažmá v pardubickém divadle, kam nastoupil v roce 1948 a v bouřlivých únorových dnech také vstoupil do komunistické strany, k čemuž ho prý vedla upřímná snaha o „lepší zítřky“. Do konfliktu s režimem se ale dostal již v 50. letech, kdy musel opustit angažmá v pražském Realistickém divadle i DAMU, kde učil. Tehdy se u něj poprvé projevily psychické problémy, dokonce se pokusil o sebevraždu. Na pronásledování totalitní mocí si pak stěžoval prakticky po celý život.
S Janou Brejchovou v roce 1985 v dramatu Skalpel, prosím
Největší láska? Ta, která ho porodila
Nejdůležitější ženou jeho života byla podle Kateřinina názoru jeho maminka, které prý byl bezmezně oddaný a snažil se vždycky splnit, co od něj očekávala nebo požadovala. „A pokud se mu to nepodařilo, měl výčitky a ze zbabělosti se dlouho vyhýbal setkání s ní,“ prozradila herečka v rozhovoru s publicistkou Blankou Kovaříkovou. Úplně první ženou v jeho náruči se ale stala jistá nymburská prostitutka a byla to zkušenost traumatická, která poznamenala celý jeho erotický život a vztah k ženám. Na konzervatoři se pak seznámil s Kateřininou maminkou, budoucí úspěšnou klavíristkou a operní pěvkyní Věrou Štiborovou. Chodili spolu půldruhého roku a tatínek prý tvrdil, že byl zcela nezkušený a Věra s ním otěhotněla “po letmém setkání s ním“. Jejich vztah vydržel do roku 1953, kdy Macháček poznal Ester Krumbachovou, významnou filmařku, múzu a šedou eminenci českých filmů 60. let. Právě v době, kdy na Věru zaútočila vážná nemoc. „Když se máma vrátila z ročního léčení v sanatoriu s TBC, táta si sbalil věci a odešel bydlet k Ester,“ zavzpomínala Kateřina. „Byla to komplikovaná intelektuálka, která mého otce určitě inspirovala. Znala jsem ji prakticky odmalička a zřejmě mě měla ráda. Po letech jsem ji ale přehodnotila – myslím, že mamince hodně ublížila, a to zrovna v době, která pro ni byla těžká. Byla nemocná, její otec se v té době oběsil a táta ji zradil s Ester... Přesto moje máma na Ester nikdy nezanevřela. V tomhle byla velkorysá, i když jinak zůstala nevyrovnaná a svým způsobem také nešťastná.“
Jako starý zoolog Montelík, přezdívaný Monty, v rodinné komedii Dva lidi v ZOO
Nepřestal hledat ideál
Manželé se rozvedli v roce 1955 a Miroslav Macháček nepřestal dál hledat ideální ženu, která by dokázala nahradit jeho maminku. Místo toho ale našel ‘dceru‘, o dvacet let mladší herečku Činoherního klubu Janu Břežkovou. Zasvěcoval ji do života a jejich vztah trval sedmnáct let. „V té době si táta prožil i to své nejdusnější období, které vyústilo v roce 1975 jeho kritickým vystoupením na schůzi v Národním divadle a následnou hospitalizací na psychiatrii v Bohnicích,“ dodala Kateřina. Po návratu odstartovala další série jeho úspěšných režií v Národním divadle, jejímž vrcholem, a jedním z vrcholů poválečného českého divadla vůbec, se stali Naši furianti v roce 1979. A současně do jeho života vstoupila další inspirativní žena, režisérka Jaroslava Šiktancová. Právě tehdy si pořídil chalupu v západních Čechách, daleko od kolegů a známých, aby měl klid. A pak přišla o čtyřicet let mladší Vilma Cibulková. Prostě mu během zkoušky v Národním divadle položila ke zděšení všech přítomných ruku na pleš, aby zdůraznila rozervanost jeho postavy. A on místo aby zařval, rozplynul se blahem. „Bojím se, že odpovědět na otázku, proč jsme k sobě s Máchou tolik tíhli, dost dobře neumím. Bylo to osudové setkání a vymyká se jakémukoliv popisu,“ konstatovala Vilma v dokumentu České televize Třináctá komnata. Jejich vztah se stal pro divadelní kuloáry tučným soustem, jenže Macháček už v té době trpěl těžkou nemocí, které záhy podlehl. Ještě předtím ho ale Vilma stačila opustit. „Zdrhla jsem ve chvíli, kdy mě nejvíc potřeboval,“ přiznala.
Jen pár měsíců před smrtí ve slavném dramatu A. P. Čechova Strýček Váňa
Kvůli koláči se nestačili rozloučit
Nakonec se vrátil k Ester, která mu poskytla azyl. „Otec měl se ženami často nestandardní vztahy. Přejímal jejich životní styl, žil na jejich intelektuální výši či ‘níži‘ a s většinou si vykali. Ženy mu říkaly Pane nebo Mácho, vzájemně si psali vzkazy, citáty a moudra na papírky, a táta si je všechny schovával,“ prozradila dcera Kateřina s tím, že s ní si prý nevěděl moc rady a kladl na ni požadavky jako na dospělou. „Teprve posléze jsem zjistila, že mu na mně záleželo. Schovával si moje fotky, sledoval, co dělám. Bál se ale nařčení z protekce, a tak mě jako režisér nikdy do ničeho neobsadil.“ Před kamerou se ale nakonec přece jen dvakrát sešli – v roce 1982 v dramatu Hynka Bočana Vinobraní a o sedm let později v rodinné komedii Marie Poledňákové Dva lidi v ZOO. Téměř deset let Miroslav Macháček bojoval s rakovinou močového měchýře, i s touto diagnózou ale dál naplno pracoval. Zemřel 17. února 1991, bylo mu necelých šedesát devět let. Jeho dcera ale u toho nebyla, protože mu krátce předtím zapomněla upéct jeho oblíbený tvarohový koláč, a tak se urazil a nemluvil s ní. „Vlastně kvůli téhle malichernosti jsem se s ním už nerozloučila,“ dodala Kateřina.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská